Vyjednat se dá cokoli. V Česku ale chybí ochota ustoupit

Odborářští bossové v největší firmě v Česku a taky v městečku Hlinsku si v těchto dnech jistě mnou ruce. „Tak jsme se konečně dočkali a mluví se zas o nás v televizi,“ jistě si říkají. Důvody jejich vystupování v televizi ale bohužel pro ně, nemají daleko k estrádám Ein Kessel Buntes. Zvlášť v případě mladoboleslavských odborářů. Jejich boss nás častuje typickými výtkami, že zlý kapitalista, rozuměj zaměstnavatel, jim nechce přilepšit v těžké dřině a že jejich návrhy na zvýšení platů ve Škodě Auto nejdou vůbec proti ničemu a že se přece stávkuje všude. To che jenom dodat: A zítra se rozžne rudá záře... Důvody jsou přitom křišťálově čisté: Ani jedno z devíti vyjednávacích kol totiž nebylo pro odboráře dostatečnou nabídkou pro uspokojení jejich plánů. „Oni“ si totiž myslí, že prý platy zaměstnanců u největšího českého vývozce a „dělače“ největšího podílu v hrubém domácím produktu musí být srovnatelná se zeměmi EU, když už ta elektrika je. Ber, kde ber.

A aby toho nebylo málo, do „běžného“ vyjednávání přilil oheň i sám pan prezident ČR. Ten si totiž všiml, (sic!) na návštěvě v závodě v Kvasinách, že se ve Škodovce neděje vše tak, jak by mělo. Můžete si o tom myslet, co chcete, třeba, že má pravdu doslova štěkající senátor a předák jednoho z odborových svazů Milan Štech, který obvinil Klause z toho, že se nepatřičným způsobem vměšuje do podnikových záležitostí. A že tedy není prezident všech. Rudu před očima mu udělala věta o tom, že zvýšení mezd, které by mohla unést ještě mladoboleslavská automobilka, může být, doslova cituji…je pro ostatní firmy neúnosné. A tak místo faktického řešení problému na společenské úrovni, se většina médií shodla v tom, že levicová opozice se chová ke Klausovi hodně hystericky. A že na něm nenechá nit suchou, buď, jak buď. V podstatě, cokoli Václav Klaus řekne, je špatně.

Zkusme ale opustit hádající se politiky a úvahy o tom, kdože si v následných reakcích připsal nejvíc politických bodů a podívejme se na průběh škodováckého sporu. Sami odboráři přiznávají, že tanečky, nazvané jako vyjednávání o kolektivní smlouvě jsou v Mladé Boleslavi na pořadu dne každý rok, a že je konečně čas na to, aby odboráři slízli za svou práci chtěnou smetanu. Optikou jejich protistrany by se ale dalo říct, že i přes několik návrhů, které braly v úvahu požadavky odborářů, se tihle zasekli a nechtějí kost pustit. O kompromisu nikde ani zmínka. Kompromis, rovná se přijetí našeho návrhu.

Možná je to zjednodušená zpráva, možná, že si i řeknete, proč bychom se měli ohlížet na to, jestli jsme v Česku, nebo ne, když i manažeři berou platy, za které  by se v EU nemuseli stydět. A máte pravdu. Ovšem viděno statisticky, manažerů je rozhodně menší procento lidí ve společnosti, než dělníků. Pokud by se jim zvedl plat ve všech institucích o požadovaná procenta, která žádají odboráři, rozhodně to bude mít jiné dopady, než v případě kategorie dělníků. Ale máte pravdu, je to pouhé kdyby…

Záleží také hodně na tom, budou-li mít závěry odborářského vyjednávání v hlavní české firmě takové účinky, před jakými nás varuje Václav Klaus, totiž mzdové vzlínání. A pokud ano, není to pro nás pro všechny, v čase nadcházejících úspor a šetření, dobrá zpráva. Není snad nutné říkat proč. Závist a pošťuchování ve stylu: Když on, tak já taky, by pak mohlo skutečně roztočit nečekané víry. Mají se na to tedy odboráři raději, pod pláštíkem obětování se, vykašlat? A je jedno jestli v Hlinsku, kde je šéfkou odborů Alena Šírová, mimo jiné také místopředsedkyně dozorčí rady, nebo ve Škodě Auto? Ne, to rozhodně ne. Mají se ale setsakra snažit najít takovou dohodu, která hlavně nepoškodí nikoho. Je to těžké, někdy dokonce nemožné, ale jde to. Musí.

Mimochodem Alena Šírová…Zmínil jsem jí z prostého důvodu – je totiž v ETA Hlinsko na dost vysokém postu vedení společnosti na to, aby věděla, co si firma může dovolit, a co ne. Pokud místopředsedkyně dozorčí rady vystupuje tak, jak vystupuje, a budiž v její prospěch řečeno to, že průměrná mzda dělníka ve fabrice ETA je 15 200 korun, zatímco dělníci ve Škodovce berou průměrných 22 057 korun, takže je co dohánět, musí si nestranný pozorovatel nutně říct: „Buď neví, co říká, nebo se chce.líbit.“ Nikde jsem totiž nenašel žádný důkaz o tom, že když Hlinsko zvedne platy, tak jak chtějí odboráři, nepadne tato z prachu těžce znovu oživlá firma zase v zapomnění.

Ale platí již jednou řečené, na kdyby se v životě nehraje. Všimněte si, že nikdo ze zúčastněných aktérů dohadování o platech neprozradí víc, než musí. Logicky. Je to firemní know-how. A tečka. Jenže pro veřejnost nemají takové informace žádnou hodnotu. Jak potom, když se chceme jasně postavit na tu, nebo druhou stranu, rozhodovat? A je nutné taky brát v úvahu to, že co unese Škoda Auto, nemusí být přesně to, co mohou unést některé jiné české firmy. A Klaus dobře ví, o čem mluví. V této větě by se totiž úspěšně mohli najít, jak jeho příznivci, tak jeho odpůrci.