Dominance Číny a globální bezpečnost

V roce 2000 tvořila Čína pouhých 6 % celosvětové průmyslové produkce. Většina výroby tehdy pocházela z USA, EU a jejich spojeneckých zemí. Za pouhé tři dekády se však tato dynamika zásadně změnila.

Vytvářením nadbytečných kapacit Čína násilně deindustrializuje každého svého geopolitického soupeře. Ano, čínským společnostem se tím snižuje zisk, ale zisk není cílem Číny. 

Podle odhadů UNIDO dosáhne v roce 2030 podíl Číny na globální průmyslové produkci 45 %. To znamená, že Čína se svým výrobním výkonem vyrovná, nebo dokonce překoná všechny spojenecké země Západu dohromady. Noah Smith trefně poznamenává, že taková dominance jediné země byla ve světové historii zaznamenána pouze dvakrát – ve Velké Británii na počátku průmyslové revoluce a v USA těsně po druhé světové válce.

Tento vývoj má dalekosáhlé důsledky. V případě delšího válečného konfliktu, kdy je rozhodujícím faktorem schopnost průmyslové výroby, přestává existovat záruka, že by spojené síly Západu dokázaly porazit samotnou Čínu. Jinými slovy, Čína se stává natolik silným hráčem, že by mohla zahájit konvenční konflikt, aniž by musela vážně počítat s možností porážky.

Pokud se nedokážete opřít o konvenční sílu, zůstává poslední možností odstrašení nekonvenčními prostředky – zejména jadernými zbraněmi. Tento posun v rovnováze moci pravděpodobně vyvolá obrovský tlak na získání jaderných zbraní ze strany dalších zemí, které se budou snažit vyrovnat čínský vliv.

Rychlý vzestup Číny nejenže mění ekonomickou rovnováhu, ale přetváří také pravidla geopolitické hry. Státy po celém světě budou čelit složitému dilematu: jak se adaptovat na novou realitu a zároveň si zachovat svou bezpečnost a nezávislost.