Kanada - Energetika, příležitosti pro český export. Mapa globálních oborových příležitostí 2026/2027

Kanada vyrobila v roce 2025 celkem okolo 625 terawatthodin elektřiny, přičemž patří k nejčistším producentům na světě. Přes 80 % elektřiny pochází z bezemisních zdrojů a celkem 56 % z vodních elektráren. Země je aktivní v rozvoji jaderné energetiky využívající domácích zásob uranu, kromě tradiční technologie reaktorů CANDU je lídrem na poli malých modulárních reaktorů s prvním projektem na světě připravovaným v Ontariu. Díky rozsáhlým zásobám fosilních paliv je také Kanada významným hráčem na poli energetické tranzice a dekarbonizace, včetně podpory nových technologií jako je vodík.

Sektor energetiky přispívala v roce 2025 do kanadského HDP celými 9,8 %. V roce 2025 tvořily energetické vývozy z Kanady 27 % celkového objemu exportu zboží Kanady ve výši 198 miliard dolarů. USA přitom představují 85 % celkového vývozu energetiky Kanady. Kanada je také významným producentem a vývozcem elektřiny. V roce 2025 vzrostla meziročně produkce elektřiny o 2,6 % na 625 TWh v roce 2024 vyvezla do Spojených států přibližně 35,7 TWh elektřiny v hodnotě zhruba 3,1 miliardy USD. Tyto exporty byly o 28 % nižší než v roce 2023, což představuje nejnižší úroveň od roku 2004 v důsledku sucha, vyšší domácí poptávky a zvýšené výroby elektřiny v USA. Kanada je i nadále čistým vývozcem elektřiny do USA, v roce 2024 však klesl čistý vývoz na 12-15 TWh. Energetický mix ovlivňují zásoby energetických nerostných surovin, Kanada je 4. největším producentem ropy, 5. největším producentem zemního plynu a 2. největším producentem uranu. Příznivé přírodní podmínky však nahrávají i bezemisním zdrojům energie a celkově probíhá útlum fosilních zdrojů energie a posilování bezemisní energetiky a dekarbonizace. Kanada má již nyní díky přírodním podmínkám vysoký podíl obnovitelných zdrojů energie, do roku 2030 má z bezemisních zdrojů pocházet 90 % kanadské elektřiny. Ke splnění tohoto cíle mají napomoci vládní opatření, jako je federální závazek k postupnému ukončení tradiční uhelné energetiky v celé zemi do roku 2030 a realizace nových projektů vodních elektráren. K roku 2025 jsou na uhelném spalování pro výrobu elektřiny závislé pouze tři provincie – Saskatchewan, Nový Brunšvik a Nové Skotsko.

Díky přírodnímu bohatství v oblasti energetických zdrojů má federální vláda Kanady ambice vybudovat ze země energetickou supervelmoc. Tento cíl vyhlásil na jaře 2025 premiér Mark Carney v reakci na cla a nestabilní obchodní vztahy s USA. Vláda se proto chce soustředit na energetickou bezpečnost, posilování konkurenceschopnosti a obchodní diverzifikaci. Investuje do rozvoje kritických nerostných surovin skrze First and Last Mile Fund a podporuje rozvoj čisté energetiky spoluprací s prvními národy a provinciemi. Zejména se pak soustředí na vybudování energetického koridoru skrze Kanadu a na projekty národního zájmu, které mají být urychleně schvalovány do dvou let. V roce 2025 již byla vybrána první skupina těchto národních projektů, z nichž se většina týká energetiky a přírodních zdrojů. Zahrnují tak LNG infrastrukturu, rozvoj větrné energetiky v Atlantiku, malé modulární reaktory v Darlingtonu a rozvoj vybraných těžebních projektů. V dubnu 2026 pak tyto iniciativy doplnil národní fond Canada Strong Fund, který bude investovat po boku privátních investorů do čisté i konvenční energie, kritických nerostných surovin, zemědělství i infrastruktury.

