Kupovat kontrakty na ropu nebo akcie chemických společností?

Trh s ropou a cena této suroviny je v posledním roce snad nejvíce skloňovanou položkou při vysvětlování pohybů zahraničního obchodu a cenových indexů ať už v České republice nebo v zahraničí. S cenou ropy souvisí také hospodářské výsledky chemických společností, tato závislost však není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Pohyb cen ropy je v rukou jedenácti členských zemí kartelu sdružujího největší vývozce ropy OPEC (největší vývozcem je Saudská Arábie) a několika silnějších nečlenů (např. Norsko). Při celkem stabilní poptávce po ropě tak stačí určovat výši nabídky ropy na přiměřené výši tak, aby výsledná cena (dnes cca 30USD za barel) plnila kapsy vývozců. Zároveň je třeba zajistit, aby dovozcům (zejm. USA) nepůsobila vážné ekonomické problémy, které by mohly rezultovat v odvetná obchodní opatření. Minimální cena ropy je odvozena náklady na těžbu, které se u největších vývozců pohybují kolem 5USD/bbl, v zemích s horší dostupností ropy a dražší pracovní silou pak kolem 7-8USD/bbl. Pokud tedy některý z vývozců poruší dohodu a začne vyvážet více (jak se stalo např. v druhé polovině roku 1998), cena kontraktů může klesnout i pod 10USD/bbl. Na krátkodobé směry vývoje cen ropy lze tedy spekulovat prostým sledováním hodnot zásob dovozců a očekávané těžby vývozců černého zlata. Dlouhodobě je ropa sázkou do loterie.

U akcií chemických společností je situace složitější. Velké ropné koncerny mají většinou svou činnost diverzifikovánu na těžbu ropy (tzv. upstream) a na její další zpracování v rafinériích (tzv. downstream). Např. i rakouská firma OMV vlastní několik ropných nalezišť, zatímco český Unipetrol ropu "pouze" zpracovává a kromě prodeje pohonných hmot na čerpacích stanicích doplňuje produktové portfolio výrobou kaučuků, styrenů, polyethylenu, polypropylenu a dalších látek. Tyto downstreamové firmy tak vydělávají pouze na maržích, tedy na rozdílech mezi nákupní cenou nezpracované suroviny a prodejní cenou benzínu, nafty nebo petrochemického produktu. Nakupované suroviny mají svoji burzu v Rotterdamu, ceny těchto vstupů se pohybují v dlouhodobých cyklech podobně jako národní ekonomiky, tyto ceny bohužel nejsou přímo odvoditelné od cen ropy. Vysoká cena ropy tak sice způsobí vysoké tržby zpracovatelů, nemusí však znamenat současně vysokou marži. Konkurence mezi zpracovateli v Evropě je navíc obrovská.

Letošní zlepšení výsledků Unipetrolu, Slovnaftu a dalších firem je proto potřeba brát s rezervou a predikce pro další roky neindexovat jenom kladnými přírůstky. Příznivá situace na trzích vstupů totiž nepotrvá věčně a jen radikální modernizace, zefektivnění zpracovatelských procesů a dravost na trhu jsou cestou k alespoň relativně stabilním hospodářským výsledkům firem typu Unipetrol. Ošidnost jejich dlouhodobých perspektiv je velmi podobná úskalím trhu s ropou. Na rozdíl od cen ropy však ani krátkodobý pohyb cen akcií chemických firem nelze určit. Proto pokud se budete rozhodovat mezi nákupem futures na ropu a nákupem akcií Unipetrolu, doporučuji vám termínovaný kontrakt.