Průmyslová výroba v Česku se propadá rychleji, než se čekalo. Stav průmyslu se stále zhoršuje již více než 2,5 roku

Průmyslová výroba v Česku loni v listopadu zklamala. Meziroční pokles o 2,7 procenta je nejslabším výsledkem od loňského června. Pokles se loni v listopadu sice čekal, ale výrazně slabší, jen o 0,5 procenta. Klíčovým důvodem poklesu je silný, více než sedmiprocentní propad automobilové výroby. Autoprůmysl vyčerpává impuls, který mu poskytlo post-covidové hromadění zakázek, související se zpřetrhanými mezinárodními logistickými řetězci. Zároveň na něj doléhá obecnější ztráta konkurenceschopnosti celého evropského autoprůmyslu a globální ochabnutí poptávky po automobilech, byť zrovna tuzemským výrobcům se zatím daří se jeho neblahým dopadům z velké části vyhýbat.

Podmínky v českém zpracovatelském průmyslu se nicméně soustavně zhoršují. Tuzemské průmyslové podniky a firmy pod tíhou slabé domácí i zahraniční poptávky musí snižovat stav počtu zaměstnanců, což se loni projevilo v nejvyšší prosincové míře nezaměstnanosti od roku 2016. Podmínky v tuzemském průmyslu se zhoršují soustavně již více než dva a půl roku, což je v celé historii Česka od roku 1993 mimořádně dlouhá doba. Svojí délkou už přesahuje útlum, jenž nastal v období covidu a před ním, kdy na průmysl neblaze dolehl prvotní pokles německé průmyslové výroby a celní válka Spojených států a Číny, ale i zavádění cel USA na některé zboží z EU. V letošním roce mohou být obchodní války napříč světem daleko vyhrocenější než ve zmíněném prvním prezidentském období Donalda Trumpa, což jen umocňuje již delší dobu panující skepsi českých průmyslníků. Světlo na konci tunelu zatím vidět není i kvůli pokračujícím nesnázím německého průmyslu, jež plynou z nezvládnuté energetické politiky Německa a z fatálních problému tamního autoprůmyslu, jenž v globálním meřítku zásadně ztrácí na konkurenceschopnosti.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank