Kanada - Energetika, příležitosti pro český export. Mapa globálních oborových příležitostí 2024/2025

Sektor energetiky přispívá do kanadského HDP celými 11,8 %. Kanada je čistým vývozcem elektřiny do USA, v roce 2023 klesl čistý vývoz na 49,4 TWh. Energetický mix ovlivňují zásoby energetických nerostných surovin, Kanada je 4. největším producentem ropy, 6. největším producentem zemního plynu a 2. největším producentem uranu. Příznivé přírodní podmínky však nahrávají i bezemisním zdrojům energie a celkově probíhá útlum fosilních zdrojů energie a posilování bezemisní energetiky a dekarbonizace. Kanada má již nyní díky přírodním podmínkám vysoký podíl obnovitelných zdrojů energie, do roku 2030 má z bezemisních zdrojů pocházet 90 % kanadské elektřiny. Ke splnění tohoto cíle mají napomoci vládní opatření, jako je federální závazek k postupnému ukončení tradiční uhelné energetiky v celé zemi do roku 2030 a realizace nových projektů vodních elektráren.

Energetika je v Kanadě určovaná zejména na subfederální úrovni, energetický mix jednotlivých provincií a teritorií se také výrazně liší. V Britské Kolumbii, Manitobě, Québecu, Newfoundlandu, Labradoru a Yukonu se zpravidla vyrábí více než 80 % elektřiny z vodních elektráren. Ontario, Nový Brunšvik a Severozápadní teritoria se spoléhají na různé kombinace jaderné, vodní, větrné energie, biomasy, uhlí, zemního plynu a ropy. Alberta, Saskatchewan, Nové Skotsko a Nunavut vyrábějí většinu elektřiny z fosilních paliv, jako je uhlí, zemní plyn nebo ropa. V jurisdikci provincií je většina politik týkajících se tvorby cen i typů používané výroby elektřiny. Každá provincie má pravomoc nad výrobou, přenosem a distribucí elektřiny uvnitř provincie, zatímco federální vláda má pravomoc nad některými aspekty výroby elektřiny z jaderných elektráren, vývozem elektřiny a určenými mezinárodními a meziprovinčními přenosovými linkami.

Obnovitelné zdroje energie v Kanadě jsou zastoupeny především již zmíněnými vodními zdroji zajišťujícími 60 % elektřiny. V roce 2020 měla Kanada čtvrtý největší instalovaný výkon vodní energie na světě. Zároveň však toto znamená, že kanadskou energetiku ovlivňují sucha, která zapříčinila pokles elektřiny z vodních zdrojů v roce 2023 o 8,4%. Dochází však i k rozvoji dalších odvětví, přičemž větrná a solární energetika představovala v roce 2023 7,2 % energetického mixu. Nárůst těchto zdrojů znamená, že oproti roku 2016 byla v roce 2023 produkce elektřiny z větrných a solárních elektráren o 37,4 % vyšší. Zároveň ale výroba ze spalování fosilních paliv a biomasy představovala v roce 2023 stále přes 20 % energetického mixu. V roce 2024 má také federální vláda zveřejnit první Strategii pro čistou energetiku. V rozpočtu roku 2023 přislíbila kanadská vláda 40 mld. CAD na podporu čisté elektřiny skrze daňové pobídky, veřejné financování a granty. Smart Renewables and Electrification Pathways Program už přislíbil finance pro 74 projektů energetické infrastruktury, v roce 2023 byly přislíbeny další 3 miliardy dolarů na tento program a 100 milionů na Smart Grid program. Pro české společnosti se tak otevírají příležitosti napříč prakticky všemi odvětvími energetiky, které podpoří další veřejné i soukromé investice.

Kanada také sází na cestě k dekarbonizaci na vodíkové technologie. V roce 2020 přijala vodíkovou strategii, která nastiňuje význam vodíku pro dosažení environmetálních cílů do roku 2050. Kanada se už nyní řadí mezi 10 hlavních producentů vodíku na světě, přičemž momentálně produkuje vodík zejména z fosilních zdrojů. Cílem Kanady je však diverzifikovat produkci napříč energetickými zdroji s posilováním pozice zeleného vodíku, odhaduje také, že by do roku 2050 mohl vodík sloužit k dodávkám až 30 % veškeré domácí spotřeby energie. Kanada kromě celkové podpory těchto technologií také vnímá exportní potenciál vodíku, od nějž si slibuje dvojnásobnou hodnotu než od domácí produkce. Pro české společnosti tedy nadále představují technologie obnovitelných zdrojů energie významnou příležitost, stejně jako uplatnění technologií na zachytávání uhlíku.

Přechod k bezemisní ekonomice je výzvou zejména pro provincie s méně příznivými přírodními podmínkami a vysokou závislostí na fosilních palivech. Provincie Alberta jako hlavní producent ropy a zemního plynu se soustředí zejména na snižování emisí a zachytávání uhlíku, spolu s rozvojem některých bezemisních technologií včetně vodíku. Provincie Ontario sází hlavně na jadernou energetiku. Zpráva Pathways to Decarbonisation vydaná ontarijskou provinční organizací IESO v závěru roku 2022 představuje významné argumenty pro směřování provincie Ontario k bezemisní energetice za využití jádra. Pokud má být dosaženo dekarbonizovaného elektrického sektoru do roku 2050, pak by se za předpokladu významné elektrifikace provincie měla zdvojnásobit energetická produkce s náklady zhruba 400 mld. CAD (6,4 bn CZK). Investice by měly směřovat do nových technologií na produkci energie, stejně jako do rozvodných sítí.

Kanada je v současnosti lídrem v jaderné energetice, v roce 2023 zajišťovala 13,7 % energetické produkce země s meziročním nárůstem o 2,8 %. Kanadské jaderné elektrárny na těžkou vodu CANDU jsou umístěny převážně v provincii Ontario, kde jich je v provozu 18, jeden se nachází v Novém Brunšviku a 10 mimo Kanadu. Kanada zároveň zajišťuje 20% světové produkce uranu s většinou směřující na vývoz. S ohledem na další potřeby bezemisní energetiky provádí momentálně Ontario modernizaci vybraných jaderných elektráren (Darlington, v přípravě Pickering). Hlavně však sází na malé modulární reaktory, do roku 2028 má vzniknout první reaktor tohoto typu na světě v Darlingtonu s technologií GE Hitachi. Kanada usiluje také o vybudování robustního dodavatelského řetězce pro tuto technologii a navazuje mezinárodní spolupráce v oblasti malých modulárních reaktorů. Provincie Saskatchewan (která momentálně závisí na fosilních zdrojích) a Nový Brunšvik se k Ontariu připojily také ve společném Strategickém plánu na zavádění malých modulárních reaktorů, který vydaly v roce 2022. S ohledem na otevřenost Kanady a Ontaria v této oblasti se právě v jaderné energetice objevuje řada příležitostí s českými společnostmi i výzkumníky, jelikož se bude segment nadále dynamicky vyvíjet.

Článek je součástí projektu MZV Mapa globálních oborových příležitostí