Datum vydání: 31. 10. 2024

Kód: 170222-24

 

Složení obyvatel podle státního občanství

V České republice žilo k 26. 3. 2021 celkem 10 524 167 obyvatel. Z nich mělo 9 998 510 české státní občanství a 496 250 cizí státní občanství. Nejvíce cizinců pocházelo z evropských zemí mimo EU (215 314) – mezi nejpočetnější skupiny patřili Ukrajinci (150 tis. osob), Rusové (36 tis. osob), pětitisícovou hranici překonali také Bělorusové, Moldavané a občané Velké Británie. Počet osob s nezjištěným státním občanstvím činil 29 137, osob bez státního občanství bylo 270. Občanů ze zemí EU bylo celkem 162 846, nichž byli nejpočetnější skupinou u nás tradičně žijící Slováci (96 tis. osob), dále pak Poláci (14 tis.), Rumuni (12 tis.), více než pět tisíc osob žijících v ČR bylo Maďarů a Němců. Celkem 102 413 cizinců pocházelo ze zemí Asie – nejpočetnější byli Vietnamci (54 tis. osob), Mongolové (8,5 tis.), Kazaši a Číňané (6 tis. osob).

Tab. 1 Cizinci podle vybraných státních občanství a pohlaví v letech 2011 a 2021

Státní občanství		20	11			2021
	abs.	v %	podíl v %		abs.	v %	podíl v %
			muži	ženy			muži	ženy
Cizinci celkem	422 276	100,0	57,4	42,6	496 250	100,0	54,7	45,3
z toho: Ukrajina	116 139	27,5	57,3	42,7	150 505	30,3	55,3	44,7
Slovensko	82 251	19,5	53,7	46,3	95 821	19,3	50,7	49,3
Vietnam	52 612	12,5	58,9	41,1	54 256	10,9	52,9	47,1
Rusko	31 545	7,5	45,2	54,8	35 785	7,2	43,5	56,5
Polsko	16 800	4,0	47,6	52,4	14 450	2,9	42,2	57,8

 

Ze srovnání dat ze sčítání v roce 2011 a 2021 je patrný celkový nárůst počtu cizinců, a to o 17,5 % (nárůst o 73 974 osob). Z cizinců uvedených v tabulce zaznamenali pokles pouze Poláci, a to o 14 %. Velmi výrazný početní nárůst (o 29,6 %) nastal u Ukrajinců, kteří jsou zároveň nejpočetnější skupina cizinců žijících na našem území. Také u Slováků nastal zřetelný nárůst, a to o 16,6 %. Podíl osob s nezjištěným státním občanstvím nebo bez občanství byl v obou srovnávaných období velmi nízký, v roce 2011 činil 0,6 %, v roce 2021 byl 0,3 %.

Zastoupení cizinců podle pohlaví je u cizinců jako celku ve prospěch mužů (271 337 mužů, 224 913 žen), avšak mezi jednotlivými skupinami dle státního občanství jsou rozdíly: zatímco podíl mužů a žen u Slováků je vyrovnaný, největší rozdíl v zastoupení pohlaví mají Poláci (42,2 % mužů ku 57,8 % žen), Rusové (43,5 % mužů ku 56,5 % žen) a Ukrajinci, kde je více mužů než žen (55,3 % mužů ku 44,7 % žen).

Nejpočetnější skupinou cizinců žijících na našem území jsou Ukrajinci. Za poslední dvě dekády se jejich počet zsedminásobil (z 20 628 osob sečtených v roce 2001). Hledají zde především pracovní uplatnění. Kvůli tomu se i nejvíce koncentrují ve velkých městech či regionech se silným ekonomickým zázemím a vyšší nabídkou pracovních míst.

Velmi významnou skupinou cizinců jsou občané Slovenska. Dříve se jednalo o občany společného československého státu (1918 – 1939, 1945 – 1992). Po roce 1993 nabyl velký počet Slováků české státní občanství (více než 400 tis.), od roku 2001 jejich počet dále významně roste (z 24 201 osob v roce 2001 na současných 95 821). Častým motivem Slováků pro život v ČR je vysokoškolské studium, uplatnění na českém pracovním trhu nebo zakládání rodin.

Občané Vietnamu jsou třetí největší skupinou cizinců. Na našem území se začali častěji objevovat od 50. let 20. století na základě československo-vietnamských dohod o zvyšování pracovní kvalifikace (na straně vietnamské) a naplňování nedostatku pracovních sil (na straně Československa). Po krátkodobém výrazném poklesu počtu Vietnamců po roce 1989 se jejich počet opět výrazně zvýšil. Ekonomická migrace na počátku 90. let a následná vlna příchozích rodinných příslušníků utvořila velmi charakteristickou skupinu.

Rusové jsou na území České republiky přítomni již od počátku 20. století. Po bolševickém převratu v Rusku roku 1917 přijalo Československo 25 tisíc občanů Ruska, především z intelektuálních vrstev. Po hospodářské krizi ve 30. letech a po druhé světové válce (kdy byla většina Rusů odvlečena zpět do Sovětského svazu) došlo na území Československa k významnému poklesu občanů Ruska, resp. Sovětského svazu.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 přišlo a zůstalo na našem území 75 tisíc vojáků Sovětského svazu, 39 tisíc jejich rodinných příslušníků a 5 tisíc dalších občanských pracovníků. V letech 1988 – 1991 byly vojska a rodiny vojáků z Československa (České a Slovenské republiky) staženy^[1].

Velká vlna ruských migrantů dorazila mezi lety 2001 a 2011, poté se jejich nárůst zbrzdil. Hlavním důvodem pobytu je zde podnikání a studium vysoké školy.

Občané Polska se koncentrovali především v Moravskoslezském kraji. To je území, které částečně zahrnuje historické Těšínsko, kde Poláci žijí již od 13. století, a také je to průmyslová oblast s mnoha pracovními příležitostmi. Polští horníci pracovali v dolech již od 50. let 20. století, ještě na počátku 90. let jich v ČR bylo kolem 5 tisíc.

Z dalších početných skupin cizinců se na území České republiky tradičně zdržují Němci. Ti na území České republiky žijí již od konce 12. století. Postupně do značné míry ovládli česká a moravská města a vyšší společenskou třídu. Dle sčítání z roku 1939 žilo v Československu 2,6 milionu Němců (říšských občanů podle Norimberských zákonů z roku 1935). Po konci 2. světové války bylo z Československa vysídleno dekretem E. Beneše více než 2,1 milionu Němců (odhady však hovoří až o 2,4 milionu osob). Na Československém území zůstalo zhruba 300 tisíc Němců, o jejichž setrvání rozhodla vláda. Jednalo se především o pracovníky v průmyslu, hornictví a o osoby žijící v manželství s osobou české nebo slovenské státní příslušnosti. K rozhodnému okamžiku sčítání 2021 žilo v České republice 5615 osob s německým státním občanstvím.

Narůstající skupinou cizinců jsou Rumuni. Ještě v roce 2011 již žilo v České republice 4 786, v roce 2021 jejich počet stoupl na 11 890 osob a jsou tak pátou nejpočetnější skupinou. Jedná se především o pracovní migraci).

Maďaři jsou další z cizinců tradičně žijících na našem území. Po vytyčení československo-maďarské hranice v roce 1920 se až jeden milion Maďarů (zde se však mluví o osobách s maďarskou národností po rozpadu Rakousko-uherské monarchie) ocitl na území jižního a jihovýchodního Slovenska. Tehdy došlo k významné migrační vlně maďarské inteligence do Prahy a Brna. Po druhé světové válce byli příslušníci maďarské národnosti zbaveni československého občanství a počítalo se s jejich vysídlením. K tomu nedošlo, avšak aby se snížila koncentrace Maďarů na Slovensku, byli Maďaři nuceni přesídlit do českého pohraničí (asi 44 tisíc osob). Později se mohli vrátit, avšak nejméně 13 tisíc jich zůstalo (jejich původní majetek byl zabaven). Poté počet Maďarů opět narůstal. Mezi lety 2011 a 2021 došlo k výraznému nárůstu jejich počtu – z 1 099 osob na 6 327. Hlavním důvodem migrace je ekonomická činnost.

Sedmou nejpočetnější skupinou cizinců jsou Mongolové. Jejich počet v ČR trvale narůstá (z 5 118 v roce 2011 na 8 572 v roce 2021). Od samého počátku jejich přítomnosti v 60. letech 20. století je důvodem pracovní migrace, zejména v oblasti kožedělného průmyslu, dále strojírenství a stavebnictví. Nezanedbatelná část jich se však chce v ČR usadit a zakládají tu rodiny^[2].

Další významné skupiny cizinců jsou: Bělorusové (6 334 osob), Kazaši (6 232 osob), Číňani (6 069 osob). U všech byl zaznamenán nárůst v rozmezí 30–55 %. Zatímco Bělorusové si český stát již od 20. let 20. století vybrali jako cíl pro politickou a ekonomickou emigraci (po bolševické revoluci v roce 1917 stejně jako na konci 20. století), Kazaši hledají lepší pracovní uplatnění, vzdělání pro své děti a u části obyvatel i návrat do země svých předků (jedná se jak o malou část tzv. volyňských Čechů, kteří byli na konci 30. let 20. století odsunuti z dnešní severozápadní Ukrajiny do současného Kazachstánu – v druhé polovině 19. století tam chtěli zakládat funkční zemědělství, průmysl i řemeslnou činnost, dále pak o potomky českých a německých rodin, které ve 20. letech 20. století odjely do Sovětského svazu vybudovat hospodařící komuny v pustých stepních oblastech na hranici současného Ruska a Kazachstánu). Číňani přijíždí do České republiky především kvůli podnikání (velkoobchod a maloobchod, restauratérství, obchod s textilem atp.) společně se svými rodinami.

Následující analýza se bude zabývat jen vybranými, tj. nejčetnějšími skupinami cizinců.

[2] Zdroj: Vietnamci, Mongolové a Ukrajinci v ČR – pracovní migrace, životní podmínky, kulturní specifika; informační příručka Policie ČR, kol. autorů (Š. Martínková, E. Pechová, V. Feistingerová, Y. Leontiyeva), vydalo Ministerstvo vnitra ČR, 2020

• Cizinci v Česku podle výsledků sčítání lidu - 2021

  Celá publikace (0,4 MB)