Olympiáda v Paříži je ekonomické fiasko. Pařížané litují, že se do ní nechali „uvrtat“, na rozdíl od prozíravějších občanů Budapeště či Hamburku

Olympiáda v Paříži zatím zanechává spíše „upatlaný“ otisk. Špinavou vodu v Seině. Sabotáž na železnici. Nešťastný zahajovací ceremoniál, který, ať už si o něm myslíme cokoli, objektivně promarnil příležitost alespoň trochu pospojovat nyní tak rozdělený svět. A podobně nešťastné Pařížany, kteří lamentují nad dramatickým úbytkem hostů v restauracích či hotelech, ale také nad drakonickými bezpečnostními opatřeními.

Pařížané na vlastní kůži pociťují, že někdejší teze politiků o tom, že si Evropa ani v důsledku islamistických teroristických útoků nenechá vzít svůj dosavadní způsob života, byly jen báchorkou. Právě tuhá bezpečnostní opatření, které těžko snesou srovnání s předchozími olympiádami, jež ještě nenabývaly podoby masivního celonárodního policejního a armádního cvičení, mrazivě dokládají, že Evropané si už svůj způsob života vzít už nechali. V ulicích francouzské metropole se momentálně nachází na 45 tisíc policistů, deset tisíc vojáků a 22 tisíc pracovníků soukromých bezpečnostních agentur.

Finální účet za tento olympijský „výjimečný stav“ přitom ještě neznáme – francouzské úřady vykazují stran výdajů velmi slabou transparentnost. Každopádně bezpečnostní opatření bývají při podobných akcích tou nejnákladnější položkou. A to už před zahájením olympiády bylo zřejmé, že náklady na ni více než dvojnásobně překročí původní rozpočet. Podle květnové studie Oxfordské univerzity (*) dosáhnou reálné – o inflaci očištěné – náklady na pařížské hry minimálně 115 procent původně předpokládané částky. Zřejmě to však bude více, právě i kvůli nákladným bezpečnostním opatřením.

Vedle vícenákladů je dalším problémem vlastní návratnost investic do zajištění olympiády a její bezpečnosti. Bezpečnostní opatření mají svůj neblahý efekt nejen právě na straně nákladů, leč i příjmů. Od návštěvy francouzské metropole totiž odrazují turisty, kteří by jinak přijeli. Takže zatímco provozovatelé tamních restaurací či hotelů čekali díky olympiádě „vejvar“, nyní suší slzu. Hostů jim ubylo často v rozsahu velkých desítek procent oproti běžnému stavu. Řada Pařížanů tak i přes kompenzaci, které se od státu za policejní kordony dostane třeba právě provozovatelům restaurací, lituje, že nebyli prozíraví jako občané Budapešti, Hamburku či Bostonu. V těchto městech si tamní politici také pohrávali s myšlenkou pořádání her, avšak obyvatelstvo se vzbouřilo. Takže města se z ucházení o olympijské hry raději stáhla.

Právě tužba politiků, ať už místních nebo celonárodních, po vlastním „pomníčku“, je klíčovým důvodem, proč se ještě stále nacházejí místa, která o pořádání olympiády vůbec stojí. Byť to bývá – jako v případě již tak předlužené Francie – na další dluh. Ten ale splácí a splácet budou všichni daňoví poplatníci, ne sami politici, pochopitelně. Míst, která chtějí olympiádu, ale povážlivě ubývá. A pařížské olympijské fiasko bude další varováním.

Mezinárodní olympijský výbor má už nyní značné potíže zlákat další města či místa, jež by olympiádu pořádat chtěla. Když minulý týden výbor přidělil zimní olympiádu roku 2030 francouzským alpám a tu roku 2034 zase americkému Salt Lake City, byla obě místa jedinými kandidáty. Navíc v případě olympiády v Salt Lake City není ještě úplně „ruka v rukávu“. Americké ministerstvo spravedlnosti se totiž snadno může s Mezinárodním olympijským výborem dostat „do křížku“. Prošetřuje totiž, proč výbor před třemi lety na olympiádě v Tokiu nepotrestal čínské plavce, u nichž krevní testy odhalily zakázané látky. Možný střet americké administrativy s olympijským výborem může vést až ke stažení pořadatelství Salt Lake City.

Přitom v případě Salt Lake City nebo dříve měst, jako je norský Lillehammer nebo japonské Nagano, má pořádání olympiády alespoň ten smysl, že dané místo činí obecně známějším, dokonce světoznámějším. To může mít dlouhodobý pozitivní dopad v podobě vyššího turistického zájmu a souvisejících příjmů. Jenže rovna Paříž už žádnou takovou „reklamu“ nepotřebuje. Ta už je světoznámá natolik, že na tom žádná olympiáda nic nezmění. Takže turisty tedy vskutku městu bere, než aby mu díky ní přibývali, byť třeba až v budoucnu.

Nicméně, pařížské olympijské vícenáklady rozhodně nejsou výjimkou. Zmíněná studie Oxfordské univerzity totiž též dokládá, že ze všech civilizačních projektů vykazuje pořádání olympiády dlouhodobě druhé nejvyšší vícenáklady. S vícenáklady se potýkaly všechny olympiády minimálně od té římské roku 1960, která Itálii zadlužila natolik, že ji splácela ještě v tomto miléniu.

Hůře než olympiády už jsou na tom z hlediska vícenákladů jen projekty budování úložišť jaderného odpadu. Dokonce výstavba jaderných elektráren jde lidem lépe – s menšími vícenáklady – než pořádání olympiády!

Takže nepřekvapí ani to, že za čtyři roky bude letní olympiáda v Los Angeles v podstatě proto, že se žádné jiné místo o její pořádání neucházelo. A v Paříži je tedy ta letošní dost možná jen proto, že se řada původně konkurenčních míst z ucházení o ni postupně sama stáhla.

Zlatá éra olympiád je, zdá se, pryč. I proto, že západní země jsou často předlužené, takže nechtějí čelit ještě hlubším deficitům. A východní autoritářské režimy si už zase několik olympiád v uplynulých letech uskutečnily. A Západ v jejich očích ekonomicky, mocensky i společensky upadá, takže Čína & spol. ztrácí potřebu na něj propagandisticky dělat dojem.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank

(*) https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=4850085