Blíží se volby? Ekonome, radši se do programu ani nedívej

Aktuálně uveřejněné informace z programů současných vládních i opozičních stran totiž působí spíše jako přehlídka drahých slibů než promyšlených realistických opatření. Ať už jde o další výdaje na sociální podporu, masivní investice do obrany nebo daňové úlevy, v konečném důsledku všechny návrhy znamenají jediné – větší tlak na už tak strukturálně deficitní státní rozpočet.

Politici se sice předhánějí v tom, kdo nabídne voličům atraktivnější balíček, avšak otázka dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí zůstává hodně na vedlejší koleji. Někde přitom zůstávají programy dosud v tajnosti a nelze tak přesně ani rozpočtové dopady odhadnout. Když se blíže zaměřím na dva hlavní „rivaly“ říjnových voleb, rychle zjistíme, že jejich rozpočtové manýry jsou v zásadě podobné. Začneme u vládní koalice „SPOLU“, která dovládne v letošním roce se schodkem „rozumných“ 2,1 % v poměru k HDP, tedy v praxi přibližně 241 mld. Kč. Nicméně v tomto roce ještě rozpočet posilují příjmy z tzv. „windfall tax“ na úrovni 30 mld. Kč, a na straně výdajů fungují mimorozpočtové půjčky přesahující 20 miliard (zejména pro Státní fond dopravní infrastruktury), které se do schodku oficiálně nezapočítávají.

I bez dalších rozpočtových „čachrů“ (příjmy z emisních povolenek, platba za nepedagogické pracovníky) tak mohl být schodek daleko blíže k 300 mld. Kč, což ve skutečnosti není žádná konsolidace. Navíc, když se nové rozpočtové výdaje (obrana, školství, infrastruktura, sociální výdaje) spárují s novými příjmy (růst daně z příjmu právnických osob, odvody živnostníků atd.), v praxi se příliš neušetří. To bude vlastně hlavní výsledek vládnutí SPOLU – konsolidace sotva stačila pokrýt nové příjmy. A ty i velmi závisí na letošním růstu HDP, který by mohl dosáhnout po delší době více než 2,5 %. Strana pak chystá pustit v případě úspěchu ve volbách rozpočtu „žilou“ skrze navyšování obranných výdajů o 20 miliard ročně, o růstu platů veřejné sféry se již mluví před volbami. Jak rozpočty dál konsolidovat? To strana ve svém programu výrazněji neřeší, na případném daňovém mixu se ve skupině stran hlavní protagonisté neshodli, což může být problém velmi brzy.

 

U ANO je příběh podobný, všichni si vzpomenou na schodky rozpočtu ve výši až 5,8 % v poměru k HDP. Schodek rozpočtu pak dosahoval přes „mamutích“ 300 mld. Kč, což jsme nezažili ani při recesích po Velké finanční krizi v letech 2008 až 2009. „Hnutí“ chce ve svém volebním programu lákat voliče na řadu rozpočtově nákladných slibů, jejichž dopad se odhaduje na zhruba 100 miliard korun ročně. Plánuje vrátit daňové slevy, jako je školkovné či sleva na manžela, a snížit sazbu daně z příjmů právnických osob z 21 % na 19 %. Zároveň slibuje výrazné zvýšení platů učitelů až na 75 000 Kč. V rámci svého mandátu by chtělo obnovit daňové úlevy pro mladé a seniory a zastropovat věk odchodu do důchodu na 65 let. Prakticky by to znamenalo ukončení pokusu o důchodovou reformu, která měla alespoň částečně stabilizovat schodky důchodového účtu v letech, kdy začnou silné ročníky odcházet do penze. Tyto demografické změny totiž oslabí příjmovou stránku rozpočtu, a naopak výrazně zatíží tu výdajovou.

Ať už tedy v říjnových volbách uspěje kdokoli, voliči se spíše než skutečné konsolidace dočkají dalšího prohlubování schodků veřejných financí. Zadlužení tedy poroste, s tím i náklady na obsluhu dluhu, které již teď překračují 100 mld. Kč. Veřejnost je s tím, zdá se, smířena. Politické programy ukazují, že krátkodobý volební zisk má přednost před dlouhodobou udržitelností, a Česká republika se tak nevyhne postupnému přibližování k dluhové brzdě. Odpověď na otázku, kdo přijde s odvahou říci voličům pravdu o nezbytných škrtech či reformách, zůstává dál v nedohlednu.

Přečtěte si také