Češi se s Jihokorejci přepočítali. Za pár měsíců je pryč všechno, co mělo být zásadní výhodou výstavby nových bloků JE Dukovany v jihokorejském podání

Za pár měsíců je pryč všechno, co mělo být zásadní výhodou výstavby nových bloků v Jaderné elektrárně Dukovany Jihokorejci. Ti se stahují z Evropy a ojedinělý projekt dává českému průmyslu jen malou šanci na uplatnění.

Jihokorejský podnik Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP), jenž má stavět nové jaderné bloky v jihomoravských Dukovanech, minulý týden za minimálního zájmu českých médií vycouval z jaderného tendru v Nizozemsku. Další bloky v jediné nizozemské jaderné elektrárně Borssele tak nakonec bude stavět někdo jiný – ve hře zůstávají jak americký Westinghouse, tak francouzská společnost Électricité de France (EDF). Jde tak o další špatnou zprávu pro český průmysl.

Je totiž stále zřejmější, že v rámci letošní lednové přelomové dohody Jihokorejců s americkým Westinghousem si obě strany "rozparcelovaly" celosvětový trh v tomto energetickém sektoru. KHNP a jeho mateřská společnost KEPCO se dohodly s americkou stranou na urovnání všech vzájemných právních sporů. Američané tedy už nezpochybňují oprávnění jihokorejské společnosti používat technologii, kterou nabídla i v českém tendru na Dukovany.

KHNP se ovšem současně letos v lednu stáhl z tendru na výstavbu nových jaderných bloků elektrárny ve slovinském Kršku. Stejně jako v Nizozemsku tam v tendru zůstávají již jen Westinghouse a EDF. Navíc loni v prosinci KHNP vycouval ze zapojení do tendru na výstavbu nových jaderných bloků elektrárny Ringhals ve Švédsku. Zbylí uchazeči jsou opět "obvyklí podezřelí": Westinghouse a EDF.

Jihokorejci se tedy zjevně v rámci zmíněného "rozparcelování trhu" po dohodě s Američany z evropských projektů stahují, aby zvýšili šance právě Westinghousu, jemuž by pak sami dělali subdodavatele. Mimoevropské, například asijské projekty budou ovšem rozvíjet i dále. V Dukovanech by navíc mohli navýšit podíl právě Westinghousu na subdodávkách na úkor českých dodavatelů.

Jihokorejská strana by se i tak mohla snažit také si naklonit novou americkou administrativu prezidenta Donalda Trumpa. Trump i Jižní Koreji hrozí masivními novými cly. Vadí mu údajně čtyřikrát vyšší průměrná cla, jaká Jižní Korea uvaluje na dovoz ze Spojených států, než jaký na jihokorejský vývoz uplatňují právě Američané.

Tím, že se Jihokorejci stahují ze svých evropských projektů, mizí šance českých firem, že se na těchto projektech budou podílet. Přitom právě takovou spolupráci ještě loni jihokorejská strana české vládě slibovala. Nabízí se tak zcela legitimní úvaha, zda by zapojení českých firem do evropských projektů nemohlo být potenciálně výrazně vyšší, pokud by projekt rozšíření Dukovan realizoval francouzský EDF. Francouzi, jak známo, mají našlápnuto stát v čele určité renesance evropské jaderné energetiky.

V tomto kontextu je zřejmější, proč Jihokorejci přestali slibovat šedesátiprocentní podíl českého průmyslu na rozšíření Dukovan. Garance pouze dvacetiprocentní "spoluúčasti" českých firem na budování nových jaderných bloků, i když ani ta není jistá, představuje garanci jen třetinového podílu, s nímž KHNP operoval v době, kdy ještě tendr nebyl uzavřený. Pouze dvacetiprocentní podíl by zkrátka byl pro Česko prohrou. Nikoli však jedinou.

Je totiž stále evidentnější, že Dukovany mají zůstat v Evropě ojedinělým projektem v jihokorejské režii. Jihokorejská jaderná technologie by tak byla na starém kontinentu uplatněna právě jenom a pouze v Česku. Nové dukovanské bloky by se tudíž z technologického hlediska ocitly v Evropě v určité izolaci. A vzhledem k tomu, že Jihokorejci ostatní evropské projekty přepouštějí jiným, čeští dodavatelé si musí nechat nejen zajít chuť, že by se mohli podílet z 60 procent na výstavbě nových dukovanských bloků, leč i chuť na to, že budou zapojeni do dalších evropských projektů v podání KHNP.

S jedinou evropskou sadou nových bloků, tou dukovanskou, si Jihokorejci spíše vystačí sami, než aby zásadněji zapouštěli na starém kontinentu kořeny a vytvářeli tu robustní dodavatelský řetězec, který právě měl zahrnovat i český průmysl. Českému průmyslu tak vlastně během několika měsíců zhasla naděje, že bude mít šedesátiprocentní podíl na Dukovanech a současně že se potenciálně bude moci podílet na výstavbě nových jaderných kapacit ve Švédsku, ve Slovinsku, Nizozemsku či možná i jinde v Evropě. To ale opravdu dramaticky mění podmínky, za nichž česká strana loni Jihokorejcům Dukovany přiklepla – byť smlouva stále ještě podepsána nebyla.

Hrozí nyní více než kdy jindy, že český průmysl, samozřejmě včetně toho jaderného, nebude moci rozvíjet své know-how při realizaci dalších evropských projektů v jihokorejské režii. Takže v dlouhodobém výhledu bude know-how českých jaderných dodavatelů upadat, což v budoucnu prodraží údržbu a opravy existujících jaderných zařízení v České republice, neboť je budou muset uskutečňovat zahraniční specialisté.

Sečteno, podtrženo: Česko má zaplatit stovky miliard korun za nové dukovanské bloky, aniž by takto vynaložené prostředky měly uspokojivý multiplikační efekt v rámci tuzemského průmyslu, ať už by se tento efekt zhmotnil doma, v Česku, anebo při zahraničních jaderných projektech.