Nobelova cena pro prosperitu, demokracii a lepší instituce

Proč jsou některé země bohaté a jiné chudé? Letošní laureáti Nobelovy ceny za ekonomii (Sveriges Riksbank Prize in Economic Sciences in Memory of Alfred Nobel), Daron Acemoglu, Simon Johnson a James A. Robinson, nabízejí možná pro někoho překvapivou, ale jasnou odpověď: klíčem jsou instituce. Pod slovem instituce se přitom nerozumí jen počet úřadů. Instituce jsou souhrnem pravidel, norem a organizací, které určují politické a ekonomické fungování společnosti a jejich vzájemné interakce. Tyto instituce mohou být formální (například ústava, zákony, vlády) i neformální (kultury, tradice, způsoby chování).

A to je něco, co by nás v České republice mělo zajímat, pokud chceme zvýšit dlouhodobý růst a prosperitu.  

 

Laureáti zdůrazňují, že kvalitní politické a ekonomické instituce jsou základem pro dlouhodobou prosperitu.  Inkluzivní instituce podporují inovace, investice a umožňují široké vrstvě obyvatel podílet se na ekonomickém životě a prosperitě. Naproti tomu extraktivní (vytěžující) instituce slouží jen úzké elitě a brání celkovému růstu. 

Nejbohatších 20 % zemí světa je dnes přibližně 30krát bohatších než těch nejchudších 20 %. I když chudší státy bohatnou, rozdíl se nezmenšuje. Proč? Laureáti zjistili, že jedním z hlavních důvodů jsou rozdíly v institucích, které přetrvávají již od dob kolonizace. Pojďme se podívat na přehled jejich práce.

Příběh dvou Nogales. Město Nogales je rozdělené plotem na hranici mezi USA a Mexikem. Na severu, v Arizoně, žijí lidé déle, mají vyšší příjmy a lepší vzdělání. Na jihu, v mexické Sonoře, jsou lidé chudší, méně vzdělaní a čelí vyšší kriminalitě. Klima i kultura jsou téměř stejné. Rozdíl je v institucích: na severu funguje právní stát a demokracie, na jihu jsou instituce slabší a méně inkluzivní.

Koloniální dědictví. Laureáti ukázali, že evropská kolonizace od 16. století zanechala hluboké stopy. V oblastech s hustým původním obyvatelstvem kolonizátoři často zavedli vykořisťovatelské instituce, které přetrvaly dodnes. Tam, kde se Evropané usadili ve větším počtu, vznikly inkluzivnější instituce podporující dlouhodobý růst. Paradoxně tak místa, která byla kdysi nejbohatší, patří dnes mezi nejchudší.

Zajímavým faktorem byla i úmrtnost kolonizátorů. V oblastech s vysokou úmrtností Evropané nezakládali osadnické kolonie, ale spíše extraktivní instituce. Dnes tam najdeme slabší ekonomiky a horší instituce (například zvýšení logaritmu úmrtnosti osadníků o jednu směrodatnou odchylku snižuje současné HDP na obyvatele o 47 %). Naopak tam, kde mohli Evropané žít bezpečně, vznikly prosperující společnosti.

Jak uniknout z pasti? Laureáti také vysvětlují, proč je těžké změnit nefunkční instituce. Vládnoucí elity mohou mít strach ztratit své výhody a obyvatelstvo jim nemusí věřit sliby o reformách. Řešení? Aktivní občanská společnost a tlak na demokratizaci. Naše vlastní historie po roce 1989 ukazuje, že změna je možná.

Investice do vzdělání a podpora inovací jsou klíčové pro ekonomický růst. Inkluzivní instituce zajišťují přístup ke kvalitnímu vzdělání pro všechny, což vede k vyšší produktivitě a konkurenceschopnosti.

Silný právní rámec a nízká míra korupce zvyšují důvěru investorů a občanů v instituce. To je nezbytné pro efektivní fungování ekonomiky. Pokračující úsilí v posilování právního státu může přinést dlouhodobé výhody.

Aktivní zapojení občanů do politických procesů posiluje inkluzivní instituce. Demokratické mechanismy umožňují veřejnosti ovlivňovat rozhodování a držet elity zodpovědné. To vede k větší transparentnosti a efektivitě vládnutí.

Laureáti vysvětlují, že země s extraktivními institucemi mohou uvíznout v "pasti", kde je těžké provést reformy. Elity se mohou bránit změnám, které by ohrozily jejich postavení. Pro překonání této pasti je důležitá silná občanská společnost a mezinárodní spolupráce.

Rozvoj technologií může být brzděn nefunkčními institucemi. Pokud nejsou vytvořeny podmínky pro inovace a podnikání, země zůstává pozadu. Podpora start-upů, výzkumu a vývoje je pro Českou republiku klíčová.

V dnešním globalizovaném světě mohou instituce jedné země ovlivnit její postavení v mezinárodní ekonomice. Pro Českou republiku je důležité být aktivním hráčem v EU a mezinárodních organizacích, aby mohla ovlivňovat pravidla a standardy.

Acemoglu po oznámení oznámil, že „Obecně řečeno, práce, kterou jsme vykonali, je ve prospěch demokracie. Země, které se demokratizují počínaje nedemokratickým režimem, nakonec rostou, zhruba za 8-9 let, rychleji než nedemokratické režimy, a to je podstatný zisk.“

Práce letošních laureátů je pro nás důležitou připomínkou: kvalitní instituce jsou základem prosperity. Pro Českou republiku to znamená pokračovat v posilování demokracie, právního státu a inkluzivních ekonomických systémů. Jen tak můžeme zajistit dlouhodobý růst a lepší budoucnost pro všechny.

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny