Současný vývoj na evropském energetickém trhu je dalším z mnoha příkladů, že politicky (či v případě Evropské komise spíše byrokraticky) proklamovaná prohlášení a realita různé věci jsou. O vytváření volného trhu s elektrickou
energií či
zemním plynem se toho napsalo již mnoho. Oficiálně má tento směr vývoje politickou podporu napříč všemi členskými zeměmi EU. Skutečné chování politiků se však diametrálně liší. Stačí se podívat na několik kauz z poslední doby: prodej španělské Endesy, protekcionistická opatření francouzské vlády a naposledy snaha o zabránění převzetí maďarského MOLu rakouským konkurentem
OMV.
Tradičním argumentem vlád, které se brání převzetí svých energetických "pokladů", je jejich strategický význam pro celé hospodářství. Již poněkud v ústraní však stojí negativní dopady tohoto ochranářského přístupu, především skutečnost, že management takové
firmy se chová nestandardně a velmi často kontraproduktivně. A největším poraženým tak jsou pochopitelně akcionáři takové společnosti. Dobrým příkladem může být současné dění kolem maďarské
ropné a plynárenské společnosti
MOL. Management
firmy, zhusta podporován politickou sférou, se rozhodl bránit nepřátelskému převzetí
firmy ze
strany OMV zpětným odkupem
akcií. Neohlíží se přitom na ekonomické souvislosti těchto kroků - tedy zda je skutečně zpětný odkup v daném případě tím, co investorům přinese nejvyšší návratnost vložených prostředků. Je zřejmé, že
MOL nakupuje vlastní
akcie bez ohledu na jejich aktuální cenu.
Vraťme se ale k politice. Maďarská vláda se snaží, podobně jako některé jiné vlády dříve, obejít pravidla o volném trhu a najít takovou formu protekce domácích podniků, která příliš nepopudí Evropskou komisi. Mluvčí maďarské vlády doslova řekl, že "vláda chce mít kontrolu nad tím, jak velký vliv mohou mít zahraniční
firmy v domácích strategických podnicích". Vzhledem k tomu, že stejně k problematice přistupují i další země, můžeme si o skutečně jednotném a volném energetickém trhu v
Evropě nechat jen zdát. Dokonce i Německo, tradiční zastánce nevměšování se státu do hospodářství zvažuje kroky, kterými by zamezilo "zazobaným firmám z Ruska, Číny nebo Blízkého východu", aby ovládly domácí energetické podniky.
Akce politiků často směřují k
cenám energií. Je to logické, právě vysoké
ceny elektřiny či
plynu jsou velmi citlivé téma a ten, kdo dá občanům naději na jejich snížení (a nazve energetické
firmy lumpy a zloději), získá mnoho plusových politických bodů. Tak například slovenský premiér Fico žádá svého italského protějška Prodiho, aby přiměl
Enel, který ovládá Slovenské elektrárne, ke snížení
cen elektřiny. Jen pro úplnost - největším akcionářem Enelu je italská vláda. Vývoj na evropském energetickém trhu tak dost možná "zařazuje zpátečku" a o volném trhu si zatím můžeme nechat jen zdát. Minimálně do té doby, dokud nepochopíme, že žádný politik nám trvale
ceny energií nesníží.
Autor: Ing. Marek Hatlapatka