Diagnóz Alzheimerovy choroby přibývá. Strašákem je potřeba dlouhodobé péče

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při němž dochází k postupné demenci. Přesná příčina vzniku není stále známa. Pacienti přestávají poznávat své okolí a zvládat sebeobsluhu, takže za nějaký čas jsou plně odkázáni na péči blízkých. To je největší strašák pro rodiny nemocných, protože břemeno ošetřování trvá často dlouhé roky a neustále se prohlubuje. Účinná léčba choroby zatím neexistuje, i když se na ní intenzivně pracuje. Ani pojištění není všemocné, nicméně v rámci některých krytí lze zátěž alespoň usnadnit finančním plněním, které může pomoci efektivně péči o pacienta rozdělit.

Nemocných přibývá. Jak potvrzuje Eva Trajboldová z UNIQA, manažerka produktů pojištění osob, bohužel v poslední době i mezi mladými lidmi. „Zatímco ještě před deseti lety byl Alzheimer vnímán jako choroba důchodců, nyní se šíří i ve věkové skupině pod 55 let. Příčina posunu zatím není známa. Částečně může jít i o to, že v současné době se daří nemoc diagnostikovat spolehlivěji a rychleji. “

Nepříznivá prognóza

Oficiálně je podle ÚZIS v Česku nyní na sedmdesát tisíc osob s potvrzeným Alzheimerem. Skutečný počet nemocných je ale spíše více než dvojnásobný. Číslo stouplo za posledních 10 let na dvojnásobek; s výhledem na demografickou křivku se odhaduje, že v roce 2050 bude mít chorobu u nás na 300 tisíc lidí. Průměrné náklady na léčení jednotlivce stouply za posledních 5 let zhruba o pětinu.

To je alarmující prognóza, protože ani dnes není pro pacienty dostatečná síť sociálních a podporovacích služeb. Přitom za neustále se zhoršujícího stavu žijí pacienti průměrně zhruba 8 let, ale mnozí třeba i 20 let. Břemeno ošetřování tak většinou nese nejbližší rodina, což má důsledky jak sociální, tak i v oblasti duševního zdraví pečujících. Nejedna rodina kvůli tomu strádá i ekonomicky a ekonomická ztráta je to i pro náš stát. Čekání na léky (na jejichž vývoji se podílejí i čeští a slovenští lékaři), které jsou v Evropě na obzoru snad už letos a které by měly výrazněji zpomalit progresi nemoci, je příliš dlouhé. Navíc mají údajně i nežádoucí vedlejší účinky nebezpečné zejména pro starší osoby.

Jak může pomoci pojištění

Přiměřeně sjednané pojištění dokáže pomoci zejména s ekonomickou stránkou, a tím i s lepší distribucí péče o nemocného mezi rodinu a další pomocníky v domácnosti a při ošetřování. „Optimální pokrytí této hrozivé diagnózy u člověka v produktivním věku je kombinace pojištění invalidity, připojištění velmi vážných onemocnění a připojištění dlouhodobé péče. To vše lze sjednat v rámci životního pojištění UNIQA,“ vypočítává Eva Trajboldová.

Vzhledem k dlouhodobosti a závažnosti stavu, kdy je dotyčný pacient odkázán na péči druhých, doporučuje současně vyšší pojistné částky. Jen tak může pojištění účinně pomoci uspořádat si život s touto diagnózou. U hlavního rizika invalidity produktivního klienta by měla pojistná částka pokrývat alespoň roční příjem nemocného. Pro připojištění závažných onemocnění, kde je Alzheimerova choroba vedena mezi organicky vzniklými duševními chorobami, sjednat limit krytí cca na půl milionu. Pro připojištění dlouhodobé péče, kde je v případě snížené soběstačnosti klienta vyplácena doživotní renta, doporučuje Trajboldová částku až 240 000 korun ročně, což činí 20 000 korun na měsíc. Z této částky pak lze hradit dlouhodobě doplňkové komerční sociální služby.

Do pojištění invalidity a připojištění velmi vážných onemocnění UNIQA lze vstoupit do věku 65 let, do připojištění dlouhodobé péče UNIQA do věku 60 let. Pojistná ochrana se poskytuje do 70 let klienta, resp. do 80 let u dlouhodobé péče.

„Posledně jmenovaný produkt (dlouhodobá péče) byl dokonce od letoška zahrnut mezi státem daňově podporovaná pojištění. Uhrazené pojistné je odpočitatelné od základu daně, čímž stát reaguje na palčivost problému a chce lidi motivovat k individuálnímu zabezpečení. V našem pojištění aktuálně proto upravujeme jeho konstrukci tak, aby se lépe optimalizovala právě s ohledem na daňovou výhodu,“ upozorňuje Eva Trajboldová.