Jsou dny Liberty Ostrava sečteny? Co bude následovat teď, když podnik čeká reorganizace

Podnik Liberty Ostrava, který nyní projde reorganizací, namísto dosud zamýšlené preventivní restrukturalizace, čelí krajně nejisté budoucnosti, avšak světélko naděje na výrazné zlepšení výrobní a odbytové situace nepohaslo zcela. Je však pravdou, že letošní rok se z hlediska výkonu světového i evropského ocelářství vyvíjí hůře, než se čekalo třeba ve druhé polovině loňska. Jedním z důvodů je skutečnost, že úrokové sazby obecně neklesají tak rychle, jak se čekalo. Pro evropské ocelářství tak nadále představují dodatečnou zátěž. Vedle vyšších nákladů dekarbonizace, jimž evropské podniky čelí v porovnání s konkurencí z Asie či z USA. Horší než vyhlížený vývoj ocelářství v EU zřejmě byl klíčovým důvodem opuštění úmyslu podnik Liberty Ostrava preventivně restrukturalizovat. Vysoké náklady energií a dekarbonizace a zejména dovoz asijské oceli nadále představují silný tlak na pokles výkonu evropského ocelářství i Liberty Ostrava. Za takové situace je pochopitelně také obtížnější hledat pro huť kupce.

Pokud si však představíme situaci, kdy by došlo ke kombinaci více pozitivních impulsů, poptávka po oceli z Liberty Ostrava může rapidně stoupnout. Může jít například o kombinaci navýšení cel EU na asijskou ocel a nutnosti zvýšit zbrojní a muniční výrobu v EU kvůli pokračující a zintenzivňující válce na Ukrajině, případně možné signalizované neochotě USA evropské spojence v NATO v případě napadení Ruskem bránit. Ani jeden z těchto scénářů není nereálný. Celní politika EU se rapidně mění, o čemž svědčí například i včera oznámené razantní navýšení cel EU na čínské elektroauta a tlak zemí typu Francie na uplatňování nových vysokých cel třeba na čínské solární panely.

Obrat v bezpečnostní politice USA a vztahu Spojených států k NATO také nelze vyloučit, zvláště stane-li se novým americkým prezidentem opět Donald Trump.

Klíčovou otázkou je, na kolik by opětovný „rozjezd“ výroby v Liberty Ostrava stál. To záleží na tom, jaké úsporné kroky by se uskutečnily a v jakém rozsahu by se pak výroba obnovila. Pokud vyjdeme ze sanačního plánu, který byl základem snahy o zmíněnou preventivní restrukturalizaci, investor měl podniku poskytnout související injekci za bezmála čtyři miliardy korun. Takže obnovení výroby čítá náklady až v jednotkách miliard korun. Ovšem sanace počítala také s citelnou úsporou na mzdových nákladech, což by se zřejmě neobešlo bez výraznější redukce početního stavu zaměstnanců.

A kdo by mohl být investorem nyní? O Liberty Ostrava se před pěti lety zajímaly Třinecké železárny, převzetí z jejich strany by ale bylo odvislé od rozsahu státní pomoci a garancí. Dalším možným zájemcem je zbrojař Jaroslav Strnad a jeho skupina CE Group. Strnad by mohl sázet na růst poptávky po zbraních a munici v souvislosti s válkou na Ukrajině a obecně vyšší geopolitickou tísní ve světě. Nelze vyloučit zájem miliardáře Pavle Tykače. Naopak málo pravděpodobný je vstup dalšího miliardáře Daniela Křetínského, který letos na jaře pořídil pětinu německé ocelárny ThyssenKrupp, jež rovněž prochází problematickým vývojem. Další investice do oceláren tak z hlediska diverzifikace nedává v rámci Křetínského byznysu příliš smysl.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank