O vředech, Romech, lesbičkách a gayích. A přístupu firem k nim

Gayové a lesbičky, tedy po našem, národnostní menšiny, tvoří v USA početnou a poměrně bohatou skupinu lidí. Není tedy divu, že tamní firmy a podnikatelé je stále více chtějí mít za své zákazníky. A přitom jim už vůbec nevadí, jak se oblékají, chovají a co říkají. Společenské klima došlo tak daleko, že období, kdy podnikatelé ignorovali homosexuály, nebo se jim dokonce vyhýbali, skončilo. A to je jen řeč o „jinak“ sexuálně orientovaných lidech. Rasová segregace v USA si ale prošla svou historií a cesta k pochopení „těch druhých“ „tou většinou“ nebyla vždycky jednoduchá a rovná.

Česko je i přes rychlejší reálie na počátku své cesty k pochopení menšin. Příkladem budiž starosta Vsetína a nově zvolený senátor, toho času člen KDU-ČSL, Jiří Čunek. Z těch lidí, které ještě neotrávily dohady politiků o tom, kdo bude a proč vládnout, si jedna polovina tázavě hledá odpovědi na Čunkovy věty o tom, že on je přece lékař a čistí jen vředy, způsobené chodem civilizace, zatímco ta druhá část veřejnosti jeho kroky a činy schvaluje. Pro řadu z nich je to jasné. Vždyť, přijedete-li na východní Slovensko a uvidíte romské kolonie s dětmi často brouzdající se ve hmotě, do které byste nešlápli ani super těžkou holínkou, napadne vás, že tihle lidé se budou chovat stejně všude. Nedají se přece nijak převychovat a zapsat se do seznamu většinové společnosti, která má jiná pravidla a společenské principy chování. Důvody můžou být různé – buď ti lidé nechtějí, protože jsou zkrátka takoví a pak zřejmě vždycky budou žít po svém, anebo nemají tu správnou motivaci. Finanční, ekonomickou a společenskou. Romové jsou přece pořád v našich očích vždycky ti, z jejichž strany hrozí nějaký problém. Rvačka, krádež nebo jen podivný pocit z toho, že se něco může stát. A pak je prostor pro ty argumenty, které říkají, že zatímco ostatní o problému jen prázdně žvaní, někdo ho dokáže vyřešit. Co je ale to řešení? Vystěhování neplatičů do kolonie, která za pět let bude vypadat stejně jako řada vybydlených míst před tí? Nebo ponechání takových lidí osudu sebe sama? Anebo … něco jiného? Ale co?

Příkladem nechť v tomto bodě poslouží příklad ze Států za velkou louží. Jak již bylo řečeno v začátku textu, lesbičky a gayové jsou vesměs bohatou cílovou skupinou. Řada firem už proto najímá speciální týmy, které budou komunikovat s lidmi s této cílovky tak, aby je přesvědčily o tom, že o jejich práci, peníze a přízeň opravdu stojí. Bude ale platit podobný přístup pro často nevzdělané, nemajetné, zadlužené a ne vždy upravené romské spoluobčany? Odpověď si dá každý jistě sám. V tomto případě to chce opravdu trpělivost a vysvětlovat, nechat učit, vzdělávat a dávat práci. Nikoli platit sociální dávky a motivovat k dobrému chování penězi. Možná se pak přidají i další, tak jako v USA třeba společnost Wal-Mart, která svým zaměstnancům začala nabízet semináře o tom, jak je důležité zaměřit úsilí na segment homosexuálních lidí. A to není v případě hodně konzervativní země málo.