Írán - Voda a životní prostředí, příležitosti pro český export. Mapa globálních oborových příležitostí 2026/2027

Írán čelí systémové vodní krizi: pět hlavních přehrad zásobujících Teherán bylo koncem roku 2025 naplněno průměrně na pouhých 10% kapacity, přičemž hladiny podzemní vody klesají v některých oblastech o desítky centimetrů ročně a k fyzickému propadu povrchu půdy dochází přímo pod budovami. V prosinci 2025 byl uveden do provozu 800km dálkový přiváděcí řad z odsolovací stanice na pobřeží Ománského moře do Isfahánu, jehož realizace vyžadovala investici přibližně 300 mil. USD (350 bil. IRR), přičemž klíčovým soukromým investorem byla společnost Mobarakeh Steel. Odpadové hospodářství zůstává v Íránu strukturálně nerozvinuté: produkce odpadu dosahuje přibližně 60 000 tun denně, 80 % z něj je zakopáno nebo spáleno a podíl recyklace je marginální, přičemž potenciální hodnota ročně recyklovatelného odpadu se odhaduje na 3,5 mld. USD při plánovaném 10% ročním růstu sektoru. Četná íránská velkoměsta trpí chronicky špatnou kvalitou ovzduší, Ahváz opakovaně figuruje v mezinárodních studiích jako jedno z nejvíce znečištěných měst světa s počtem znečištěných dní přesahujícím 186 ročně. Obchodní příležitosti v tomto sektoru jsou v postkonfliktním výhledu nadprůměrné, avšak aktuálně jsou podmíněny individuálním právním posouzením souladu s platným sankčním rámcem EU.

Vodní krize dosáhla v Íránu politické naléhavosti: prezident Pezeškíján v listopadu 2025 veřejně připustil, že bez systémových opatření může být nutné organizovat migraci obyvatel z Teheránu. Vědecké modely přitom potvrzují, že v horizontu 2025–2036 bude v Íránu dominovat normální až mírně suché klima s postupným úbytkem vlhkých period. Infrastruktura odsolování se v Íránu rozvíjí rychle, avšak bez odpovídající rozvodné sítě a bez reformy zemědělské spotřeby – zemědělství pohltí 90% veškeré vody v zemi – odsolovací kapacity samy o sobě nestačí. Vládní plán dostavby rozvodné sítě do roku 2025 nebyl splněn a válka z roku 2026 celý harmonogram dále disrupcemi posunula.

Odpadové hospodářství postrádá státní koordinaci: sběr recyklovatelného odpadu zajišťují neformálně sociálně slabé skupiny obyvatel, vytříděný odpad pak míří do Pákistánu nebo Číny, kde za něj platí více než domácí zpracovatelé, přičemž stát přistupuje pouze k nárazovým represivním opatřením. Reformu systému by bylo nutné budovat prakticky od nuly, přičemž zásadní argument pro každého íránského partnera je ekonomická výhodnost: kolik na technologii firma ušetří.

V oblasti monitoringu kvality ovzduší zavázal zákon o čistém ovzduší z roku 2017 správní orgány měst k pořizování monitorovacích systémů a stíhání znečišťovatelů. Kontaktním místem pro dodávky monitorovacích zařízení jsou vedle správních orgánů měst také agentury OSN se sídlem v Teheránu – UNDP, WHO, UNIDO a UNEP, které v Íránu udržují aktivní kancelářské zastoupení. Zájem o technologie pro odsolování, zpracování odpadů a monitoring kvality vody a ovzduší ze strany íránských partnerů přetrvává i za sankcí, avšak konkrétní obchodní angažmá musí být v souladu s EU nařízením 267/2012 ve znění z roku 2025 a nesmí zahrnovat zboží dvojího užití ani zakázané kategorie průmyslových technologií.

Írán, počet obyvatel, HDP, inflace, nezaměstnanost, export, import a obchodní bilance, dluh. Mapa globálních oborových příležitostí 2026/2027, souhrnná teritoriální informace

Článek je součástí projektu MZV Mapa globálních oborových příležitostí