Souhrnná tisková informace o přezkumu voleb do Evropského parlamentu v roce 2024

Volební senát Nejvyššího správního soudu rozhodoval ve dnech 23. června – 10. července 2024 o návrzích na vyslovení neplatnosti volby kandidáta či kandidátů do Evropského parlamentu ve volbách, které se konaly ve dnech 7. a 8. června 2024.

1. Složení volebního senátu

Volebnímu senátu předsedal soudce Ivo Pospíšil, který dle rozvrhu práce zastupoval nepřítomného předsedu senátu Vojtěcha Šimíčka. Dále se senát skládal ze svých stálých členů Michaely Bejčkové, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka, Milana Podhrázkého a Faisala Husseiniho nebo Viktora Kučery jako náhradníků stálých členů.

2. Přehled volebních stížností

V souvislosti s volbami do Evropského parlamentu obdržel Nejvyšší správní soud celkem 19 volebních stížností, z toho však bylo pouze 13 podaných v zákonem stanovené lhůtě. Šest návrhů bylo podáno buď předčasně, nebo opožděně a z tohoto důvodu je volební senát odmítl.

Další část volebních stížností byla odmítnuta proto, že navrhovatelé ani přes výzvu a poučení soudu neodstranili vady, nebo je volební senát odložil, jelikož nebyly podepsány uznávaným elektronickým podpisem.

Pěti návrhy se pak volební soud zabýval věcně, avšak po provedeném řízení je všechny zamítl jako nedůvodné.

3. Návrhy, jimiž se volební senát zabýval věcně

3.1 Usnesení ve věci Michaely Šojdrové (Vol 17/2024)

Ve věci sp. zn. Vol 17/2024 (soudce zpravodaj Ivo Pospíšil) se soud zabýval volební stížností Michaely Šojdrové(kandidující na kandidátce koalice SPOLU pod č. 9), která tvrdila, že měla získat až o 5 560 přednostních hlasů více oproti vyhlášeným výsledkům. Pro získání mandátu by jí přitom stačilo 616 hlasů navíc. Navrhla tedy, aby soud zkontroloval její přednostní hlasy a prohlásil ji zvolenou poslankyní Evropského parlamentu namísto Ondřeje Koláře, který byl posledním zvoleným kandidátem za koalici SPOLU. Nejvyšší správní soud po přezkoumání části volební dokumentace návrh zamítl.

Navrhovatelka soudu předložila dvě hypotézy – zaprvé, že její přednostní hlasy okrskové volební komise nesprávně přiřadily k jinému kandidátovi (zejména Filipu Bendovi); a zadruhé, že její přednostní hlasy nezapočetly vůbec nebo ve výrazně nižším rozsahu. Tyto hypotézy podložila analýzou vycházející z počtu přednostních hlasů, které obdržela ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019, a sedmi čestnými prohlášeními voličů, jejichž přednostní hlas nebyl započten.

Nejvyšší správní soud při hodnocení návrhu vyšel ze zásady, že volební výsledky jsou považovány za správné, dokud nejsou relevantně zpochybněny (presumpce správnosti volebních výsledků). Zpochybnit výsledky přitom musí ten, kdo se domáhá soudního přezkumu. Jelikož ale tyto osoby nemají přístup k volebním dokumentacím, postačí, nabídnou-li soudu zvlášť významnou indicii vyvolávající pochybnosti o správnosti výsledků zjištěných volebními orgány (body 14 až 16 usnesení).

V případě Michaely Šojdrové považoval volební senát za takovou indicii kombinaci čestných prohlášení voličů a předložené analýzy. Přihlédl přitom i k tomu, že volební výsledek byl těsný a navrhovatelce chybělo k zisku mandátu pouze 616 přednostních hlasů (bod 22 usnesení). Vyžádal si proto nejprve volební dokumentaci ze 3 volebních okrsků, z níž zjistil, že všechny přednostní hlasy (celkem 93 hlasů), které ve vyhlášených výsledcích voleb byly přičteny kandidátovi Filipu Bendovi, ve skutečnosti patřily navrhovatelce (blíže viz body 24 až 25 usnesení). Soud proto přikročil k širšímu prověřování indicie; vyšel přitom z analýzy předložené navrhovatelkou a přezkoumal volební dokumentaci z dalších 97 volebních okrsků, v nichž měla dle analýzy získat nejvíce přednostních hlasů ve srovnání s oficiálními výsledky.

Na základě výsledku přezkumu dospěl volební senát k závěru, že se ani jedna z hypotéz nakonec v dostatečné míře nepotvrdila a předložené indicie tak „vyhasly“.

