Josef Němý – matematik, který už sedmnáct let úspěšně řídí zlínskou filharmonii

Blíží se konec roku, advent, Vánoce. Prozraďte našim čtenářům, jestli na toto období chystá orchestr nějaké hudební dárky?

Na 11. prosince připravujeme koncert Pocta Petru Hapkovi, kde budou zpívat Ondřej Ruml a Lenka Nová. Mám velkou radost, že jsme se domluvili s Krajskou nemocnicí Tomáše Bati a tyto koncerty spojíme s pomocí zlínské onkologii a osvětou. Z pódia promluví primářka onkologického oddělení a návštěvníci budou moci přispět do připravených kasiček. Posledním vystoupením roku bude tradiční vánoční koncert. K němu neodmyslitelně patří Rybova Česká mše vánoční. S kouzlem Vánoc je spojen také příběh o dřevěném Louskáčkovi zhudebněný Petrem Iljičem Čajkovským, který zde také zazní.

Pane řediteli, když jsme se dotkli konce roku, tak vy jste už oznámil, že je to datum, ke kterému ve své pozici skončíte. Znamená to, že se s filharmonií definitivně loučíte?

Se zlínskou filharmonií jsem profesně spojen osmnáct let. Na konci roku jako ředitel skončím. Filharmonii však budu dál navštěvovat, chtěl bych pravidelně chodit na dvě abonentní řady. To znamená, že ve filharmonii budu každé dva týdny, ale z opačné strany – v roli posluchače hezky usazeného v sametu sedadla.

Pojďme se za vaším působením trochu ohlédnout. Víme o vás, že jste doktor přírodních věd, matematik a také, že nehrajete na žádný hudební nástroj. Dalo vám to ve vaší práci nějakou výhodu, nadhled, nebo naopak?

Respekt podřízených nezískáte tím, že jste, nebo nejste hudebník. Ten si musíte vybudovat. V roce 2008 jsme hráli ještě v prostorách Domu umění, v sále se sloupy pro nějakých 550 posluchačů. Na koncerty jich chodilo kolem tří set. Filharmonie téměř neměla sponzory ani generálního partnera. Do výběrového řízení jsem šel s tím, že chci filharmonii pozvednout, dát finance do pořádku. Protože pokud chcete mít dobré koncerty, přilákat zajímavé sólisty, tak peníze jsou „až na prvním místě“. Dnes máme silného generálního partnera, který k nám přivedl řadu sponzorů. Daří se nám spolupracovat se zajímavými sólisty. Můžeme si dovolit finančně náročnější projekty. Díky tomu se navýšila naše návštěvnost. Jsem hodně učenlivý člověk, takže i s absencí hudebního vzdělání jsem si nakonec poradil. Snad jsem o tom přesvědčil i ty kolegy, kteří na začátku mého působení vtipkovali a říkali: „Ještě, že není hluchý.“

Ve vedení filharmonie jste od roku 2008, co považujete za váš největší úspěch?

Za největší úspěch považuji, že zlínská filharmonie je dnes kulturní fenomén přesahující hranice regionu. Na to, jak daleko jsme od Prahy, máme silné renomé. Vystupují u nás světoznámí sólisté. Koncerty mají skvělou návštěvnost. Což je opravdu něco nevídaného. Samozřejmě jsou i konkrétní věci, které mě těší. Třeba zahraniční výjezdy, například naše účast na Expo v Dubaji nebo turné po Indii, kde jsme byli jako první orchestr z Česka snad po padesáti letech. V evropských metropolích teď budeme mít koncerty ve Vídni či v Curychu. Příští rok se chystáme do Elbphilharmonie v Hamburku. Málokterý mimopražský orchestr se do takových destinací dostane.

A co bylo nejtěžší?

Přechod z Domu umění do kongresového centra. Náročné bylo vytvořit v novém prostoru dobrou akustiku. I díky pochopení architektky Jiřičné se to podařilo. Sólisté i dirigenti si akustiku pochvalují. Samotný tento prostor pozvedl kredit naší filharmonie. Velmi těžké to bylo také v pandemii covidu. Po ní jsme se ale znovu zvedli. Je také něco, co se vám nepodařilo nebo nějaké nesplněné přání? Velké nesplněné přání je turné po Spojených státech. Nějaké nabídky byly, ale za takových finančních podmínek, že mi zodpovědnost ředitele prostě takovou finanční ztrátu za pětitýdenní turné nedovolila. Přál bych filharmonii, aby za oceán vyrazila. Třeba si jednou přečteme, jak Filharmonie Bohuslava Martinů nadchla publikum ve vyprodané Carnegie Hall v New Yorku.

Co byste chtěl vzkázat nebo popřát svému nástupci?

Budu rád, když bude respektovat, čeho jsem dosáhl a bude se snažit to dál rozvíjet a zlepšovat. Přál bych si, aby i směrem dovnitř k orchestru udržoval přátelské a motivující prostředí. Není to jen fráze. Náš orchestr je jedním z nejmladších v republice, má velmi přátelského ducha. Právě atmosféra a mezilidské vztahy jsou k fungování takové instituce klíčové.

A ještě jedna otázka na závěr. Čemu se budete od příštího roku věnovat, jak budete trávit čas?

Nudit se jistě nebudu. Chci víc času věnovat rodině – manželce, synům a vnoučatům. Mám zahrádku, kterou lehce zanedbávám. Čas od času rád vyjedu na nějaké sportovní utkání do zahraničí. Samozřejmě chci chodit na koncerty filharmonie, ale rád bych si svůj kulturní život zpestřil i častějšími návštěvami divadla či výstav. Také zvažuji, že se přihlásím na univerzitu třetího věku, která nabízí řadu zajímavých oborů. Chtěl bych si udržovat angličtinu, ale baví mě i psychologie a historie. Kromě toho uvažuji i o spolupráci s nějakou sociální organizací, kde bych mohl využít své zkušenosti například k získávání peněz pro tuto oblast, která na tom není finančně nejlíp. Ale především musím být zdravý, to je základ.