Hypotéky, půjčky, spotřebitelské úvěry, peníze až do domu… ve všech položkách, které ekonomové označují slovem dluh, rostou statistiky v České republice doslova raketovým tempem. Náměstek ministra financí, Tomáš Prouza, ale nevidí situaci tak dramaticky. Úřad podle něj navíc připravuje balíček pravidel, které by měly dluhy nás všech efektivněji kontrolovat a sledovat

Proč české zadlužení roste tak rychle?

Nárůsty zadluženosti vypadají sice obrovské, ale nezapomínejte, že „rosteme“ z velmi nízké základny. Pořád jsme podstatně níž, než země západní Evropy. Druhým argumentem, proč nevidím růst zadluženosti tak dramatický je to, že téměř sedmdesát procent dluhů tvoří hypotéky, což se považuje za zdravé zadlužení. Problémem ale jsou spotřebitelské úvěry a zejména nejrůznější půjčky do domu.

Proč je to problém?

Protože lidé si půjčují na věci, na které evidentně nemají a často neprošli sítem bankovních institucí, takže s velkou pravděpodobností nebudou mít ani na splátky půjček. Firmy, které půjčky do domu nabízí, se obvykle zaměřují na cílovou skupinu lidí, které banka odmítne. Kalkulují s tím, že takoví lidé mají nižší vzdělání, neumí logicky posoudit to, jestli jsou schopni splácet nebo ne – a jednodušeji přistoupí na podmínky, které pro ně nejsou výhodné.

A je z toho cesta ven?

Ano, je, záleží ale na nás všech. Vždycky je důležité vědět a znát pravidla pro půjčování a znát podmínky půjčky. Dnes je zákonem předepsaná jen podmínka sdělení tzv. RPSN, roční procentní sazby nákladů, která ukazuje, jak drahá půjčka doopravdy je. To je sice hezké číslo, ale průměrný člověk si za něj neumí dosadit to, co skutečně vyjadřuje. A jsme zpátky na začátku otázky…

Jak to?

Ministerstvo financí v současné době analyzuje, jaké informace by měli mít lidé, aby dokázali objektivně posoudit své možnosti splácet dluhy. Z  podkladů, které máme k dispozici, nám vyplývá, že důležité jsou tři věci, které by každý měl znát před tím, než si vezme půjčku. První je právě zmiňovaná RPSN, tedy porovnání, jak je daný úvěr drahý. Druhou informací by mělo být to, kolik dlužník zaplatí měsíčně, aby uměl jednoduše zjistit, jestli si to může opravdu dovolit. Třetím číslem by měla být celková zaplacená částka za úvěr nebo půjčku. Pouze RPSN bohužel řada lidí není schopna vyhodnotit.

A proč takový systém už nefunguje?

Protože takový zákon zatím nikdo nenapsal. V současné době také diskutujeme s Českou národní bankou také možnost zavedení reportovací povinnosti pro subjekty, které nabízejí půjčky do domu.

Jak by měla oznamovací povinnost fungovat?

Je odlišeno v jakém rozsahu a co bychom chtěli za informace o půjčkách. Nebankovní subjekty zatím nemají žádnou oznamovací povinnost. Já osobně se domnívám, že takové firmy by měly dát dozoru finančního trhu, kterým je ČNB, minimálně data o tom, kolik půjček měsíčně poskytly, v jaké hodnotě a  jaký počet klientů nesplácí. Jde jen o oznámení, tímto krokem si nečiníme nárok jakkoli posuzovat výšku úroků, za který takové firmy půjčují.

Proč ne?

Má být rolí státu, aby určoval, že koupení pračky za stopadesátiprocentní úrok jenom proto, že člověku banka nepůjčila, je lichva? Pokud jako obchodník tuto nabídku člověku dokážu prodat, pak jen zaplatím daně, ale nic víc. Nemá být rolí státu konkrétně určovat, jestli je třicet nebo sto padesát procent lichva nebo ne. Při diskusi o lichvě je potřeba posoudit to, jestli firma zneužívá tíživé situace klienta nebo ne.

Dobrá, co byste doporučil vy?

Třeba to, aby klienti přišli a zažalovali instituci, která jim ten sto padesáti procentní úrok prodala. Soud pak bude muset rozhodnout, zdali o lichvi šlo nebo ne. Dokud nebude série soudních rozhodnutí, nebude jasné, kde se hranice mezi běžným úrokem a lichvou nachází.

Hraje nějakou roli v rostoucím zadlužení u nebankovních subjektů také spotřebitelské chování?

