Akcie ČEZ padají; stát bude daň z mimořádných zisků vybírat i příští rok, přestože ji ministr financí původně chtěl zrušit už po roce či dvou

Loni ministr financí Zbyněk Stanjura říkal, že daň z mimořádných zisků zřejmě skončí už po roce trvání. I když byla původně zavedená na léta 2023 až 2025. Dávalo by to smysl. Ke konci loňska stát ukončil zastropování cen energií. Ty totiž na burze klesly tak nízko, že už není třeba, aby lidem od drahých energií ulevoval.

Jestliže už není třeba těchto mimořádných dotací, které pochopitelně zatěžovaly státní kasu, proč nadále vybírat mimořádnou daň ze zisku zejména energetických společností – rozuměj hlavně ČEZ – a bank?

Letos v únoru pak Stanjura uvedl, že by daň rád zrušil alespoň tedy letos. Ale ani k tomu nedojde. Dnes zveřejnil záměr hospodařit pro příští rok maximálně se schodkem 231 miliard korun, přičemž s daní z mimořádných zisků počítá právě i pro rok 2025.

Proč ale vybírat mimořádnou daň, když třeba ratingová agentura Fitch Česku začátkem letošního roku zlepšila ratingový výhled a konstatuje, že veřejné finance se podařilo stabilizovat? Na čemž nic nezmění ani dnes oznámený rozpočtový schodek. Ten je sice na poměry předcovidových let stále olbřímí, avšak v příštím roce by měl deficit veřejných financí klesnout pod letos předpokládanou úroveň 2,5 procenta HDP a veřejné zadlužení by mělo setrvat pod hodnotou 45 procent HDP. Tato čísla nejsou důvodem ani ke zhoršení ratingového výhledu, natož pak ratingu samotného. Ten se Česku zhoršil naposledy ještě v 90. letech, což je v evropském kontextu vysoce příznivé a svědčí to o stabilizaci veřejných financí.

Olbřímí je totiž deficit a dluh hlavně absolutně, zatímco relativně, vůči HDP, tedy vůči velikosti ekonomiky, se poměrně snadno již absorbuje. Proč tedy mimořádně danit, když energetická a inflační krize odezněly a veřejné finance jsou z relativního hlediska, tedy ve vztahu k HDP, k velikosti ekonomiky, již stabilizované? Když skončily mimořádné výdaje – v podobě státních dotací na energie při kompenzaci ceny energií nad úrovní stropu –, měly by přece logicky končit i mimořádné daně, které tyto výdaje pokrývaly.

Ministr financí ovšem nyní přichází se zdůvodněním, že daň z mimořádných zisků bude pokrývat mimořádné výdaje z let předešlých. Otázkou je, proč tedy navrhoval její zrušení už po roce či dvou, když mohl tušit to, co říká dnes. Tedy že mimořádné výdaje z kritických let 2022 a 2023 nepokryje jen daň z mimořádných zisků vztažená k roku 2023 nebo k létům 2023 a 2024, zvláště když se od bank na této mimořádně dani loni nepodařilo vybrat prakticky nic – inkaso zaostalo za původním plánem v rozsahu více než tří desítek miliard korun.

Stanjura to vysvětluje úskalím koaličního vládnutí. „Já sám bych to (zrušení daně z mimořádných zisků už po roce trvání, pozn. aut.) asi navrhl, ale nemá cenu říkat, co by člověk udělal sám. Vládneme v koalici,“ pronesl letos v únoru. A podobně se na koaliční partnery odvolává i právě dnes. Sám by si prý totiž přál schodek nižší, než je oněch 231 miliard, navrhovaných pro příští rok.

Zcela dominantním plátcem letošní i daně z mimořádných zisků – tedy i té roku 2025 – přitom je a bude zmíněný ČEZ. Banky, jak víme, už loni na mimořádné dani zaplatily jen „drobné“, neboť daňově optimalizovaly tak, aby se jí z drtivé většiny vyhnuly. Možná i proto tedy stát chce – musí – v dani z mimořádných zisků pokračovat i příští rok.

Hlavní obětí tohoto postupu státu jsou tedy menšinoví akcionáři ČEZ. To jsou vlastně spolumajitelé ČEZ, takže pokračování daně z mimořádných zisků zaplatí z nemalé části ze své kapsy. Oč více si na dani, i té mimořádné, vezme ze zisku ČEZ stát, o to méně zisku se totiž rozdělí právě mezi menšinové akcionáře energetického podniku.

Stát přitom mohl získat peníze z ČEZ jinak, aniž by zatížil menšinové akcionáře. Mohl si zkrátka říci o dostatečně vysokou dividendu. Vzhledem k tomu, že je většinovým akcionářem ČEZ, má stěžejní slovo při určování výše dividendy. Z vyšší dividendy by ale samozřejmě těžili také menšinoví akcionáři. Pro stát ale zjevně bylo výhodnější, aby mimořádné peníze zůstaly plně „u něj“, nikam se nerozkutálely, takže dal přednost pokračování mimořádné daně před vyšší dividendou.

Menšinoví akcionáři ČEZ tím pádem přispějí „eráru“ jaksi nadmíru, v porovnání s dalšími miliony daňových poplatníků v zemi. Stát tudíž zhusta tak trestá ty, kteří se třeba na stáří snaží výrazněji zajistit „po vlastní ose“, právě i investicemi do akcií ČEZ. Vlastně tím stát tak trochu říká, že je lepší peníze rozfofrovat třeba za druhou dovolenou než se starat o svoji budoucnost uvážlivým investováním. Proč se o něj starat, když o část plodů takového zodpovědného přístupu stejně stát člověka svévolně připraví?

Není divu, že akcie ČEZ dnes po oznámení pokračování daně z mimořádných zisků nabraly „směr jih“ (viz graf) a ztrácejí přes dvě procenta.

Menšinoví akcionáři ČEZ, to jsou ale třeba i velké americké fondy a banky, takže za současný postup může stát jednou pořádně platit – pokud soud rozhodne v jeho neprospěch. V takovém případě se ovšem „neprohnou“ samotní politici, ale všichni daňoví poplatníci.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank