Komentář: Pokud likvidujete zásoby, nezapomeňte na protokol

V nedávném rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou daňové uznatelnosti nákladů na likvidaci znehodnocených zásob v případě, kdy daňový subjekt nepořídil o likvidaci protokol, byť to bylo podle zákona o daních z příjmů jeho povinností. Přesto Nejvyšší správní soud nevyloučil, aby daňový subjekt prokázal likvidaci jinak. Jinými slovy, absence protokolu o likvidaci zásob ještě automaticky neznamená, že náklady na likvidaci budou daňově neuznatelné. Dále se tématu věnuje v komentáři advokát Jakub Šotník, partner poradenské kanceláře Rödl & Partner.

V tomto konkrétním případě si daňový subjekt primárně nárokoval výdaje na pořízení kartonových obalů, které měl použít k balení zboží - dveří před jejich prodejem. Správce daně však vyjádřil pochybnosti o pořízení kartonových obalů, protože zjistil, že daňový subjekt žádné dveře nenakupoval, neprodával a ani nevyráběl. Navíc dané zboží - dveře nevedl v přehledu majetku a závazků. Podle správce daně daňový subjekt rovněž neprokázal samotný záměr dveře prodávat. Pochybnosti správce daně o pořízení kartonových obalů určených k balení dveří proto i nadále přetrvávaly.

Daňový subjekt se snažil pochybnosti správce daně o pořízení kartonových obalů rozptýlit. Začal tvrdit, že kartonové obaly určené k balení dveří nemohl v konečném důsledku použít, protože byly poškozeny povětrnostními vlivy. Obaly proto musel zlikvidovat ve sběrném dvoře. Za tímto účelem předložil kopii příjmového pokladního dokladu, který uváděl předání 1 340 kg papírových lepenkových obalů na sběrně, přijatých bezplatně. Navíc navrhoval uskutečnit výslech zaměstnankyně sběrny, která obaly přijala.

Správce daně však zpochybnil také samotnou likvidaci kartonových obalů ve sběrně, protože daňový subjekt nepředložil žádné dokumenty dokládající zničení a likvidaci obalů, jako jsou soupis vyřazených zásob či likvidační protokol. Navíc správce daně zpochybnil, že by likvidaci kartonových obalů provedl sběrný dvůr zdarma na své náklady.

Pokud jde o výslech zaměstnankyně sběrny, ta potvrdila převzetí „nějakého papíru“ a vystavení pokladního dokladu, ale nemohla si přesně vzpomenout na detaily převzetí ani na stav materiálu, což oslabilo pozici daňového subjektu.

Daňový subjekt tak čelil značným důkazním obtížím, když bez likvidačního protokolu specifikujícího likvidované zásoby a okolnosti likvidace nebyl schopen s jistotou prokázat daňovou uznatelnost nákladů na likvidaci. V důsledku toho nebyl daňový subjekt schopen ani prokázat výdaje na pořízení samotných kartonových obalů, když neprokázal jejich použití při balení dveří a ani jejich tvrzenou likvidaci sběrným dvorem.

Zákon o daních z příjmů přitom jasně stanoví, že pro doložení likvidace musí daňový subjekt vytvořit likvidační protokol. Ten však daňový subjekt neměl. Přesto Nejvyšší správní soud nevyloučil možnost doložení likvidace jinak, například svědeckou výpovědí nebo záznamem v knize jízd. Ale ani tyto důkazní prostředky nebyl v tomto případě daňový subjekt schopen předložit.

Podle Nejvyššího správního soudu sice nedodání protokolu o likvidaci ještě neznamená automatické vyloučení daňové uznatelnosti nákladu za likvidaci, nicméně daňový subjekt musí být schopen poskytnout správci daně odpovídající doklady (likvidační protokol, předávací protokol) či jiné důkazní prostředky prokazující údaje uvedené v daňovém přiznání.

Jakub Šotník, advokát se specializací na daňové právo a partner poradenské kanceláře Rödl & Partner