Ano, řada lidí v tuzemsku pořád nakupuje impulzivně. Pokud jde totiž do obchodu v sobotu odpoledne a žádná banka nemá zrovna otevřeno, ale vidí tam pračku nebo ledničku, kterou chce, nepočká dva dny či tři, aby posoudil náklady a finanční náročnost půjčky, kterou mu prodavač pračky nabídne. I bonitní klienti se tak zbytečně draze zadlužují jenom proto, že nejsou zvyklí zeptat se na pěti, šesti místech, za kolik jim půjčí.

Myslíte, že navrhované předpisy budou průchodné i pro novou politickou reprezentaci?

Zadlužování není politicky kontroverzní téma. Myslím, že pokud problém pečlivě popíšeme a připravíme k němu odpovídající řešení, není důvod, proč takový zákon nepřijmout. Jde přece o pomoci lidem. Změny by měly fungovat od počátku roku 2008.

Kolik lidí dnes nesplácí?

Ze statistik, které máme, u hypoték nesplácí zhruba tři až tři a půl procenta klientů, u spotřebitelských úvěrů se čísla pohybují kolem čtrnácti procent. U úvěrů do domu můžeme mluvit jen o odhadech. Ty říkají, že neplatičů je minimálně dvacet procent.

Zdá se mi z toho, co říkáte, jakoby lidé neuměli počítat…

Lidi neslyší varování, pokud sami neprožijí krizi. Vyplatí se rozhodně o zadlužování psát, vyplatí se rozhodně říkat, že je nutné si vybírat, projít si více nabídek… Velkou změnou a varováním pro lidi bude chvíle, kdy nastanou první osobní bankroty, což je mimochodem nový institut v našem právním řádu. Pak lidé zcela jistě začnou více hodnotit vlastní možnosti. Nutné je proto lidi učit i to, že pokud se i přes všechny informace a upozornění, že daná půjčka je pro ně drahá, pro ní rozhodli, pak za to nesou odpovědnost jen oni sami.

Zpět ale k těm institutům… Nedávno byl otevřen problém splácení úvěrů sociálními dávkami. Pokročilo jednání příslušných úřadů nějak dál?

Diskutujeme o tom, je-li možné dát těmto penězům tzv. mašličku, aby byly odlišeny. Změnu ale musí připravit ministerstvo práce a sociálních věcí.

Jaké skupiny lidí jsou ohroženy osobními bankroty kvůli zadlužení?

Pokud čekáte odpověď, že Romové, tak ano i ne. Oni se totiž nezadlužují tolik, komunita je řízena tak, aby vše bylo pod kontrolou. Obrovským problémem začínají být ale lidé, kteří pracují za minimální mzdu nebo lidé zaměstnávaní sezónně. Ze statistik nám vychází, že právě lidé z těchto skupin podléhají společenským tlakům. Půjčka na uhlí na zimu se dá pochopit, ale co je nepochopitelné je třeba půjčka na dovolenou k moři, jenom proto, že je zkrátka módní jezdit každý rok k moři. Jenže, když třeba člověk zaměstnaný ve stavebnictví ztratí v listopadu práci a najde ji až v dubnu, květnu dalšího roku, má vážný problém se splácením té dovolené. Musí si někde znovu půjčit a dostává se do kolotoče, ze kterého je těžké vystoupit. Pro pročištění zadluženosti domácností si proto slibujeme hodně právě od osobních bankrotů.

To nezní moc povzbudivě…

Zní to děsivě, ale je to očistný proces, ze kterého může každý vyjít se zdviženou hlavou. Ministerstvo financí čeká ještě v minimálně tří až pětiletém horizontu pokračování růstu zadlužení ve všech kategoriích, o kterých jsme dosud mluvili.

Existují i nějaké další závažné problémy do budoucna?

Ukazuje se, že třeba u kombinovaného produktu hypotéky a životního pojištění takové problémy mohou nastat. Tento produkt nabízí, že průběžně platíte pojištění a třeba za dvacet let, kdy máte hypotéku splatit, by vám to pojištění mělo hypotéku zaplatit a ještě něco zbýt. Jenže, jak ukazují třeba zkušenosti a skandály z Irska, nemusí tomu tak být. Pojištění na hypotéku nevydělalo a lidé nemají zdroje na to, jak hypotéku zaplatit. To může být v budoucnu problém i u nás, protože řada prodejců ráda tento kombinovaný produkt kvůli vysokým provizím prodává.

Pavel Daniel

Box Jak se chovat k úvěrům?

1.       Vždy pečlivě čtěte smlouvu, kterou podepisujete

2.       Nespěchejte. Vždy si vybírejte z pěti, šesti nabídek úvěrů

3.       Mějte vždy jistotu, že budete schopni splácet.

4.       Když se dostanete do problémů, komunikujte! Dohoda je vždy jistější, než mlčet.

5.       Když je problém hodně krizový, projděte osobním bankrotem. Táhnout s sebou třicet let dluhy je zbytečné.