Vývoj čisté mzdy v posledních letech

 

ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | ZIMA 2025 (příloha 2)
(autoři: Barbara Livorová, Adam Ruschka)

Pracovní příjmy silně ovlivňují koupěschopnost domácností a slouží jako jeden z ukazatelů síly poptávkových inflačních tlaků. Pracovní příjmy se standardně zachycují pomocí průměrné hrubé měsíční mzdy, která ale nemusí být v delší historické perspektivě dostatečným měřítkem. Pokud v předchozím období došlo k legislativním změnám, které následně ovlivnily výši celkového zdanění práce (daň z příjmu fyzických osob, DPFO, a sociální a zdravotní pojištění, SZP) a tím i čisté příjmy, hrubá mzda nemusí věrně zachycovat vývoj kupní síly domácností. Reálná koupěschopnost domácností je navíc ovlivňována – vedle čistých nominálních příjmů – též vývojem cenové hladiny v čase (inflací). Tato příloha proto shrnuje jednotlivá legislativní opatření a jejich vliv na vývoj nominální i reálné čisté mzdy.

Od roku 2008 se v dynamice čisté nominální mzdy projevila celá řada fiskálních diskrečních opatření. Přehled daňových i nedaňových změn, přináší Tabulka 1.

Tabulka 1 – Přehled fiskálních opatření s vlivem na čistou mzdu a jejich změn v letech 2008–2025

Rok	Sazba DPFO	Vyšší sazba DPFO	Hranice pro vyšší sazbu u ročních příjmů (násobek průměrné měsíční mzdy)	Základ DPFO	Sleva z DPFO na poplatníka (ročně)	Sociální pojištění placené zaměstnancem	Zdravotní pojištění placené zaměstnancem
2008	15 %	-	-	Superhrubá mzda	24 840	8,0 %	4,5 %
2009						6,5 %
2010
2011					23 640
2012					24 840
2013		+7 % (22 %)	48 (4násobek)
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
2021		23 %		Hrubá mzda	27 840
2022					30 840
2023
2024			36 (3násobek)			7,1 %
2025

Od roku 2008 bylo více pásem zdanění příjmu fyzických osob nahrazeno jednotnou sazbou daně. Standardní sazba daně z příjmu fyzických osob zůstala po celé období nezměněna (15 %), od roku 2013 byla nicméně zavedena tzv. solidární daň (přirážka). Ta představuje dodatečnou sazbu daně pro vysokopříjmové obyvatele: osobám s ročním příjmem vyšším než 48násobek měsíční průměrné mzdy byly příjmy nad touto hranicí zdaněny dalšími 7 %. Celkově tedy tato část příjmů podléhala dani ve výši 22 %. V roce 2021 byla zrušena solidární daň a byla nahrazena progresivní daňovou sazbou, přičemž příjmy nižší než 48násobek průměrné měsíční mzdy se daní 15% sazbou a příjmy nad limitem se daní 23 %. Tím došlo ke zvýšení (mezní) sazby na vysoké příjmy o 1 procentní bod. Vlastní definice vysokopříjmových osob se pak v roce 2024 zpřísnila, neboť limit pro vyšší zdanění u ročních příjmů se snížil na 36násobek průměrné měsíční mzdy^[1] (v přepočtu na měsíční příjmy došlo ke snížení limitu ze čtyřnásobku průměrné měsíční mzdy na trojnásobek průměrné měsíční mzdy). U vysokopříjmových osob se v čisté mzdě tradičně projevuje stanovený strop pro platbu sociálního pojištění (maximální vyměřovací základ). To znamená, že se z příjmů nad tento strop, resp. jejich kumulované částky v daném roce již neplatí sociální pojištění. Osoby s vysokými příjmy mají tedy nižší efektivní sazbu na sociálním pojištění. Zatím posledním opatřením je od roku 2025 zavedení slevy z vyměřovacího základu zaměstnance (měsíčně 6,5 %) na pojistném na sociální zabezpečení pro pracující důchodce (zaměstnance, kteří dosáhli důchodového věku, pobírají starobní důchod a s nárokem na výplatu starobního důchodu v plné výši dle zákona).

Základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob (DPFO) se v roce 2009 zvýšil, když byl zaveden institut tzv. superhrubé mzdy, tedy hrubé mzdy zaměstnance zvýšené o odvody na zdravotní a sociální pojištění, které zaměstnavatel měsíčně odvádí za každého zaměstnance. Toto opatření bylo zrušeno v roce 2021, což přispělo ke zvýšení čisté mzdy kvůli sníženému základu pro výpočet daně (efektivní sazba daně de facto poklesla zhruba o 5 procentních bodů). S výjimkou roku 2011 se také postupně zvyšovala sleva z daně na poplatníka. V roce 2024 došlo také ke znovuzavedení nemocenského pojištění placeného zaměstnancem (ve výši 0,6 % hrubé mzdy), které se projevuje ve zvýšení celkové sazby sociálního pojištění. Sazba zdravotního pojištění placeného zaměstnancem zůstala od roku 2008 nezměněna.

Graf 1 zobrazuje, jak se popsané změny v legislativních opatřeních promítají do rozdílu úrovní a meziročních dynamik průměrné čisté a hrubé mzdy. V agregovaných hodnotách průměrné mzdy je zřejmé, že nejzásadnější změnou za posledních více než 15 let byla změna vyměřovacího základu pro daň z příjmu fyzických osob ze superhrubé na hrubou mzdu. Vlivem snížení vyměřovacího základu došlo k výraznému snížení odváděné daně, což vedlo ke znatelně rychlejšímu růstu čistých příjmů domácností. V případě mediánové mzdy (Graf 2) se v meziroční dynamice viditelněji projevují také ostatní změny ovlivňující čistou mzdu. Především se jedná o snížení sazby pro sociální pojištění placené zaměstnancem, které v roce 2009 výrazně zvýšilo dynamiku čisté mzdy. V opačném směru pak znatelně působilo opětovné zvýšení této sazby v roce 2024. Viditelný je také rozdíl v dynamikách v roce 2011, způsobený změnou výše slevy na DPFO na poplatníka. Největším milníkem ale zůstává zrušení institutu superhrubé mzdy jako základu daně, které u zaměstnanců s mediánovými příjmy v roce 2021 přispělo k dvoucifernému meziročnímu růstu čistých mezd.

Grafy 1 a 2 – Porovnání růstu čisté a hrubé mzdy
meziroční růst v %

Kupní síla domácností ale není dána pouze výší příjmů, ale také cenovou hladinou. Grafy 3 a 4 proto zobrazují vývoj reálné mzdy, tedy hodnoty očištěné o vývoj indexu spotřebitelských cen (CPI). Inflace působí na čistou a hrubou mzdu stejným způsobem. Z důvodu legislativních změn komentovaných výše (zejména snížení vyměřovacího základu DPFO v roce 2021) však došlo v reálné čisté mzdě snížením daňových odvodů státu k částečné kompenzaci ztráty kupní síly způsobené vysokou inflací. Pokles reálné čisté (průměrné i mediánové) mzdy proto v letech 2021 a 2022 nebyl tak výrazný, jako v případě reálné hrubé mzdy. Ačkoliv reálná hrubá mzda podle prognózy ze ZoMP zima 2025 dosáhne předpandemické úrovně z roku 2019 až v průběhu roku 2026, reálná čistá mzda již úrovně z roku 2019 dosáhla. Zatímco hrubá reálná mzda ve třetím čtvrtletí 2024 byla oproti roku 2019 v průměru nižší o 4,4 % (v mediánu o 2,4 %), čistá reálná mzda již byla vyšší v průměru o 0,6 % a v mediánovém vyjádření dokonce o 2,5 %.

Grafy 3 a 4 – Průměrná a mediánová reálná mzda v porovnání s rokem 2019
měsíční reálná mzda v Kč očištěná o CPI, index CPI: 2019 = 100

Pracovní příjmy českých zaměstnanců tak pohledem tohoto zjednodušeného výpočtu vykazují v průměru obdobnou koupěschopnost, jakou měly před výraznými otřesy v posledních letech. To přináší nový pohled na reálnou příjmovou situaci českých domácností. Jednak více než polovina z nich již dnes disponuje větší reálnou kupní sílou než v roce 2019, zároveň to také přispívá k částečnému vysvětlení stále zvýšené míry úspor. Domácnosti tak díky kombinaci utlumené spotřeby a solidních čistých příjmů přirozeně spořily ve větší míře. Za druhé, vývoj čistých příjmů je důležitou informací pro měnovou politiku, která musí obezřetně sledovat potenciální inflační tlaky vzešlé z rychle oživující spotřeby domácností, která má vzhledem k růstu čistých příjmů odkud vzejít.

---

^[1] Průměrná měsíční mzda je stanovena nařízením vlády. Pro rok 2024 byla stanovena na 43 967 Kč. Limit pro vyšší sazbu daně tedy činil 1 582 812 Kč hrubého příjmu, což odpovídá částce 131 901 Kč měsíčně.