Počty squeeze outů mohou vzrůst

Počty squeeze outů v České republice mohou vzrůst. Nevylučuje to ani partner právní kanceláře Weinhold Legal Milan Polák. Podle něj bylo rozhodnutí Ústavního soudu pro osud těchto operací klíčové, a to i přesto, že ve stejné záležitosti existují ještě další ústavní stížnosti. Kromě toho vstoupil v platnost nový zákon o převzetí, který letos zjednodušuje.

Soudy zastavily projednávání řady žalob na rozhodnutí valných hromad o squeeze outu, případně o finančních kompenzacích, tedy odkupních cenách. Domníváte se, že nyní mohou tato jednání pokračovat?

Dle našich zkušeností s probíhajícími soudními spory přerušovala většina obecných soudů řízení s odkazem na nutnost vyřešit nejprve zásadní otázku ústavnosti právní úpravy vytěsnění. Tento důvod přerušení po rozhodnutí Ústavního soudu odpadl a dalšímu pokračování v projednávání jednotlivých žalob by již nemělo nic bránit.

Stížností k Ústavnímu osudu je ale více. Proč byla právě tato klíčová?

Dle mého názoru byla tato ústavní stížnost senátorů klíčová z více důvodů. Jednak směřovala na původní právní úpravu z roku 2005, která byla strožejší v explicitním výčtu povinností hlavního akcionáře. Proto byla poté od té doby několikrát upravována.

Dalším důvodem byla skutečnost, že ústavní stížnost mířila také na proceduru přijetí v parlamentu, jež byla v minulosti několikrát kritizována právě Ústavním soudem. Z těchto důvodů se jevila tato stížnost jako klíčová pro posouzení ústavnosti, neboť navazující změny právní úpravy byly přijímány tradičním legislativním postupem a jejich předmětem byla úprava, která byla přijímána ku prospěchu minoritních akcionářů. Z toho vyplývá, že šance na zrušení úpravy vytěsnění byla největší při proceduře týkající se původní úpravy.

Posledním důvodem je skutečnost, že dle původní úpravy proběhl tento proces u většiny významných českých společností.

Takže u ostatních stížností by nyní mělo být rozhodování snazší?

Pro jasnou odpověď na tuto otázku by bylo potřeba prostudovat písemné odůvodnění nálezu Ústavního soudu, jež však není ještě k dispozici. Již nyní je však v kontextu výše uvedeného možno předjímat, že rozhodování ostatních stížností by mělo být jednodušší. Neboť principiální otázky namítané ve všech stížnostech, tj. údajný rozpor zákonné úpravy s ústavním pořádkem ČR, již byly v rámci nálezu Ústavním soudem rozhodnuty.

Co přesně říká verdikt „obchodním“ soudům? Jen to, že nejde o ustanovení, které by bylo v rozporu s ústavou, nebo i něco navíc?

I u této otázky bychom potřebovali znát písemné znění nálezu, na které si budeme muset ještě muset počkat. Obecně lze však již nyní konstatovat, že by měla být vyřešena klíčová námitka minoritních akcionářů vůči platnosti procesu výkupu s odkazem na údajný rozpor zákonné úpravy s ústavním pořádkem ČR.

Domníváte se, že toto rozhodnutí uvolní další vlnu squeeze outů?

Nelze to vyloučit. Mimo jiné proto, že k 1. dubnu vstoupil v platnost zcela nový zákon o převzetí. Ten odstraňuje řadu předtím platných omezení. Například poněkud nesystematické omezení, že právo výkupu může majoritní akcionář uplatnit pouze do 3 měsíců od nabytí rozhodného podílu 90%. Nově toto omezení platí pouze pro návaznost mezi povinnou nabídkou převzetí a squeeze-outem. Tam jde ještě o jednu důležitou věc – pokud někdo nabude rozhodný podíl na hlasovacích právech společnosti na základě povinné nabídky převzetí, pak platí presumpce, že cena použitá v nabídce převzetí je zároveň přiměřeným protiplněním pro účely výkupu účastnických cenných papírů. Pouze však za předpokladu, že toto právo bylo uplatněno do 3 měsíců od doby závaznosti nabídky převzetí.

Kromě toho nový zákon například odstraňuje povinnost disponovat souhlasem České národní banky v případě nelistovaných společností.

Někteří minoritní akcionáři hovoří o žalobách ve Štrasburku. Jakou mají podle vás šanci?
Museli bychom tyto žaloby znát. Obecně lze říci, že pokud budou skutečně směřovat k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, lze očekávat argumentaci podobnou té, která byla použita v řízení před Ústavním soudem. Tedy že bude založená na údajném porušení základních lidských práv a svobod.

Existují mezi českou a obvyklou evropskou legislativou nějaké výrazné rozdíly?

Rozdíly samozřejmě existují, těžko říci, zda je lze označit za výrazné. Např. v související německé právní úpravě je již v samotném textu zákona propracovanější úprava soudního řízení, v rámci kterého dochází k přezkumu poskytnuté výše vypořádání. Určité zpřesnění v této oblasti by jistě bylo vítané i v rámci české právní úpravy, a to nejen pro společnosti a akcionáře, ale i pro samotné soudy. Ty mají dle našich zkušeností výkladové problémy např. ohledně samotné povahy přezkumného řízení a s tím souvisejících procesních kroků.

Myslíte, že právní jistota akcionářů je dostatečná?

S ohledem na skutečnost, že hlavní akcionář příslušné prostředky k vyplacení minoritních akcionářů předává obchodníkovi s cennými papíry nebo bance již před přechodem dotčených akcií na hlavního akcionáře, je jistota, že minoritní akcionář dostane za akcie peněžitou náhradu. To považuji za důležité.

Milan Polák

Milan Polák je partnerem v advokátní kanceláři Weinhold Legal. Specializuje se na právo obchodních společností a právní poradenství při soudních a rozhodčích řízeních. Odpovídá také za právní poradenství v oblasti pracovního práva.

Vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a má titul Mgr. Je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou. Také v listině rozhodců vedené Rozhodčím soudem při Hospodářské a Agrární komoře České republiky, kde rozhoduje spory tuzemské i mezinárodní, a to jak dle procesních pravidel místního soudu, tak i dle mezinárodně uznávaných procesních pravidel UNCITRAL a ICC. Milan Polák přispěl též do knihy „Aus- und Absonderungsrechte in der Insolvenz” vydané v roce 1999 v Berlíně nakladatelstvím Verlag für Rechts- und Anwaltspraxis. Pravidelně publikuje v odborných právnických časopisech. Kromě češtiny hovoří německy a anglicky.

Ve Weinhold Legal působí Milan Polák od roku 1998. Předtím pracoval v kanceláři Hottner v Ambergu a v advokátní kanceláři Kaiser & Partner v Praze. Podílel se na celé řadě projektů pro přední mezinárodní a české společnosti, jako jsou např. AHI Group, Aral, Argus Capital, COLAS, Europa Möbel, Gardena, Gramofonové závody, OMV, Park Lane, Pioneer, Plzeňská energetika, Shell, Plzeňský Prazdroj, Wagon Automotive a Winslow Partners. Doporučen jako odborník pro oblast pracovního práva ve vydání PLC 2007.