Příběh Česka by měl být o zemi, kde se skvělé produkty vymýšlí i vyrábí (Martin Wichterle)

Známý český podnikatel Martin Wichterle říká, že probádal spoustu slepých uliček. „Bez toho to nejde,“ dodal v rozhovoru pro Export.cz. Slepé uličky jeho firmě Wikov, přednímu světovému výrobci průmyslových převodovek, také hodně přinesly. Platí to například o společných aktivitách Wikovu s dceřinou společností německého Siemensu, které se zaměřovaly na servis převodovek. Těm poměrně rychle odzvonilo, ale českou firmu tato nepříliš významná epizoda nakopla k novému významnému oboru.

Foto: Libor Fojtík

Martin Wichterle je jednou z hlavních tváří podnikatelské iniciativy Druhá ekonomická transformace a stojí v čele úsilí o vybudování silné značky Česko. Příběh moderního Česka by měl podle vnuka proslulého vynálezce kontaktních čoček začínat u jeho průmyslové tradice. „Měli bychom získat pověst země, kde se nejen vymýšlí, ale také vyrábí skvělé produkty,“ zdůrazňuje přední průmyslník. Moderní průmysl by si lidé neměli spojovat s čoudícími komíny, buchary nebo zastaralými soustruhy, ale s pokročilou výrobou, která navazuje na kvalitní výzkum a zaměstnává vysoce kvalifikované pracovníky.

Kromě Wikovu, který letos dosáhne tržeb kolem 4,5 miliardy korun, vlastní Martin Wichterle také sklárny Bomma a Rückl.

Součástí skupiny Wikov se má stát také výrobce turbín a dalšího zařízení pro vodní elektrárny Litostroj s výraznými aktivitami v USA a Kanadě.

Poslední zahraniční akvizicí Wikovu byly dva strojírenské podniky v Kanadě. Netajíte se ani zájmem o trh Spojených států. Čím je pro vás Severní Amerika zajímavá?

Není zajímavá jenom pro nás, ale obecně pro český průmysl, evropský průmysl. Když se podíváte na mapu světa, právě Severní Amerika nabízí největší potenciál. Je to stabilní oblast, poměrně příznivá k podnikání. Tamní ekonomika roste a Amerika se snaží přitáhnout zpět výrobu.

Hraje pro vás roli to, že Spojené státy nabízejí daňové pobídky pro výrobu?

Pobídky tam jsou, moc je ale nesledujeme. Zajímá nás celkové byznysové prostředí. Je tam cítit, že se Amerika snaží zbavovat závislosti na Asii a preferuje domácí producenty. Díky tomu se objevuje čím dál víc příležitostí. To je důležitější než konkrétní pobídky.

Je možné tento trend nazvat reindustrializací?

Je to snaha o reindustrializaci, což samozřejmě vůbec není jednoduchý proces. Bude složité dosáhnout kýženého výsledku. Ale právě tenhle proces vám nabízí šanci dostat se na americký trh.

Jsou Spojené státy příkladem pro Evropu, jak by měla přistupovat k reindustrializaci?

Evropa je pořád docela silně industrializovaná. Tady bude spíš problém udržet stávající rozsah průmyslu, což možná platí i pro Česko. Myslím, že z Evropy spíš bude část průmyslu odcházet.

Vnímáte to negativně?

Pokud bude průmysl částečně nahrazený něčím jiným, nemusí to být nutně negativní jev pro evropskou nebo českou ekonomiku. Jde spíš o to, jakou přidanou hodnotu budete vytvářet. Pokud jí budete dosahovat ve službách nebo čemkoliv jiném, je to v pořádku.

SUROVINY SE BUDOU TĚŽIT VÍCE

Vraťme se k vašim posledním akvizicím. V Kanadě je stále významným oborem těžební průmysl. Předpokládám, že se tam hodně zaměřujete na výrobu a dodávky převodovek pro důlní stroje…

Jasně. Pokud jde o samotnou Kanadu, vidíme velký potenciál jak v odvětví ropy a plynu, tak dalším těžebním průmyslu. Důležité také je, že z Kanady se dá dobře operovat i na trhu Spojených států. Významnou roli hraje nejenom celní dohoda mezi oběma zeměmi, ale také skutečnost, že americké firmy pořád Kanadu chápou jako lokální trh. To znamená, že přítomnost na kanadském trhu vám otevírá dveře na trh USA. Kanada je přitom výrazně levnější než Amerika. Řečeno trochu s nadsázkou – v Kanadě si můžete zřídit levnou pobočku pro americký trh.

Takže do Kanady jste už šli s ambicemi, které se týkaly trhu Spojených států?

Byla to opravdu naše první brána do Severní Ameriky i do USA. Teď ale s postupem času a vzhledem k tomu, jak se nám tam začíná dařit, uvažujeme i o dalších akvizicích nebo zastoupeních přímo ve Spojených státech, například v Texasu.

Mám pocit, že si mnozí lidé neuvědomují, jak je těžba surovin klíčová pro zelenou transformaci. Jak vidíte budoucnost těžebního průmyslu vy?

Pokud jde o tradiční suroviny, myslím, že třeba bez plynu to ještě dlouhé dekády ve světě nepůjde. Spousta technologií se bude přesouvat na moře, na offshore. Přesune se tam do značné míry nejen těžba ropy, ale i dalších surovin, při níž se používají poměrně podobné technologie. V budoucnu se bude těžit daleko víc, ale něco jiného. Doteď jsme těžili uhlí a ropu, ale pro výrobu zelené energie potřebujeme obrovské kvantum různých surovin. Zelená energie důlní průmysl hodně nakopne.

Z AKVIZIC PROFITUJE ČESKÁ EKONOMIKA

Mohli bychom shrnout výhody vašich kanadských akvizic? Určitě díky nim získáváte další know-how. Také jste už dříve mluvil o tom, že vyztužíte obchodní kanál pro převodovky, které vyrábíte v Česku a dodáváte na tamní trh.

To vše platí. Pokud chcete dodávat na severoamerický trh, musíte tam být. Pro Američany je Evropa hodně daleko a byznys v Americe se dělá spíše na základě osobního jednání a potřásání rukou než uzavíráním složitých obchodních smluv. Musíte být ve skupině lidí, kteří tam obchodují, být přímo u zákazníka. To je asi nejdůležitější, bez toho Amerika nefunguje.

Vy se hodně zabýváte i tím, jaký mají zahraniční akvizice a další investice českých firem přínos pro tuzemskou ekonomiku. Důležité je, aby podobné aktivity posílily mateřské společnosti v Česku…

Když realizujete akvizice v zahraničí, mateřská základna poskytuje řadu kvalifikovaných služeb pro své dceřiné firmy. Akvizice také přinášejí tok dividend obráceným směrem ze zahraničí do Česka, který naší ekonomice zoufale chybí. Čeští investoři pak v tuzemsku budují další byznys, který nejlépe vystihuje anglické slovo headquarters, tedy hlavní sídlo, centrála. Takový headquarters zaměstnává velmi kvalifikované lidi s vysokými mzdami, kteří vytváří vysokou přidanou hodnotu. Tito lidé rozhodují o dalším směřování byznysu celé skupiny, vytvářejí další práci pro právníky, auditory, finanční poradce, marketéry i obchodníky. Firma následně přispívá velkými odvody českému státu.

To je pro každý stát ten nejvýnosnější byznys – nikoliv mít tady výrobu, ale silný headquarters, který řídí výroby také někde jinde. Akvizice navíc zvyšují stabilitu mateřských firem. Čím je firma větší, tím obtížněji se potopí. I Titanic se může potopit, ale je to mnohem méně pravděpodobné.

Foto: Libor Fojtík

OD ANGLICKÉ KOLÉBKY K NĚMECKÉMU ROZMACHU

Když se podívám na historii Wikovu, jeho první zahraniční akvizicí byla britská konstrukční firma Orbital 2, která posílila váš vývoj. Je pořád klíčovou součástí vaší skupiny?

Ano. Tehdy šlo čistě o získání přístupu k důležitému know-how, které nás posunulo výrazně kupředu. Něco takového se nám znovu nestane už proto, že jsme dnes docela plni našeho vlastního know-how. V jeho rozvoji dál pokračujeme, společnost Orbital 2 jsme přestěhovali do Česka.

V našich dřívějších rozhovorech jste mluvil o tom, že světovou špičkou ve vašem oboru je jednoznačně Německo. Byl tedy dalším logickým krokem vstup na německý trh, kde jste koupili společnost Gmeinder?

Německo pořád je a podle všeho ještě dlouho zůstane průmyslovou velmocí. Navazuje na slavnou historii a stále dominuje, pokud jde o kvalitu a export strojírenských produktů, jako jsou i převodovky. V Německu se pořád máte co učit. Nám se tam velmi daří a díváme se i na další investiční možnosti.

Gmeinder se zaměřuje na převodovky pro dopravní prostředky. Držíte značku Gmeinder pořád jako samostatný brand?

Dominantní rolí Gmeinderu jsou převodovky pro kolejová vozidla. Tuto značku držíme jako samostatný brand, navíc u ní máte vždy uvedeno, že je součástí skupiny firem Wikov. Do světa tedy jdeme se značkami Wikov i Gmeinder. Převodovky pro kolejová vozidla vyrábí také náš závod Wikov v Hronově. Obě značky se vzájemně doplňují, mají rozdělené trhy a trochu jinou specializaci. Na začátku letošního roku jsme také otevřeli montážní závod v indické Púně, odkud dodáváme převodovky právě pro kolejová vozidla. Reagovali jsme na to, že Indie je v současnosti jedním z největších potenciálních trhů z hlediska rozvoje železniční infrastruktury a metra.

Dodává indický závod obě vaše značky?

Je to závod Wikovu. Jsme ale schopni tam montovat i produkty Gmeinderu.

Leckoho asi překvapí, že mluvíte o Německu jako o světové jedničce ve vašem oboru, když se teď o největší evropské ekonomice objevuje tolik negativních zpráv. Ne všichni si uvědomí, že automobilový průmysl je něco jiného než třeba výroba průmyslových převodovek. Jak vnímáte tyhle diskuse?

Automobilový průmysl to opravdu nemá a nebude mít lehké. Německé strojírenství ale není jenom výroba aut, která tam zdaleka nemá tak dominantní postavení jako v Česku. Neřekl bych, že německé strojírenství zaostává. Myslím, že bude trvat celá desetiletí, než ho někdo předběhne kvalitou.

V minulosti jste zvažovali také investici v Číně, ale jestli si dobře pamatuji, nebyli jste z tamního trhu úplně nadšení.

Bylo dobře, že jsme nebyli moc nadšení a nakonec na čínský trh nešli. Je extrémně složitý. Bůh ví, jak to tam dopadne v příštích letech z hlediska geopolitiky a do jaké míry Čína bude čím dál komplikovanějším a rizikovějším partnerem.

I SLEPÉ ULIČKY MAJÍ SVŮJ PŘÍNOS

Když mluvíme o historii vašich aktivit na zahraničních trzích, mám pocit, že jste také vstoupili do dvou slepých uliček. Jednou byl montážní závod v Rusku, kde tento projekt musel skončit kvůli agresi Kremlu na Ukrajině. Tou druhou byla spolupráce s dceřinou firmou německého Siemensu, s níž jste se chtěli společně v globálním měřítku věnovat servisu převodovek. Jak to vidíte vy?

Můžu vám říct, že slepých uliček jsem probádal větší množství. To, co jste jmenoval, je jenom zlomek. Každý den ošaháváte nějakou slepou uličku, někdy jsou delší a někdy i docela drahé.

Bez toho to nejde?

Bez toho to vůbec nejde. To byste byl jenom v zákopu a čekal na to, co se stane. Na druhé straně všechny naše podobné aktivity nám něco přinesly. Jakákoliv podnikatelská aktivita vám něco dá. Ta epizoda se Siemensem byla marginálií, nakonec jsme do této spolupráce moc neinvestovali – ať už to měřím financemi nebo naším úsilím. Naopak nám pomohla referenčně, takže to byl vlastně docela dobrý krok.

A servis převodovek je pro vás pořád významnou aktivitou, zřejmě i ve zmiňované Severní Americe…

To je další přínos té epizody se Siemensem. Velmi nás nakopla k tomu, abychom se na obor servisu převodovek vrhli. Také v Severní Americe je v tomto segmentu obrovský potenciál. V minulosti jsme tento potenciál zužitkovali málo, teď už ho rozvíjíme mnohem víc.

Zhruba před deseti či dvanácti lety pro vás byly velkou věcí převodovky pro větrné elektrárny. To se hodně změnilo. Jak je to dnes?

V jednom momentu pro nás byly převodovky pro větrné elektrárny opravdu hlavním tahounem našich tržeb. Pak jsme tento segment téměř opustili, ale v poslední době se k nám začínají vracet speciální projekty, které masová výroba nezvládne. Obrovský potenciál pro nás má právě servis převodovek ve větrnících, protože my jim rozumíme úplně do posledního detailu, jejich technologii i konstrukci. Jsme schopni servisovat téměř jakoukoliv instalovanou převodovku na světě. Jsme schopni je opravit, vyrobit náhradní díly, zátěžově je odzkoušet.

Mohl byste shrnout obory, pro které dnes dodáváte převodovky nejvíce?

Dopravní prostředky kromě osobních aut, důlní průmysl včetně oboru ropy a plynu, energetika. Pak je to celá řada dalších menších oborů jako například gumárenský nebo cementárenský průmysl. Všude, kde se něco hýbe, je převodovka.

KDYŽ ZASTAVÍTE VÝVOJ, UTEČOU VÁM LIDÉ

Vaše firma vždy investovala do vývoje, i když jste byli v ekonomicky složité situaci. Právě v takových dobách jste ale možná ještě více viděli potřebu přijít s něčím novým. Myslíte, že se takové uvažování více prosazuje i v dalších českých firmách?

Někdy máte víc peněz, někdy míň, ale vývoj zastavit nemůžete. Musíte se dívat do budoucna. Teoreticky byste mohl jeden rok nic nedělat, ale to vám zase utečou lidi, kteří pro vývoj potřebujete. Když chcete mít dobrý vlastní produkt, musíte vývoj brát jako integrální součást jakéhokoliv byznysu. Druhá ekonomická transformace v Česku spočívá v tom, že chceme vystoupit ze subdodavatelské ekonomiky. Musíme tedy mít vlastní produkty a permanentně je inovovat. To znamená investovat peníze do výzkumu a vývoje, což se děje. Tím se také rozvíjí spolupráce firem a akademickou sférou.

Mnoho firem se asi bojí těch slepých uliček, které jsou nezbytné…

To ano. Musíte mít odvahu.

Vidíte to skutečně tak, že se spolupráce mezi vědou a byznysem v Česku zlepšuje?

Zlepšuje. Pořád je tu ale dlouhý seznam věcí, které by se měly udělat, spravit. Obrovským problémem je transfer výsledků vědy a výzkum do byznysu. Stát vkládá do výzkumu peníze, které může byznys vrátit ve formě daní. Je třeba motivovat výzkumníky, aby vytvářeli takové znalosti, které jsou transferovatelné. Vždy tu samozřejmě bude také základní výzkum, díky němuž vědci posouvají vědění lidstva. Velká část výzkumu by se ale měla přetavit v nějaký konkrétní komerční úspěch.

Je problém v tom, že vědecká sféra nechce příliš směřovat k transferu nebo že si firmy potřebu spolupráce s výzkumníky neuvědomují a nechtějí ji podpořit?

Nechci to paušalizovat. Obecně se dá říct, že akademický sektor netrpí nouzí. Není v něm málo peněz. Pohodlnost je ale všudypřítomná, tedy i v byznysu. Musí tu vzniknout větší motivace jak pro akademickou sféru, tak pro byznys, aby našly cestu.

ČESKÝ NEW DEAL

Jak hodnotíte současný stav strojírenského průmyslu v Česku?

Myslím, že strojírenství mimo automobilový průmysl na tom není úplně zle. Prošlo složitějším obdobím, ale vzniká spousta nových zajímavých firem a sofistikovaných produktů. Strojírenství obecně dost trpí přeautomobilizací průmyslu a určitě bude trpět i v následujících dekádách. Kritické bude, jak se podaří firmám, které do automobilového průmyslu dodávají, najít jiné trhy. Nebo prostě zaniknou a lidé z nich přejdou někam jinam. Musíme se na to připravit. Firmy, které jsou postavené na vlastních produktech a inovacích, jsou ještě možná méně viditelné, ale vysoce inovativní a rychle rostou.

Před časem jsem se vás ptal na příklady podobných firem, zmínil jste výrobce vodních turbín Mavel nebo kogeneračních jednotek Tedom…

Těch firem, které dělají dobré produkty, jsou vagóny, celé stovky. Strojírenskou a konstrukční kvalifikaci jsme si v Česku udrželi a tyto firmy toho začínají masivně využívat. Často se na průmysl díváme skrze prizma Jurského parku, který už není zajímavý, a vzpomeneme si třeba na někdejší Vítkovice nebo teď zkrachovalý ČKD Blansko Holding. Nový průmysl je ale úplně někde jinde. Nebude to mít jednoduché, ale vytváří New Deal pro Česko. Dívám se na to velmi optimisticky. Vzniká tady základna silných českých firem, které budou nebo už i jsou připraveny expandovat do zahraničí.

Zmiňovaný Tedom teď končí u japonských majitelů. Zahraniční vlastníky získal výrobce mikroskopů Tescan, stejně jako český lídr optického průmysl Meopta. Podobný vývoj nejspíš čeká i řadu firem, o kterých mluvíte. Jsou to pro vás špatné nebo dobré zprávy?

Klíčové není, jestli bude majitelem Japonec nebo Čech. Záleží na tom, jak bude přistupovat ke svému tuzemskému byznysu. Jestli bude plnit roli podřízeného subdodavatele pro mateřskou společnost nebo jestli jeho česká firma bude mít ambici dále růst, rozvíjet obchod i vlastní vývoj, případně usilovat o další akvizice ve světě. Když bude česká firma pouze dělat něco podle cizího návodu, znamená to, že bude zaměstnávat hůře placené zaměstnance a odvádět méně na daních. A je úplně jedno, kdo ji bude vlastnit.

To, co jste říkal o prizmatu Jurského parku, naznačuje, že se také setkáváte se zpochybňováním průmyslu jako takového. Co jako přední český průmyslník říkáte názoru, že by naše ekonomika už na průmyslu stavět neměla?

Opravdu záleží na tom, z jakého úhlu se na průmysl díváte. Moderní průmysl jsou třeba mikročipy, sofistikované mikroskopy, složité řídící systémy, drony, léky. Mohl bych v tomto výčtu pokračovat. To je něco úplně jiného než čoudící komín v Poldovce. Průmysl je vlastně úplně všechno, co lidé potřebují. Jeho budoucnost bychom si neměli spojovat s čoudícími komíny, buchary nebo zastaralými soustruhy, ale s pokročilou výrobou, která navazuje na kvalitní výzkum a zaměstnává vysoce kvalifikované pracovníky.

Věnujete se také tomu, jak vybudovat silnou značku Česko, brand Česko. Měli bychom pořád stavět na české průmyslové tradici?

Určitě. Vidím tady určitou paralelu s tím, jak bychom měli prezentovat český design, který má ve světě dobré jméno. Před lety jsme v Itálii diskutovali s tamními odborníky a zabývali jsme se otázkou, o čem je český design. Čím se odlišuje od jiných typů designu? Zazněl tam docela dobrý point, že český design se v Česku také vyrábí, což je vlastně specifické. Ve strojírenství stejně jako v designu platí, že když něco navrhujete a jste v dotyku s výrobou, máte obrovskou výhodu. Ideální scénář pro český průmysl spočívá v tom, že se tu budou vymýšlet, navrhovat i prodávat složité produkty a zároveň si udržíme určitý rozsah pokročilé výroby, díky níž bude možné nové produkty testovat, vytvářet prototypy. V tom může být velký příběh Česka – země, kde se věci nejenom vymýšlí, ale i vyrábí. To by byl krásný příběh pro druhou polovinu tohoto století.

JAN ŽIŽKA

Více o investicích českých firem v zahraničí se dočtete v příštím čísle magazínu Moderní ekonomická diplomacie.