I přes tento významný impulz pro rozvoj kanadské energetiky platí, že se mix v jednotlivých provinciích liší a energetika je nadále v Kanadě určovaná zejména na subfederální úrovni. V Britské Kolumbii, Manitobě, Québecu, Newfoundlandu, Labradoru a Yukonu pochází více než 80 % elektřiny z vodních elektráren. Ontario, Nový Brunšvik a Severozápadní teritoria se spoléhají na různé kombinace jaderné, vodní, větrné energie, biomasy, uhlí, zemního plynu a ropy. Alberta, Saskatchewan, Nové Skotsko a Nunavut vyrábějí většinu elektřiny z fosilních paliv, jako je uhlí, zemní plyn nebo ropa. V jurisdikci provincií je většina politik týkajících se tvorby cen i typů používané výroby elektřiny. Každá provincie má pravomoc nad výrobou, přenosem a distribucí elektřiny uvnitř provincie, zatímco federální vláda má pravomoc nad některými aspekty výroby elektřiny z jaderných elektráren, vývozem elektřiny a určenými mezinárodními a meziprovinčními přenosovými linkami.

Obnovitelné zdroje energie v Kanadě jsou zastoupeny především již zmíněnými vodními zdroji zajišťujícími 65 % elektřiny. V roce 2024 byla Kanada třetím největším producentem vodní energie na světě. Zároveň však toto znamená, že kanadskou energetiku ovlivňují sucha, která zapříčinila pokles elektřiny z vodních zdrojů v roce 2023 o 8,4 %. Dochází však i k rozvoji dalších odvětví. V roce 2024 tvořily větrná a solární energie přibližně 8–9 % výroby elektřiny (oproti ~7 % v roce 2023) a jejich význam postupně roste. Navzdory tomu zůstává podíl fosilních paliv relativně vysoký. V roce 2024 činil přibližně 20–21 % výroby elektřiny, především kvůli využívání zemního plynu. Kanadská federální vláda v letech 2023–2025 výrazně navýšila podporu transformace energetiky, když v rozpočtu na rok 2023 vyčlenila přibližně 40 mld. CAD na čistou elektřinu a v roce 2024 na něj navázala dalšími investicemi, přičemž klíčový program Smart Renewables and Electrification Pathways financuje desítky infrastrukturních projektů a byl dále posílen o miliardové prostředky i podporu chytrých sítí. Současně byla v roce 2024 zveřejněna první národní Clean Electricity Strategy, která počítá s dlouhodobými investicemi do roku 2030 ve výši až 58 mld. CAD ročně a s dalším růstem významu bezemisní energetiky v kanadské ekonomice. Pro české společnosti se tak otevírají příležitosti napříč prakticky všemi odvětvími energetiky, které podpoří další veřejné i soukromé investice.

Kanada také sází na cestě k dekarbonizaci na vodíkové technologie. V roce 2020 přijala vodíkovou strategii, která nastiňuje význam vodíku pro dosažení environmentálních cílů do roku 2050. Kanada se už nyní řadí mezi 10 hlavních producentů vodíku na světě, přičemž momentálně produkuje vodík zejména z fosilních zdrojů. Cílem Kanady je však diverzifikovat produkci napříč energetickými zdroji s posilováním pozice zeleného vodíku, odhaduje se také, že by do roku 2050 mohl vodík sloužit k dodávkám až 30 % veškeré domácí spotřeby energie. Kanada kromě celkové podpory těchto technologií také vnímá exportní potenciál vodíku, od nějž si slibuje dvojnásobnou hodnotu než od domácí produkce. Od přijetí vodíkové strategie v roce 2020 dosáhla Kanada významného pokroku v rozvoji nízkouhlíkového vodíkového hospodářství. Do roku 2024 bylo oznámeno přibližně 80 projektů s potenciálem investic přesahujících 100 miliard dolarů a byla spuštěna první výrobní zařízení. Vláda zavedla investiční daňové úlevy na podporu výroby vodíku, čistých technologií a systémů pro zachycování uhlíku (CCUS). Na mezinárodní úrovni Kanada posílila spolupráci zejména s Německem prostřednictvím dohody o vytvoření transatlantického vodíkového koridoru, podpořené investicí ve výši 600 milionů dolarů. I přes tento pokrok však sektor čelí řadě výzev, včetně zpoždění ve vyplácení vládních pobídek, nedostatečné infrastruktury a absenci jednotné definice „čistého“ vodíku. Regionální rozvoj zůstává nerovnoměrný – Britská Kolumbie a Québec využívají především vodní energii (až 90 %), zatímco Alberta se orientuje na transformaci metanu. Kanada zároveň usiluje o roli významného exportéra vodíku a souvisejících technologií, o které projevují zájem zejména evropské a asijské státy. Celkově je zřejmé, že technologie obnovitelných zdrojů energie včetně vodíku se v Kanadě budou nadále významně rozvíjet a přináší tak příležitosti pro české firmy.

Přechod k bezemisní ekonomice je výzvou zejména pro provincie s méně příznivými přírodními podmínkami a vysokou závislostí na fosilních palivech. Provincie Alberta jako hlavní producent ropy a zemního plynu se soustředí zejména na snižování emisí a zachytávání uhlíku, spolu s rozvojem některých bezemisních technologií včetně vodíku. Provincie Ontario sází hlavně na jadernou energetiku. Zpráva Pathways to Decarbonisation vydaná ontarijskou provinční organizací IESO v závěru roku 2022 představuje významné argumenty pro směřování provincie Ontario k bezemisní energetice za využití jádra. Pokud má být dosaženo dekarbonizovaného elektrického sektoru do roku 2050, pak by se za předpokladu významné elektrifikace provincie měla zdvojnásobit energetická produkce s náklady zhruba 400 mld. CAD (6,4 bn. CZK). Investice by měly směřovat do nových technologií na produkci energie, stejně jako do rozvodných sítí.

Kanada je v současnosti lídrem v jaderné energetice, v roce 2025 zajišťovala 13 % energetické produkce země (meziroční pokles o 2 % způsobila zejména odstávka a modernizace řady jaderných elektráren). Kanadské jaderné elektrárny na těžkou vodu CANDU jsou umístěny převážně v provincii Ontario, kde je v provozu 18 reaktorů, jeden se nachází v Novém Brunšviku a 10 mimo Kanadu. Kanada zároveň zajišťuje cca 24 % světové produkce uranu s většinou směřující na vývoz. S ohledem na další potřeby bezemisní energetiky provádí momentálně Ontario modernizaci vybraných jaderných elektráren (v roce 2025 byla dokončena modernizace elektrárny Darlington, byla spuštěna modernizace elektrárny Pickering). Hlavně však sází na malé modulární reaktory, do roku 2029 má být spuštěn první reaktor tohoto typu na světě v Darlingtonu s technologií GE Hitachi. Zkraje roku 2025 dosáhl projekt klíčového milníku udělení stavební licence. Kanada usiluje také o vybudování robustního dodavatelského řetězce pro tuto technologii a navazuje mezinárodní spolupráce v oblasti malých modulárních reaktorů. Provincie Saskatchewan (která momentálně závisí na fosilních zdrojích) a Nový Brunšvik se k Ontariu připojily také ve společném Strategickém plánu na zavádění malých modulárních reaktorů, který vydaly v roce 2022. Federální vláda také poskytla finanční podporu pro výzkum bezpečného a komerčního rozvoje malých modulárních reaktorů skrze program Natural Resources Canada’s Enabling Small Modular Reactors. S ohledem na otevřenost Kanady a Ontaria v této oblasti se právě v jaderné energetice objevuje řada příležitostí s českými společnostmi i výzkumníky, jelikož se bude segment nadále dynamicky vyvíjet.

Kanada, počet obyvatel, HDP, inflace, nezaměstnanost, export, import a obchodní bilance, dluh. Mapa globálních oborových příležitostí 2026/2027, souhrnná teritoriální informace

Článek je součástí projektu MZV Mapa globálních oborových příležitostí