Nemilujte hypermarkety, jsou to ošklivé plechovky

Říkat, že Střední a Východní Evropa miluje nakupování by bylo jistě nošením dříví do lesa. Přesto je udivující, že neutuchá hlad po nových nákupních příležitostech, ba naopak. Nejrychlejší tempo růstu ve statistikách počtu a popularitě hypermarketů vykazuje nejnověji Balkán. Říká to alespoň mezinárodní průzkum Shopping monitor 2008, který zveřejnily agentury GfK a Incoma. Průzkum dělali v jedenácti zemích středoevropského a východoevropského regionu. Z dat také vypadlo to, že Češi a Slováci milují nejvíc supermarkety.

Podle agentur až 25 procent spotřebitelů v regionu tvrdí, že hypermarkety jsou jejich hlavním místem nákupu rychloobrátkového zboží. Pro představu, to činí zhruba 32,7 milionu nakupujících. Ano, mám rád příklady. Proto jeden uvedu. Obliba plechových krabic, tolik příbuzná v minulosti tolik nenáviděným panelákům roste doslova, jak houby po dešti. Tak ten příklad. Je ze středočeského regionu, obec Jesenice. Silnice, kterou místní označují jako „starou benešovskou“ byla donedávna posetá dírami a nerovnostmi, jako tankodrom. Místní stavební úřad však místo toho, aby přemýšlel, jak stav zlepšit a našel třeba nějaké řešení pro zlepšení již tak šílené situace, především ve špičkách provozu, udělal ještě šílenější rozhodnutí. Povolil nejmenované firmě, která v reklamách nabízí své prodejny, protože je levnější, postavit na konci obce Jesenice, mimochodem přímo naproti existujícímu stánku konkurence, obludnou plechovou krabičku. Ptáte-li se, zda je to normální, pak odpověď je: není. Jenže, jak se zdá, nikomu to nevadí. V obci se vystřídalo, už ani nevím kolikaté zastupitelstvo, ale moc a peníze zřejmě chutnají všem stejně.

A tak přestože statistici a výzkumy tvrdí, že hypermarkety vítězí v Česku, Maďarsku a Rumunsku, zatímco supermarkety převládají v Chorvatsku a na Slovensku, vždycky mě tyhle „výsledky“ vyděsí. Byl bych raději, kdybych si mohl přečíst, že malé samoobslužné prodejny, které jsou tak, alespoň podle GfK a INCOMY, oblíbené v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku, válcovaly ošklivé, plechové domy s levnými šunty. Stále totiž nemůžu uvěřit tomu, že jogurt s jahodami za tři koruny, který má místo jogurtu škrob a místo jahod obarvenou řepu, vyvolává u domácích zákazníků takový apetit po nakupování, že zvlněné plechy a ošklivé, málem chtělo by se říci „teskobaráky“ vyrostou na těch nejneuvěřitelnějších místech. Napadne někoho při povolování stavebních povolení, jako třeba v popsaném příkladu, co bude za dvacet let až nákupní horečky, snad (!?) přejdou?