Soud v tomto ohledu považoval za důležité, že hypotéza o záměně přednostních hlasů Michaely Šojdrové a jiných kandidátů se prokázala pouze v menšině zkoumaných okrsků. Z celkem 100 vyžádaných a přezkoumaných volebních dokumentací zjistil soud pochybení pouze v malé části z nich. Ve 12 okrscích volební komise nesprávně započítaly přednostní hlasy, které voliči ve skutečnosti udělili navrhovatelce, jinému z kandidátů. Ve většině případů (88 okrsků) však již navrhovatelčina hypotéza nebyla prokázána – v 73 okrscích soud nezjistil při sčítání žádné pochybení a v 15 se jednalo o směsici různých chyb v rozsahu jednotek přednostních hlasů, a to jak ve prospěch, tak neprospěch navrhovatelky (konkrétněji viz body 33 až 35 usnesení). Z pohledu přednostních hlasů volební soud zjistil, že Michaela Šojdrová získala o 192 přednostních hlasů navíc oproti vyhlášeným výsledkům, zatímco Filip Benda získal o 152 méně.

Pokud jde o druhou hypotézu, ani ta se s pokračujícím přezkumem dále nepotvrzovala. Zatímco v prvních třech zkoumaných okrscích získala ve skutečnosti navrhovatelka 93 přednostních hlasů navíc oproti 59 předpokládaným hlasům navíc, ve zbylých 97 okrscích tomu bylo jinak. V nich navrhovatelka ve skutečnosti získala celkem „jen“ 99 přednostních hlasů navíc, přestože očekávala navíc až 862 přednostních hlasů. Celkově tak ve vzorku 100 okrsků bylo ve skutečnosti jen 192 přednostních hlasů navíc, ačkoliv navrhovatelka tvrdila až 921 hlasů.

Soud proto shledal, že předložená analýza má omezenou vypovídací hodnotu a není dále způsobilá zpochybnit výsledky voleb. O tom svědčí i srovnání výsledků voleb do Evropského parlamentu z let 2019 a 2024. Podpora Michaely Šojdrové v přezkoumávaných okrscích totiž skutečně poklesla (z 1 421 přednostních hlasů v roce 2019 na 682 hlasů v roce 2024, tj. pokles o 739 přednostních hlasů). To je vysvětlitelné přirozenými změnami voličského chování, jejich tzv. přelétavostí (volatilitou) atd. Zároveň tehdy Michaela Šojdrová kandidovala na kandidátní listině politické strany KDU-ČSL, zatímco nyní šlo o koalici tří politických stran. Podpora jednotlivých kandidátů přednostními hlasy se tak rozkládala mezi tři různé politické subjekty a voliči vybírali mezi větším množstvím výrazných a vyprofilovaných politických osobností. S žádnou z těchto proměnných předložená analýza nepočítala (body 41 a 42 usnesení).

V dalších volebních okrscích nakonec i Michaela Šojdrová předpokládala nízké zisky – v řádu jednotek – přednostních hlasů oproti zveřejněným výsledkům voleb. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že předložené indicie nestačí k dalšímu zpochybnění výsledku voleb (bod 43 usnesení).

Ačkoliv volební senát návrhu Michaely Šojdrové nakonec nevyhověl a zamítl jej, považoval za nezbytné blíže poukázat na určitá pochybení okrskových volebních komisí a jejich příčiny, které při přezkumu zjistil (blíže viz části III.e usnesení).

První pochybení se týká způsobu sčítání přednostních hlasů prostřednictvím „Pomocného sčítacího archu“. V několika zkoumaných okrscích totiž okrskové volební komise sice správně sečetly (tj. doslova „načárkovaly“) přednostní hlasy ve prospěch navrhovatelky, nicméně následně jejich součet uvedly před jméno kandidáta „8. Filip Benda“ o řádek výše. Takto nesprávně sečtené hlasy následně sdělily Českému statistickému úřadu jako výsledky voleb (viz Pomocný sčítací arch pro sčítání přednostních hlasů kandidátů).

Druhým typem pochybení bylo nesprávné uvedení jinak správně sečtených přednostních hlasů pro navrhovatelku ve formuláři „Výsledky hlasování pro politické strany, politická hnutí a koalice ve volebním okrsku“, a to ve prospěch kandidáta č. 8 Mgr. Filipa Bendy. Lze se domnívat, že k této záměně došlo proto, že formulář již neobsahuje jména kandidátů, ale pouze jejich pořadová čísla na kandidátní listině (viz část formuláře Výsledky hlasování pro politické strany, politická hnutí a koalice ve volebním okrsku). Vedle toho soud zjistil i další chyby v součtech.

Nejvyšší správní soud proto doporučil volebním orgánům konkrétní změny volební dokumentace, například vizuální odlišení řádků v Pomocném sčítacím archu (střídání bílých a šedých řádků), nebo aby řádky ve formuláři Výsledky hlasování pro politické strany, politická hnutí a koalice ve volebním okrsku nesly i jméno a příjmení kandidáta. Tím lze předejít riziku, že se členové okrskové volební komise při zadávání údajů přehlédnou.

Navzdory těmto zjištěním volební senát zdůraznil záslužnou práci volebních komisí. Ty totiž představují orgány s ústavní relevancí, neboť svou činností přispívají k ustavování institucí zastupitelské demokracie a legitimitě volených ústavních orgánů. Nepominutelnou součástí tohoto postavení je i značná společenská a politická odpovědnost jejich členů, která vyžaduje uvážlivou, precizní a svědomitou práci po celou dobu volebního procesu. Zajištění a kontrola jejich činnosti je pak ostatně také na kandidujících subjektech, které mohou do volebních komisí nominovat své členy.

Konečně volební senát poukázal na omezené možnosti soudního přezkumu voleb. Již v minulosti proto apeloval na to, aby vznikla právní úprava, která soudu umožní pověřit případnou kontrolou a přepočtem volebních výsledků jiná tělesa (například pro tento účel vytvořené zvláštní přezkumné komise). Ta by se podílela na přepočtu hlasů pod přímým dohledem soudu. V případě velmi těsných volebních výsledků se nabízí i nějaká forma mimosoudního přepočítávání hlasů volebními orgány na návrh některého z kandidujících subjektů.

3.2 Usnesení ve věci návrhů na vyslovení neplatnosti volby Danuše Nerudové (Vol 7/2024 a Vol 7/2024)

V řízeních vedených pod sp. zn. Vol 11/2024 (soudkyně zpravodajka Michaela Bejčková) a Vol 7/2024 (soudce zpravodaj Pavel Molek) navrhovatelé namítali neplatnost volby Danuše Nerudové. Na hlasovacích lístcích byl podle nich uveden nesprávný údaj o tom, že kandidátka není členkou žádné politické strany, i když od 3. 6. 2024 už naopak byla členkou hnutí STAN. Tím se měla kandidátka dopustit určitého „podvodu“ na voličích.

Volební senát navázal na svou předchozí judikaturu (usnesení ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 42/2006-24, David Rath), v níž vyslovil, že při změně údajů – konkrétně údajů o politické (ne)příslušnosti – v době mezi zadáním hlasovacích lístků do tisku a dnem voleb je třeba analogicky postupovat podle ustanovení volebních zákonů, která se týkají opravy zřejmých tiskových chyb. Ačkoli samotný zákon o volbách do Evropského parlamentu nestanoví, že údaje o kandidátech uvedené na hlasovacích lístcích musejí být správné (aktuální) ke dni voleb, a pro případ změny údajů ani výslovně nepředepisuje žádné konkrétní kroky, bylo přesto třeba postupovat analogicky podle ustanovení o opravě zřejmých tiskových chyb (§ 26 odst. 5 zákona).

Ministerstvo vnitra tak mělo za součinnosti volební strany a prostřednictvím krajských úřadů zajistit vyvěšení informace o změně údaje, tedy o členství Danuše Nerudové v hnutí STAN, ve volebních místnostech. Pokud se tak nestalo, byl zákon porušen.

To však nemohlo výsledek volby této kandidátky ovlivnit, neboť Danuše Nerudová vystupovala po celou dobu voleb jako „lídryně“ kandidátky a byla hlavní tváří volební kampaně. Už to voličům muselo dostatečně jasně ukázat, že Danuše Nerudová zastává hodnoty hnutí STAN a sdílí jeho program. Tomu, že Danuše Nerudová do hnutí i vstoupila, se pak v tzv. horké fázi volební kampaně věnovala řada médií, a lze tak předpokládat, že voliči byli s touto novinkou dostatečně seznámeni.

3.3 Zbývající usnesení (Vol 13/2024 a Vol 9/2024)

Ve věci sp. zn. Vol 13/2024 (soudce zpravodaj Petr Mikeš) se navrhovatelka domáhala vyslovení neplatnosti volby všech zvolených kandidátů a jejich případných náhradníků, a to z důvodu „agresivní“ volební kampaně, kterou vedla politická strana PRO – Jindřicha Rajchla. Volební senát k tomu uvedl, že navrhovatelka se ve skutečnosti domáhá zrušení voleb jako celku, což v případě voleb do Evropského parlamentu z povahy věci nelze.

Konečně návrh sp. zn. Vol 9/2024 (soudce zpravodaj Ivo Pospíšil) volební senát zamítl proto, že navrhovatel konkrétně zpochybňoval nezapočítání přednostního hlasu, který měl udělit kandidátovi na kandidátní listině politické strany Svobodní, avšak navrhoval vyslovit neplatnost volby kandidáta z kandidátní listiny koalice SPOLU.

Celá usnesení jsou k dispozici na úřední desce soudu, www.nssoud.cz.

 

Ivo Pospíšil, předseda volebního senátu