Příští rozpočet se pozitivně nese ve znamení vysokých výdajů na investice či obranu. Jde ale o zhruba 320 miliard větší dluh než za Babiše, i kvůli dalšímu růstu počtu státních zaměstnanců

Vláda příští rok plánuje hospodařit se schodkem maximálně 230 miliard korun. Pokud by tomu tak skutečně bylo a pokud by letošní schodek odpovídal plánovaným 252 miliardám, což je poměrně pravděpodobně, Fialova vláda za čtyři roky svého vládnutí vytvoří zhruba o 320 miliard vyšší dluh než předchozí kabinet Babišův (v očištění o inflaci o zhruba 70 miliard). Zároveň bude Fialova vláda vůbec první, jejíž souhrnný schodek překročí psychologickou hranici jednoho bilionu korun, když bude za roky 2022 až 2025 činit 1131 miliard korun.

Schodek přes 200 miliard je v relativně normálním roce, který českou ekonomiku dle prognóz čeká, obtížně akceptovatelný. Ministerstvo financí vychází v návrhu rozpočtu z předpokladu ekonomického růstu v příštím roce ve výši 2,7 procenta, což je standardní, na poměry posledních let vlastně dokonce solidní výsledek. Například v covidovém roce 2020 ekonomika padala o 5,3 procenta.

Pokud by například došlo k obnově superhrubé mzdy a jejího zdanění, jaké platilo před rokem 2021, schodek pro příští rok by činil „jen“ zhruba 100 miliard korun, což už by bylo možné označit za skutečný posun v ozdravování veřejných financí.

Důvodů, proč se nedaří ozdravovat veřejné finance, je ovšem více. Například se i v příštím roce zvýší počet státních zaměstnanců, a to o přibližně 1200 na 488 788. Kabinet také neproškrtal ani dotační výdaje v objemu, jaký například vládní ODS coby kompenzaci slibovala, když koncem roku 2020 pomohla prosadit zrušení superhrubé mzdy.

Pozitivem návrhu rozpočtu na rok 2025 je poměrně vysoký podíl výdajů na investice, a to i v relativním pohledu, tedy vůči celkovým výdajům rozpočtu. Na investice by mělo jít takřka 251 miliard korun, neboli 10,8 procenta výdajů rozpočtu, což je nejvyšší podíl od roku 2015.

Celkové mandatorní výdaje vykazují podíl na celkových výdajích takřka 83 procent, což stvrzuje nepříznivý trend uplynulých let, s nímž tedy nic nezmohl na Fialův kabinet, kdy vlády mají poměrně omezený prostor upravovat rozpočet ve výdajových oblastech, které nejsou zákonně vázány. Varovný je nejen vysoký podíl mandatorních výdajů, leč i poměrně vysoké náklady obsluhy dluhu, čítající pro příští rok zhruba 100 miliard korun. To je více, než jaké výdaje vykazuje valná většina rozpočtových kapitol, s výjimkou několika výdajově vůbec nejnáročnějších resortů v čele s ministerstvem práce a sociálních věci (který spolyká takřka 970 miliard), ministerstvem školství (zhruba 287 miliard) a ministerstvem obrany (zhruba 154 miliard).

Výdaje na obranu činí průřezově takřka 418 miliard korun, protože zahrnují nejen výdaje v kapitole ministerstva obrany, leč třeba i Národního bezpečnostního úřadu, Technologické agentur, Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost a dalších úřadů a resortů. Je dalším pozitivem, že výdaje na obranu tedy plní kritérium dvou procent HDP, což je závazek vůči NATO.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank