Obchodní deficit USA: kdo za něj může? Hlavně Washington sám!

Donald Trump, jeho vláda, MAGA vyhlásili válku americkému obchodnímu deficitu. Věří, že deficit je důkazem toho, že Amerika byla zrazena globalizací, že její pracovní místa byla „odvezena do Číny“ a že otevřený obchod slouží cizím zájmům na úkor amerických občanů. Jejich recept? Tvrdé celní bariéry a oslabení dolaru. Jenže když se podíváme pod kapotu makroekonomických dat, ukazuje se, že hlavní příčina amerického deficitu neleží v Pekingu ani v Bruselu – ale ve Washingtonu, konkrétně v jeho neschopnosti šetřit.

Maurice Obstfeld rozbíjí jejich ekonomický mýtus. Začíná základní rovnicí, která se často přehlíží: Obchodní bilance = národní úspory − domácí investice.

Spojené státy mají systémově nízkou míru úspor – a to jak kvůli klesající ochotě domácností spořit (americká míra osobních úspor klesla z více než 10 % v 60.–80. letech na méně než 5 % po pandemii), tak kvůli chronickým rozpočtovým deficitům vlády, které v roce 2024 dosáhly 6,4 % HDP. Na druhé straně investice zůstávají vysoké. Tato kombinace nutně znamená deficit běžného účtu – jinými slovy, USA si půjčují ze zahraničí, aby pokryly rozdíl mezi investicemi a úsporami.



Navzdory této jednoduché logice se v americké debatě zakořenil jiný příběh – že obchodní deficit je výsledkem zahraničních machinací: Čína „nutí“ Ameriku kupovat její zboží, uměle snižuje svou spotřebu a hromadí přebytky. Další argument tvrdí, že USA jsou „vyvolené“ jako cíl zahraničních investic, a že zbytek světa "tlačí" dolary do Ameriky, což způsobuje deficit.

Obstfeld ale systematicky rozebírá tyto argumenty: 1) Pokud by hlavním viníkem byly zahraniční přebytky (např. Číny), měly by i jiné země s otevřenými trhy vykazovat podobně nízké úspory jako USA. To se ale neděje – Amerika je výjimka. 2) USA nejsou pasivní obětí. Mají nástroje, jak deficit snížit – například rozpočtovou konsolidací, která by vedla k poklesu kurzu dolaru a tím ke zlepšení obchodní bilance. 3) Tarify, jaké navrhuje Donald Trump, deficit zásadně nevyřeší. Můžou mírně ovlivnit úspory a investice, ale strukturální nerovnováhu neřeší. 5) Argumenty typu „cizinci chtějí hlavně americká aktiva“ také neobstojí – data ukazují, že investice do USA odpovídají přibližně podílu USA na globálním HDP. Není tu žádná iracionální „láska k dolaru“. 6) Historická zkušenost: v roce 2000 měla USA rozpočtový přebytek a nízkou nezaměstnanost, přesto obchodní deficit existoval. To podrývá argument, že deficity jsou „nutné“ k zajištění zaměstnanosti.


Ano, některé zahraniční faktory ovlivňují výsledný deficit, jako například čínská fiskální stimulace nebo nízké evropské výdaje na obranu (= nízké investice). Ale dominantní příčina amerického deficitu je domácí politikou způsobený převis investic nad investicemi.

David Navrátil