Jan Kohout sehrál roli užitečného idiota.

Tento názor nabídla včera divákům Partie, samozřejmě s notnou dávkou nadsázky, Štěpánka Duchková. Podstata tvrzení však zdaleka není až tak od věci. Každopádně lze uvěřit zprávám, že jmenovaný, žijící po většinu času mimo republiku, byl velmi nemile překvapen úrovní naší politické scény, vztahy, které mezi aktéry panují.

Tomu se z domácích málokdo podiví, a to ani nemusel sledovat politiky nahuštěné Otázky Václava Moravce (besedy se zúčastnili zástupci pěti parlamentních stran), dokonce ani Sedmičku, přestože se tam po velmi krátkém časovém odstupu opět setkaly špičky ČSSD a ODS Stanislav Gross a Mirek Topolánek. Stav zůstává setrvale groteskní.

Topolánek denuncoval Grosse za schůzku s Grebeníčkem, která se vůbec nekonala. Pavel Němec (na Primě) obvinil Grosse z krachu čtvrteční dohody, protože ji socialisté následně nepřijali a premiér na oplátku obvinil lidovce z toho, že vyzvonili ujednání o postech ve vládě, kterážto jeho spolustraníky nejvíce iritovala. Není jasné, zda u něho šlo o další z chabých výmluv, nebo zda měl v úmyslu setrvání Šimonovského a Ambrozka ve vládě skutečně ututlat. V druhém případě by šlo o několikanásobný podraz. Jednou plánovaný - ze strany všech socialistických vyjednavačů, podruhé lidovecký - přímo na premiéra (potažmo i na unionisty), když mu ztížili jeho vyjednávací (přesvědčovací) pozici uvnitř strany.

Nejvíce soudnosti tak prokázal Vlastimil Tlustý na Primě, který Němcovy konstrukce, obviňující předsedu vlády úplně ze všeho, vcelku hladce vyvracel jednu po druhé. Zároveň, po posledních zkušenostech, nezbývá než přisvědčit jeho naléhání na změnu volebního systému. Není to iniciativa nová, nicméně se stále více stoupajícím podílem racionality. Odstranila by se tím věčná výmluva vítězů, že si mohou dovolit jen to, co jim koaliční partneři umožní; nepřicházela by v úvahu varianta, při níž v podstatě voličsky nevýznamná strana disponuje mimořádným koaličním potenciálem a může sama, nebo její představitel, vyvolat vládní krizi prakticky kdykoli se jí zamane.

Výzvy k uspořádání nových voleb - v podstatě ihned po jejich uskutečnění - by se staly jen nevinným folklórem, který by prezident - ať ústavně či neústavně - nemohl nijak ovlivňovat. Vítěz by bral všechno, odpovídal by za všechno - a novináři by mohli podkuřovat premiantům bez rizika, že se spletou.

A kromě toho: Nikdo by se nemohl schovávat za komunisty, ani oni za jiné strany. S výjimkou situace, kdyby KSČM zvítězila ve volbách. Takováto alternativa zdaleka není vyloučená, protože ČSSD se svým maršem napravo spolehlivě likviduje. Je také signifikantní, že v nedělních vyjádřeních, jak Topolánka, tak Tlustého, se volání po ČSSD nalevo dalo hlasitě slyšet. Je zřejmé, že naivní snaha některých zástupců ČSSD zavděčit se kritice ODS, přináší trpké ovoce i provokující straně.

V tomto kontextu byla docela příznačná i otázka Matina Veselovského (mimochodem: až úzkostlivě nestranného) reagující na výsledky hlasování o důvěryhodnosti zúčastněných politiků. Gross začínal na 19 % přízně a postupně se vyšplhal až na závěrečných 36 %. Veselovský se na závěr pořadu, možná kouzlem nechtěného, vcelku logicky zeptal: "Komu mám (vlastně) gratulovat?"

Další podrobnější komentáře na konzervativním webu, který od svého založení nemění image: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm v rubrice POLITIKA (Výroky).