V EU krachuje výroba elektrobaterií, zato ty asijské dále expandují. Asie tak upevní své místo v evropském autoprůmyslu

Probíhající bankrot předlužené švédské firmy Northvolt symbolizuje širší úpadek segmentu evropských výrobců elektrobaterií. Švédský startup, v němž pětinu drží problémy sám zmítaný Volkswagen, si bruselští politici hýčkali coby „výkladní skříň Green Dealu“. Coby ukázku, že Green Deal, jak říkají, je vskutku příležitost pro rozvoj nových odvětví.

Jenže člověk míní a… V tuto chvíli hned dvanáct ze šestnácti plánovaných evropských projektů výroby elektrobaterií bylo na starém kontinentě odloženo nebo nadobro zrušeno. Takovou výstrahou je kolaps Northvoltu a obecněji ochabnutí poptávky po elektrovozech, dané například v Německu z velké části loňským ukončením jejich dotační podpory.

Nelze však říci, že se vůbec nikomu nedaří. Protože asijští výrobci elektrobaterií v Evropě nadále expandují. Dále se rozvíjí hned deset z jejich třinácti projektů. V Evropě tedy pokračuje 25 procent evropských projektů a 77 projektů asijských, zejména čínských a jihokorejských. Tedy i asijské výrobce zasáhlo ochabnutí poptávky po elektrovozech, ale daří se jim s ním vypořádat mnohem lépe než jejich možným evropským rivalům.

Nejde o maličkost. „To, že se nedaří zřídit evropský průmysl elektrobaterií, ohrožuje samotnou další existenci evropského autoprůmyslu,“ varuje Andy Palmer, bývalý generální ředitel automobilky Aston Martin. Podle něj i evropské automobilky nakonec přesunou výrobu tam, kde bude existovat fungující průmysl elektrobaterií. To znamená nejspíše do Asie, případně do Severní Ameriky, hlavně do USA. Pro Evropu takový přesun znamená další zavírání závodů výroby aut a související masivní propouštění.

Jak říká cynik, Green Deal pak mnohým bude vskutku příležitostí – hledat si novou práci.

Čína už nyní zodpovídá za zhruba 80 procent světové produkce lithium-iontových baterií. Je domovem šesti z deseti globálně největších výrobců elektrobaterií. Její rychlá expanze v tomto segmentu doprovázená značnými úsporami z rozsahu stlačuje světové ceny, což následně ztěžuje vstup na trh novým hráčům, jako jsou ti evropští typu zmíněného kolabujícího Northvoltu.

Northvolt ještě není definitivně odepsaný, ale zachránit jej těžko může někdo jiný než některý z dosavadních asijských konkurentů. Je dost možné, že se na něj jako sup na kořist slétne některý z čínských velikánů. Vždyť třeba takový CATL, sídlící v čínském Ning-te, jen v oddělení výzkumu a vývoje zaměstnává 21 tisíc inženýrů. To je čtyřikrát tolik lidí, než kolik bude v lednu 2025 mít „evropský lídr“ Northvolt zaměstnanců celkově.

Bruselské regulace a dotace v uplynulých letech, ba desetiletích evropský autoprůmysl fatálně pokřivily, fakticky zničily fungující trh. Nabouraly jeho aktérům motivaci k dalšímu organickému růstu a rozvoji, ke zdravé konkurenci. Automobilky plýtvaly svojí kapacitou, financemi a dalšími zdroji k vymýšlení způsobů, jak obejít tuhé regulace či jak dolovat dotační rentu. Až všichni zjistili, že jim ujel vlak.

Evropu ale vedle přeregulovanosti prostředí, v němž spíše než podnikatel a manažer firmy rozhoduje úředník od stolu, dusí také nedostatek technicky vzdělané pracovní síly, která by uměla konkurovat například čínským nebo jihokorejským inženýrům. Zde se začíná negativně projevovat tlak evropských elit ke snížení role výuky matematiky ve vzdělávacím procesu a naopak jejich přepjaté vzývání humanitních oborů.

V neposední řadě jsou důvodem úpadku evropské výroby elektrobaterií relativně drahé energie. Tento hendikep je zvláště patrný po invazi Ruska na Ukrajinu roku 2022. Ani v důsledku dramatického růstu cen energií, který po ní nastal, Brusel nezmírnil svůj systém emisních povolenek. Povolenky EU jsou suverénně nejdražší na světě, jak dokládá nedávno vydaná Draghiho zpráva ke ztrátě konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. To právě zásadně přispívá k tomu, že jsou energie v EU tak drahé. Plyn i elektřina k průmyslovému využití jsou v EU o desítky, ba stovky procent dražší než v USA či v Číně.

Navíc, Německo, evropská průmyslová jednička, si v loňském roce i přes zdražování energií povypínalo poslední své jaderné elektrárny. Přitom ne náhodou se jeden z mála fungujících evropských závodů na výrobu elektrobaterií, ACC v Douvrinu na severu Francie, nachází zrovna v regionu, který těží z tamní levné jaderné elektřiny…

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank