Svět se změnil. O rizicích uvažují i firmy, které je dříve vůbec nevnímaly (šéf pojišťovny Egap)

Svět už nežije v klidu a prosperitě jako na začátku tohoto století. Poptávka po službách státní exportní pojišťovny EGAP vzhledem k bezpečnostním rizikům na zahraničních trzích narůstá. „Důležité je, že se zvyšuje i vnímání rizik. Proto k nám přicházejí noví klienti, kteří dříve o pojištění ani neuvažovali,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz předseda představenstva EGAP David Havlíček.

Foto: Libor Fojtík

Významnou roli sehrává podpora státních institucí také na ukrajinském trhu. „Rizikoví investoři ze západní Evropy a Ameriky tam cítí obrovskou příležitost, ale tradiční soukromé peníze zatím na Ukrajinu bez státní podpory neplynou,“ vysvětluje David Havlíček.

Velkou šanci vidí ve spolupráci českých a korejských firem v mnoha různých oborech, pro niž bylo impulzem vítězství společnosti KHNP v dukovanském tendru. S nadšením popisuje jednání s K-Sure, korejskou partnerskou institucí českého EGAPu. „Ještě jsem nezažil, aby byli naši partneři na jednání tak skvěle připraveni. Zástupci K-Sure rovnou mluvili o produktech českých firem, u nichž by byla vhodná spolupráce s korejskými společnostmi. Měli náš trh detailně zmapovaný a neztráceli ani minutu,“ dodal předseda představenstva EGAP.

Ruská agrese na Ukrajině a další světové konflikty zvyšují poptávku firem po pojištění exportu a investic v zahraničí. Jak se nynější bezpečnostní situace ve světě promítá do celkové poptávky po vašich produktech?

Svět žil na začátku tohoto století v nebývalém klidu a prosperitě, zažívali jsme období specializace mezinárodního obchodu. Firmy alokovaly výrobu do zemí, kde vycházela levněji, globalizace byla na vzestupu. Pak si svět prošel finanční krizí, což byl první velký šok, který do jisté míry narušil mezinárodní finanční systém. Přišly další krize, covidová a válečné, které narušily ekonomické propojení světa. Objevila se rizika, se kterými dříve nikdo moc nepočítal. Výroba se začala vracet do západního světa, státy i jednotliví exportéři začali usilovat o větší diverzifikaci exportu. A se zvládáním rizik, která se firmám těžce kalkulují, pomáhají instituce našeho typu.

I pro vás je tedy tato situace nová…

Nám trend diverzifikace fakticky pomáhá. EGAP byl historicky velmi koncentrovaný na Rusko a další země Společenství nezávislých států, kde jsme kdysi měli až polovinu našeho portfolia. Dnes máme portfolio velmi široké. Rusko je trh číslo 13, nový export do této země už nepojišťujeme a zaměřujeme se na nová teritoria v různých částech světa. Tím, že české firmy své zahraniční aktivity diverzifikují, snižují se rizika nejen pro ně, ale také z hlediska našeho portfolia jako celku. S pojištěním přitom máme dlouhodobé zkušenosti a náš analytický tým je schopen vyhodnocovat rizika různých teritorií i v rámci jednotlivých obchodních případů.

Svět se ale rychle mění, jak jste říkal, a také musíte získávat nové know-how. Jak se vám to daří?

Musíme samozřejmě hlídat vývoj v jednotlivých teritoriích, zejména tam, kde už jsme aktivní. Děláme to v pravidelných intervalech. V roce 2023 jsme podpořili český export a investice v objemu 69 miliard korun, což byl druhý nejvyšší výsledek v historii. Letos to bude obdobné. Dříve to bývalo ve standardních letech kolem 40 miliard, poptávka je oproti dlouhodobému průměru stále vyšší. Vysvětlujeme si to tím, že rozšiřujeme nabídku našich produktů a že poptávka skutečně roste vzhledem k narůstajícím rizikům. Důležité je, že se zvyšuje i vnímání rizik. Proto k nám přicházejí noví klienti, kteří dříve o pojištění ani neuvažovali.

Předpokládám, že v souvislosti s posledními trendy se na váš segment více zaměřují i komerční zajišťovny, které mohou převzít část vašeho rizika. Spolupracujete s nimi nyní více?

U některých zajišťoven skutečně vidíme zvýšený apetit, ale je to hodně individuální. EGAP má zajištěných přibližně deset procent celkového portfolia. Pro nás je to vítané, protože tím, že část portfolia zajistíme, dokážeme zvětšit rozsah naší podpory českým exportérům a investorům. Zajišťujeme se částečně u komerčních hráčů, zvláště na londýnském trhu u zajišťoven jako Lloyd´s, ale zhruba z poloviny také u institucí našeho typu v zahraničí – tedy u partnerských exportních kreditních agentur, které se označují anglickou zkratkou ECA. To se týká obchodních případů, na nichž se kromě českých společností podílejí také firmy z jejich zemí.

UKRAJINSKÁ DILEMATA

V poslední době se hodně diskutuje o tom, jak je možné podpořit aktivity českých firem na Ukrajině. Budete takto spolupracovat se zahraničními partnery i v rámci pojišťování exportu do této země?

Situace na Ukrajině je specifická. Soukromé finanční instituce se na Ukrajinu bojí jít samy na své riziko, komerční banky nemají na tuto zemi ani schválené limity. Na druhé straně tam hraje velkou roli západoevropský a americký soukromý rizikový kapitál. Rizikoví investoři cítí obrovskou příležitost, ale tradiční soukromé peníze zatím na Ukrajinu bez státní podpory neplynou. Velký význam proto mají státní programy – ať už ty dotační, které nabízí například americká agentura USAID, nebo návratné finanční nástroje, jako je náš Fond Ukrajina.

Fakticky jste z tohoto fondu zatím nejvíc podpořili vývozce zemědělských strojů, což je určitě důležité. Zástupci jiných odvětví, zvláště energetiky, ale říkají, že pro účinnou podporu jejich exportu byste museli mít na Ukrajinu vyčleněno daleko více peněz. Souhlasíte?

Není to tak, že by Fond Ukrajina byl zaměřený na zemědělství nebo agrární strojírenství, ale vývozcům zemědělských strojů se opravdu daří nejlépe splnit podmínky programu. Už jsme podpořili vývoz na Ukrajinu za více než tři čtvrtě miliardy korun, čímž jsme se řádově dostali na předválečnou úroveň. Je to něco neuvěřitelného a považuju to za jednoznačný úspěch pilotního programu, který jsme spustili loni v červenci. Druhý skvělý výsledek je, že na Ukrajině nemáme ani jednu pojistnou událost. Vše bylo dosud splaceno v řádném termínu.

Těmi specifickými podmínkami Fondu Ukrajina jsou relativně menší částky na jeden obchodní případ a omezená doba splatnosti?

Přesně tak. Aktuálně je to pět milionů eur se splatností do jednoho roku. Ministerstvo průmyslu navrhuje, aby se Fond Ukrajina navýšil z původních 339 milionů korun o 300 milionů. To by nám umožnilo pojišťovat vývoz v hodnotě až jedné miliardy korun ročně. Součástí návrhu je i prodloužení splatnosti na jeden a půl roku. Vláda jde postupnými kroky a zároveň sledujeme, co dělá Evropa. Některé státy jsou v uvolňování podpory exportu více agresivní, jiné naopak velmi konzervativní. My jdeme střední cestou. Silným argumentem pro navýšení fondu jsou právě nulové pojistné události. Vláda vidí, že naše podpora nejsou žádné dotační peníze, které se rozhazují. Ve finále náš stát neutratil ani korunu a zároveň jsme podpořili export, což pomáhá nejenom Ukrajině, ale zejména českým vývozcům. Navíc jim to bude pomáhat, až válka skončí a nastane rozsáhlá rekonstrukce Ukrajiny. Naše firmy už na tamním trhu budou. To je i důvod, proč Fond Ukrajina existuje.

Mohou zájemci o ukrajinský trh do budoucna reálně očekávat další navyšování fondu?

Jsem optimista. Vidím, že diskuze s vládou a jednotlivými ministerstvy je velmi produktivní. Věřím, že když teď navýšíme objem financí a jednotlivé obchodní případy budou mít stejně bezproblémový průběh, otevřeme diskuzi třeba nad rozšířením našich produktů i zvýšením doby splatnosti. Teoreticky je k diskuzi také pojištění investic na Ukrajinu. Naši polští kolegové už pojištění investic spustili. Polsko je v této oblasti lídrem, historicky mělo na Ukrajině velmi úzké vazby i v rámci krátkodobého pojištění a pojišťují tam skutečně obrovské objemy. Mohli bychom využít i možností česko-polské spolupráce.

Jak budete reagovat na poptávku energetických firem?

V energetice skutečně narážíme na omezený objem pojištění a dobu splatnosti. Energetický export na Ukrajinu chce více podpořit také ministerstvo průmyslu, i vzhledem k tomu, že tamní energetika je v zoufalém stavu. Polovina její kapacity je rozbombardovaná. V zimě Ukrajina očekává větší výpadky energie než kdykoliv předtím. Kromě přímé podpory státu, která spočívá například v darování kogeneračních jednotek, se snažíme najít další možnosti, jak exportéry podpořit. Aktuálně analyzujeme program Evropského investičního fondu pod Evropskou investiční bankou, který by mohl za určitých podmínek převzít většinu rizika. Není to jednoduché, ale mohla by to být cesta, jak podpořit i větší objemy vývozu s delší dobou splatnosti.

Foto: Libor Fojtík

Ukrajinci akutně potřebují rozvíjet decentrální energetiku včetně kogeneračních jednotek. České firmy se zajímají také o oblast jaderné energetiky. V dlouhodobějším horizontu by se chtěly podílet i na stavbě nových reaktorů, jejichž hlavním dodavatelem by měl být americký Westinghouse.

To se z hlediska objemu pojištění bavíme ještě o vyšším řádu desítek milionů eur. O možné spolupráci jsme intenzivně diskutovali s americkou rozvojovou finanční institucí DFC, která má otevřený velký finanční rámec na podporu Ukrajiny i rozvoj jaderné energetiky ve světě. Představa americké strany byla, že by podpořené společné dodávky byly zavěšeny právě pod Westinghousem, kde ale české technologie nejsou příliš kompatibilní. Tady jsme bohužel cestu nenašli. Jsem ale rád, že jsme tuto cestu vyzkoušeli, protože jsme se díky tomu naučili spoustu věcí. Teď zkoušíme evropský mechanismus podpory. Uvidíme, je to specifická oblast a Evropa má ještě pořád k jaderné energetice opatrnější postoj. Nejde přitom jen o výstavbu nových zdrojů, ale také údržbu těch stávajících, ve které mají české firmy velké zkušenosti.

KOREJSKÁ BRÁNA DO EVROPY

V nedávném výběrovém řízení na nové jaderné bloky v Česku zvítězila korejská KHNP. Tím se otevřely i diskuze o tom, že bychom mohli naši spolupráci s Korejci rozšířit nejen v jaderné energetice, ale i dalších oborech. Mohl by se EGAP zapojit?

Vnímáme to jako obrovskou příležitost pro českou ekonomiku i spolupráci českých a korejských firem. Korejští investoři jsou po Japoncích druhými největšími asijskými investory v Česku, působí tady celá řada jejich dceřiných firem a zejména do velké míry sdílejí i podobnou technickou a vzdělanostní úroveň. V září tady byla největší podnikatelská delegace z Koreje v historii Česka. Je vidět, že Korejcům nejde pouze o jednu zakázku a chtějí v Česku vytvořit hub s přesahem do dalších oblastí – myšleno odvětvově, ale i teritoriálně.

Vnímají Korejci Česko jako bránu do Evropy?

Korejci skutečně v Česku mohou mít bránu do Evropy. A mají větší šanci tuto vizi dotáhnout k realitě než Číňané, kteří se svého času pokoušeli o něco podobného. Měli jsme několik jednání s korejskými institucemi včetně rozhovorů se zástupci naší partnerské K-Sure, jedné z největších kreditních exportních agentur na světě. A musím říct, že jsem ještě nezažil, aby byli naši partneři na jednání tak skvěle připraveni. Zástupci K-Sure přišli s detailními prezentacemi. Nemluvili o tom, kdo jsou a co dělají, protože předpokládali, že to si samozřejmě nastudujeme dopředu. Mluvili o produktech českých firem, u nichž by byla vhodná spolupráce s korejskými společnostmi. Měli náš trh detailně zmapovaný a věděli přesně, kdo s kým se může potkat a kdo může uzavřít reálné obchody. Neztráceli ani minutu.

Předpokládám, že jste probírali různá odvětví od energetiky po polovodičový průmysl…

Ano. Mluvili jsme například i o možné spolupráci jednotlivých firem na ukrajinském trhu. Na závěr korejské mise jsme podepsali i mnohostranné memorandum – za českou stranu EGAP, Česká exportní banka a Národní rozvojová banka, za korejskou stranu K-Sure a korejská Export-import banka. S Korejci diskutujeme i o možném výměnném programu, jehož pilotní fázi jsme letos realizovali s Poláky. Našeho pracovníka pošleme na čtrnáct dní do partnerské instituce, která zase pošle svého pracovníka k nám. Získáváme tak daleko detailnější informace, než je možné zjistit na jedné schůzce. Korejci jsou světová špička v tom, jak poskytovat komplexní podporu exportérům nejenom z hlediska pojištění, ale také propojení s dalšími státními programy. Dokážou tak vytvořit pro exportéra celý balíček. Skoro celý svět se to u Korejců učí.

HISTORICKÁ LEKCE

EGAP se v minulosti hodně zaměřoval také na pojištění vývozu investičních celků, dodávek celých elektráren, částí strojírenských závodů nebo třeba skláren. Podobné projekty v Rusku nebo Turecku se nakonec ukázaly jako neživotaschopné. Jak dnes tuhle historii vnímáte?

Pokud se bavíme o našich historických zkušenostech, jsou z doby před patnácti a více lety. Vedly k velkému poučení nejenom pro EGAP, ale také z hlediska nastavení parametrů celého systému státní podpory. Nejzásadnější změna spočívá v tom, že státní podpora v současnosti nemá charakter projektového financování, až na drobné a skutečně opodstatněné výjimky. Už to není tak, že bychom se předem spokojili s předpokladem, že nová fabrika začne splácet úvěr, až bude postavena a začne generovat cashflow. Riziko musí být upsáno na odběratele, investora nebo banku, která se za něj zaručí. U podobných transakcí roste podíl suverénního rizika, což znamená, že riziko nese stát, v němž se dodávka investičního celku realizuje.

Vidíte v dodávkách investičních celků pořád potenciál?

Potenciál vidíme určitě. Díky těmto změnám můžeme vývoz investičních celků dál podporovat. V Česku máme firmy, které dokážou podobný projekt realizovat a zastat roli generálního dodavatele, tedy EPC kontraktora (EPC je anglickou zkratkou ze slov Engineering, Procurement, Construction; česky také dodavatel projektu na klíč – pozn. red.), nebo projektového investora. Na druhou stranu musím dodat, že počet takových EPC kontraktorů je omezený.

Mělo by jich být víc?

Mnozí to považují za jakýsi svatý grál a domnívají se, že bychom měli mít podobných domácích EPC dodavatelů co nejvíce, protože zastřeší spoustu českých subdodavatelů. Svět ale dospěl k tomu, že EPC kontraktoři musí mít určitou kapacitu, know-how a zkušenost, aby uspěli na globálním trhu. Rozhodně bychom neměli vnímat zahraniční investory nebo jejich české subdodavatele jako něco špatného. Švýcarsko prakticky nemá ani jednoho EPC dodavatele a nikdo určitě neřekne, že je na tom špatně. Když budou čeští subdodavatelé dodávat výjimečné produkty nebo služby s vysokou přidanou hodnotou, dosáhnou pěkných marží, uživí nejen sebe, ale i další firmy, a budou tu rozvíjet podhoubí pro další podnikání. Jsme středně velká ekonomika a měli bychom být pyšní nikoliv na velikost našich firem, ale na schopnost dodat kvalitní produkt s vysokou marží.

Příkladem úspěšného EPC kontraktora z poslední doby je společnost Transcon Electronic Systems, která dodává prakticky celá nová regionální letiště do Senegalu. I tyto projekty se ale zpožďují. Jak vnímáte tuhle dodávku investičního celku?

Musíme brát v potaz, že africký trh je složitý. Zpoždění tam je, ale výstavba letišť je na dobré cestě – jedno už bylo zprovozněno, další je před finalizací projektu. Projekt pěti letišť v Senegalu vznikal poměrně dlouhou dobu ve spolupráci s námi a Transcon velmi ocenil naše poradenství při strukturování celého obchodního případu. Podobné poradenství je zejména u velkých případů vlastně zadarmo, protože se o nich jedná dlouhé měsíce za účasti celé řady subjektů – nás, banky, exportéra, dovozce, banky dovozce… Všichni se musí shodnout nejenom na ekonomických parametrech, ale i na právních záležitostech. Tato poradenská role EGAPu často zůstává stranou pozornosti a proto chceme české exportéry ještě více upozorňovat, že dokážeme také prověřit ekonomické zdraví jejich odběratele nebo poradit s riziky daného trhu.

OD DOTAČNÍ EKONOMIKY K FINANČNÍM NÁSTROJŮM

Jak vnímáte různé iniciativy ohledně transformace české ekonomiky? A jak se do ní může zapojit EGAP?

Těch iniciativ je opravdu řada – od podnikatelské iniciativy Druhá ekonomická transformace, přes premiérův projekt Restart Česka, až po novou hospodářskou strategii vlády. Nikdy to není tak, že vláda mávnutím kouzelného proutku nebo třeba jenom úpravou legislativy nastartuje Česko. Ve finále bude vždy záležet na aktivitách firem. A pokud jde o finanční podporu státu, jako stěžejní vidím přechod od dotační ekonomiky k finančním nástrojům typu úvěrů, záruk, pojištění, kapitálových vstupů. Díky tomu můžeme dosáhnout zdravé transformace, protože firmy, které nečerpají dotace, ale návratný finanční nástroj, musejí více přemýšlet o koncovce – o tom, že budou muset splácet. EGAP přitom dnes nabízí největší objem návratných finančních nástrojů, přestože jsme zaměřeni poměrně úzce. Jestliže jsme v roce 2023 podpořili export a investice v zahraničí v objemu 69 miliard korun, je to zhruba celé jedno procento hrubého domácího produktu Česka.

Vláda hodlá posílit také Národní rozvojovou banku (NRB). Jak se chystáte na budoucí spolupráci?

Roli NRB vidíme primárně v domácím byznyse a v podpoře malých a středních podniků. Je dobře, že tu bude další silná instituce pro povzbuzení domácí ekonomiky. Očekávání od NRB jsou značná, kolegové to nebudou mít jednoduché. Držím jim palce. Určitě budeme rádi spolupracovat, i vzhledem k tomu, že pod NRB má spadat i Česká exportní banka. Když NRB podpoří menší český podnik, který vyroste a začne exportovat, může později využívat financování České exportní banky a našeho pojištění. EGAP se snaží oživovat i další spolupráci státních institucí. Díváme se mimo jiné na zkušenosti Finska, které je v tomto směru velmi úspěšné. Od Finů se dozvídáme i o problémech a překážkách, které museli překonat. My kvůli obchodnímu tajemství například nemůžeme sdílet informace o klientech. Ve Finsku to nastavili tak, že když někdo čerpá státní podporu, automaticky dává souhlas, že státní instituce budou sdílet jeho kontakty.

Navrhujete, aby takové pravidlo platilo i v Česku?

Pojďme se bavit, jestli neudělat něco podobného. Můžeme se i domluvit, že zpočátku to bude dobrovolné a bude záležet na souhlasu firmy. Jsme přesvědčeni, že sdílení kontaktů je v zájmu samotných firem. Dám vám příklad. Pokud víme, že tuzemská společnost chystá investici v Česku, ale nesplňuje kvalifikační kritérium pro naše pojištění exportně orientovaných firem, můžeme tuto informaci předat agentuře CzechInvest, která vyhodnotí možnost poskytnutí investiční pobídky. Podobné informace si můžeme pravidelně vyměňovat s CzechInvestem i dalšími institucemi.

JAN ŽIŽKA