Střední Evropa má politický a strategický význam pro budoucnost EU (Von der Leyenová)

Vážený pane předsedo, děkuji za Vaše milá slova.

Vážené prezidentky, vážení prezidenti,

vážené premiérky, vážení premiéři,

vážené ministryně, vážení ministři,

Vaše Excelence,

vážené dámy, vážení pánové,

je mi ctí být dnes zde v Praze, na patrně nejznámější bezpečnostní konferenci ve střední Evropě. Toto je můj první veřejný projev od okamžiku, kdy jsem byla podruhé zvolena předsedkyní Evropské komise. A domnívám se, že není lepší místo, kde bych mohla přednést svůj první projev po tomto zvolení, než zde.

Nová realita spočívá v tom, že střední Evropa není pouze geografickým srdcem Evropy. Je také klíčová pro budoucnost Evropské unie, politicky i strategicky. V loňském roce nebyly největšími investory v tomto regionu německé nebo francouzské firmy, ale firmy české. Polsko je jednou z nejdynamičtějších ekonomik Evropy. Odolnost většiny středoevropských zemí vůči útočné válce Ruska na Ukrajině byla a je pozoruhodná. Takže co se týče konkurenceschopnosti, myslím si, že se Západ může od Východu Evropy hodně naučit.

V posledních třech letech Evropa objevila další stránku neobyčejné síly tohoto regionu. Od chvíle, kdy ruské tanky vtrhly na Ukrajinu, jste se stali tepajícím srdcem evropské solidarity. A to i dnes, po dvou a půl letech ruské agrese a brutality. Téměř ve stejný den, kdy Praha oslaví 35. výročí sametové revoluce, připomene si svět už 1 000 dní trvající plošnou ruskou invazi. Na Putinově válce není nic „sametového“. Bylo už zabito tolik nevinných lidí. Bylo už zničeno tolik měst. Bylo už rozvráceno tolik rodin. Jednoho dne se dozvíme, kolik mladých mužů a žen narozených v roce 1989 bylo zabito v roce 2024. Něco jiného však víme už dnes. Mír nelze považovat za samozřejmost. Vy jste před Putinovými úmysly varovali už před mnoha lety. Měli jsme střední a východní Evropě lépe naslouchat.

Vážené dámy, vážení pánové,

někteří politici v naší Unii, a dokonce i v této části Evropy, dnes naši diskusi o Ukrajině zkreslují. Viní z války nikoli agresora, ale napadeného, nikoli Putinovo bažení po moci, ale touhu Ukrajiny po svobodě. Těchto osob se proto chci zeptat: Vinili byste Maďary ze sovětské invaze v roce 1956? Vinili byste Čechy ze sovětské okupace v roce 1968? Odpověď na tyto otázky je velmi jasná: Jednání Kremlu bylo v té době nezákonné a brutální. A jednání Kremlu je nezákonné a brutální i dnes. My Evropané máme velmi rozdílnou historii. Hovoříme mnoha různými jazyky, ale v žádném jazyce není mír synonymem pro vzdání se. V žádném jazyce není svrchovanost synonymem pro okupaci. Takže ti, kdo argumentují pro konec podpory Ukrajiny, se nezasazují o mír. Zasazují se o ústupky vůči agresorovi a o podrobení Ukrajiny.

Proto bych se dnes ráda obrátila na všechny ty, kdo se po 1 000 dnech smrti a ničení upřímně ptají: Není čas začít vyjednávat? Na tuto otázku musí odpovědět především naši ukrajinští přátelé. My i oni chceme, aby válka skončila co nejdřív. Ačkoli se mnoho mimoevropských zemí zabývá jen ukončením bojů, já zastávám názor, že mír není pouze absence války. Mír je takové uspořádání, které dělá válku nemožnou a nepotřebnou. Proto musíme Ukrajinu dostat do pozice pro vyjednání takového míru. A proto je třeba, aby ústředním prvkem našeho mírového úsilí byla integrace Ukrajiny do naší Evropské unie.

Chceme-li skutečný mír, musíme zásadně přehodnotit základ evropské bezpečnostní architektury. Ruská invaze otevřela Evropě oči. V troskách leží nejen ukrajinská města, ale také mnoho našich základních bezpečnostních předpokladů. Desítky let mnozí tvrdili, že hlavním zdrojem bezpečnosti je vzájemná hospodářská závislost. Všichni víte, že Evropa nakupovala ruský plyn. To mělo být zárukou, že Moskva v Evropě nikdy nerozpoutá novou válku. Byla to však iluze. Putin vyměnil prosperitu své země za vlastní imperiální ambice. A naše vlastní závislost na Rusku se stala Putinovým trumfem.

To, co bylo považováno za zdroj bezpečnosti, bylo ve skutečnosti zdrojem zranitelnosti. Jakmile Rusko začalo přesouvat své jednotky směrem k hranici s Ukrajinou, přerušilo rovněž dodávky plynu, aby mohlo Evropu vydírat. Všichni si pamatujeme na šok a hrůzu, když začala plošná invaze na Ukrajinu, ale také na strach z výpadku dodávek v Evropě. Tyto obavy se nikdy nenaplnily. Proč tomu tak bylo? Evropa okamžitě získala podporu všech svých partnerů. Například Spojené státy neprodleně navýšily své dodávky zkapalněného plynu a Norsko zvýšilo objem dodávek z plynovodů. Pomohli jsme si však i sami. Vybudovali jsme novou infrastrukturu. Energii jsme nakupovali společně, abychom měli silnější pozici na trhu. Ceny jsme dostali pod kontrolu a dosáhli jsme jejich snížení – stále jsou sice příliš vysoké, ale podařilo se nám je značně zredukovat. Především jsme se však snažili na tuto krizi reagovat strukturálně. Masivně jsme investovali do energie z obnovitelných zdrojů a investujeme do paliv budoucnosti, jako je například čistý vodík. Výsledky hovoří samy za sebe: v první polovině tohoto roku pocházelo 50 % veškeré naší vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů. Větrné a solární zdroje vygenerovaly více elektřiny než všechna fosilní paliva dohromady. Putinův pokus o vydírání Unie nejenže zcela selhal, ale vedl také k rozmachu evropské výroby energie z vlastních obnovitelných zdrojů, díky čemuž jsme nyní nezávislí.

Z toho všeho jsme se poučili. Pokud jde o naše energetické odvětví, musíme vyrábět víc vlastní energie – to znamená více využívat obnovitelné zdroje a jadernou energii a dosáhnout větší účinnosti. Pokud jde o technologie, polovodiče a umělou inteligenci, musíme navrhnout vlastní evropská řešení. Osobně se domnívám, že inovace a konkurenceschopnost jsou nejen zásadní součástí naší budoucí prosperity, ale jsou také nezbytným a klíčovým prvkem naší dlouhodobé bezpečnosti.

Je zde také druhé ponaučení. Evropa překonala svou dlouhodobou neochotu vynakládat dostatečné prostředky na svou vlastní obranu. A zde se dostávám k otázce naší transatlantické spolupráce. Význam podpory Ukrajiny ze strany USA od začátku této války je nedocenitelný. Amerika se znovu zasazuje o svobodu všech Evropanů. Cítím za to hlubokou vděčnost, ale také velkou odpovědnost. Ochrana Evropy je v první řadě povinností Evropy. A ačkoli těžištěm naší kolektivní obrany musí zůstat NATO, potřebujeme mnohem silnější evropský pilíř. My, Evropané, musíme mít prostředky k tomu, abychom se mohli bránit a chránit a odrazovat případné protivníky.

Od začátku války jsme již dosáhli nebývalého pokroku. Členské státy zvýšily své výdaje na obranu – zatímco před válkou činily něco málo přes 200 miliard eur, letos je to už téměř 300 miliard eur. Náš obranný průmysl se této nové realitě rovněž úspěšně přizpůsobil. Znovu jsme otevřeli výrobní linky. Zadáváme nové objednávky a omezujeme byrokracii, aby bylo možné vyrábět víc a rychleji. To však nestačí. Skutečností je, že i když Evropané berou stávající bezpečnostní hrozby vážně, restrukturalizace našeho obranného průmyslu bude vyžadovat čas a obrovské investice. Naším cílem musí být vybudování obranné infrastruktury odpovídající velikosti našeho kontinentu. Střední Evropa má skvělé předpoklady k tomu, aby byla jednou z hybných sil tohoto nového impulsu pro evropské odvětví obrany a jedním z těch, kdo z něj budou mít největší prospěch. A to je pro malé země a malé podniky výzva, aby se naučily uvažovat skutečně ambiciózním způsobem. Je třeba, abychom se soustředili na systematickou reformu evropské obrany. Proto hodlám jmenovat komisaře pro obranu jako plnohodnotného člena nové Komise. Jedná se o strategickou odpovědnost Evropy.

Vážené dámy, vážení pánové,

na začátku tohoto desetiletí se v Evropě zhroutilo mnoho iluzí. Iluze, že míru bylo dosaženo jednou provždy. Iluze, že prosperita může být pro Putina důležitější než jeho pomýlené imperiální ambice. Iluze, že Evropa toho pro bezpečnost udělala dost – ať už z hospodářského, nebo vojenského hlediska. Dnes si již žádné iluze nemůžeme dovolit. Ve druhé polovině této dekády budeme čelit mnoha rizikům. Válka proti Ukrajině a konflikt na Blízkém východě vedly ke změnám v geopolitickém uspořádání. Situace je značně napjatá také na Dálném východě. Čelíme změně klimatu, která s sebou nese například dezertifikaci celých regionů. My v Evropě musíme být ve střehu. Musíme se znovu zaměřit na bezpečnostní rozměr všeho, co děláme. Musíme myslet na to, že naše Unie je ze své podstaty bezpečnostním projektem. A střední Evropa musí hrát klíčovou úlohu. Je mi proto velkým potěšením, že mohu být dnes přítomna na této bezpečnostní konferenci, protože váš region musí být středobodem evropské bezpečnosti. Musíte být středobodem budoucnosti naší Unie. Spoléhám se na vás.

Mnohokrát vám děkuji a ať žije Evropa!

Podrobnosti