Více než třetina Evropanů si neodkládá peníze na dobu života v penzi (IE)

V tomto článku budou vyložena stanoviska Insurance Europe publikovaná ve výroční zprávě k problematice penzí v Evropě, a to Laurentem Doubrovinem, předsedou Výboru IE pro pojištění osob, který působí jako manažer ve francouzské pojišťovně Société Générale Assurances.

Laurent Doubrovine v úvodu konstatuje, že třetí průzkum IE zaměřený na panevropské penze (prosinec 2023) potvrdil, že více než třetina Evropanů si neodkládá peníze na dobu života v penzi. To je znepokojivé, jelikož jednotlivé osoby mohou čelit finanční nejistotě po odchodu z pracovního poměru na penzi. Může to rezultovat ve snížení kvality života nebo v neschopnost pokrýt náklady na zdravotní péči. Nadměrné spoléhání se na sociální zabezpečení může vyvolat přílišný tlak na veřejné finance, zejména během té doby, kdy se zvyšuje podíl závislých seniorů.

V době formování nové Evropské komise je nyní příhodná doba pro kritické zamyšlení nad tím, jak by Evropa mohla přispět k řešení této situace. Penzijní problém dosáhl kritického bodu. Kromě demografických změn a klesajícího poměru aktivní populace k důchodcům prochází pronikavými změnami i pracovní trh. Nelineární kariéry se stávají častějšími, což je spojeno s jasným posunem směrem k ekonomikám více orientovaným na služby a novými typy zaměstnání. Demografické změny v kombinaci s novou realitou na pracovním trhu mají silný dopad jak na příspěvky na penze, tak na stabilitu zdrojů financování.

Podle Doubrovinea neexistuje žádný zázračný lék na řešení penzijního problému a z tohoto důvodu přístup k řešení může spočívat pouze v celé řadě různých opatření. Jedna věc je nicméně jistá, a to, že lidé budou muset více spořit za účelem udržení uspokojivého životního standardu po odchodu do penze. Pojišťovnictví může k tomuto cíli přispět prostřednictvím role, kterou životní pojistitelé sehrávají jako významní poskytovatelé jak zaměstnaneckých, tak individuálních soukromých penzí, kterými se doplňují státem financované penze.

Unikátním prvkem penzijních pojistných produktů je, že často nabízejí budoucím důchodcům minimální garanci výnosu (zisku), která poskytuje jednotlivcům pocit jistoty a klidu, pokud jde o jejich finanční budoucnost. To je zásadní, neboť bezpečnost a jistota jsou pro mnoho osob spořících na stáří nejdůležitější priority, což potvrdil již výše zmíněný průzkum IE. Ten jednoznačně prokázal, že to platí pro 44 % respondentů. Tento výsledek je plně v souladu též s předchozími průzkumy provedenými v letech 2019 a 2021. Role pojistitelů však překračuje pouhé nabízení pojistných produktů. Mnozí pojistitelé jsou například zapojeni do zvyšování povědomí (o významu penzí) a do vzdělávacích kampaní, jako jsou cílená komunikace a semináře na pracovišti o rizicích opožděné reakce a výhodách včasného spoření na stáří či na penzi.

Takové úsilí je nanejvýš důležité, neboť výsledky průzkumu IE ukázaly, že 14 % respondentů má zájem o spoření, ale k jeho zahájení by potřebovali více informací. Zajímavou perspektivu nabízí i digitalizace. Například digitální nástroje a aplikace přátelské k uživatelům nabízené pojistiteli mohou povzbudit spoření tím, že pomohou zájemcům o pojištění posoudit a prognózovat finanční situaci, stanovit realistické penzijní cíle a vytvořit osobní spořící plán. I když všechny tyto zajímavé kroky mohou a měli by pojistitelé provést, tak řešení penzijního problému vyžaduje rovněž akci veřejných institucí jak na národní, tak i na evropské úrovni.

Týká se to zejména tří oblastí:

• zvýšení povědomí (informovanosti),
• automatického začlenění (zapsání) – auto-enrollment,
• daňových motivací.

Za prvé, zvyšování povědomí o významu soukromého penzijního pojištění je obzvlášť důležité. Cílem by zde mělo být zajištění toho, aby napříč Evropou měli občané přístup k přesným a snadno pochopitelným informacím o jejich budoucích penzijních nárocích, což jim může pomoci učinit správný výběr ve vazbě na jejich individuální okolnosti či možnosti. To se již děje v několika zemích, ale ne všude. Evropská komise musí v této oblasti naplnit svoji roli, a to zvláště poukazováním na dobrou praxi či postupy a povzbuzováním všech členských států EU, aby pokročily vpřed.

Za druhé, členské státy EU by měly zvážit implementaci systémů automatického začlenění zaměstnanců, pokud se tak ještě nestalo. Je opravdu průkazné a pravděpodobnější, že jednotliví zaměstnanci se zúčastní v systémech penzijního spoření, když jsou automaticky zapsáni s možností vystoupit, jestliže si to přejí. Zavedení takových systémů musí však být všestranně prozkoumáno, a to při náležitém zvážení všech skutečností týkajících se národního penzijního systému.

Za třetí, není pochyb o tom, že většina lidí potřebuje být povzbuzena k tomu, aby spořili na dobu v důchodu. Adekvátní, cílené daňové pobídky (ve formě odpočtu od základu daně, slev na dani apod.) mohou dalekosáhle pomoci při docílení tohoto cíle. Členské státy EU by měly být naléhavě požádány, aby se ujistily, že mají v platnosti správné fiskální motivace, aby podnítily všechny občany, bez ohledu na jejich osobní situaci, ke spoření na stáří.

Laurent Doubrovine uzavírá svůj výklad informací o průzkumu, který provedla Globální federace asociací pojišťoven (GFIA). Její průzkum se zaměřil na posouzení mezer v pojistné ochraně ve světě v oblasti penzí, přírodních katastrof a kybernetické bezpečnosti. Ukázalo se, že největší mezera v pojistné ochraně je v oblasti penzí. Její zaplnění by celosvětově vyžadovalo podle odhadu roční dodatečné spoření ve výši 1 bilion USD. Toto zarážející číslo jednoznačně znamená, že problém v penzích lze řešit toliko spojením sil všech zainteresovaných, tj. občanů, poskytovatelů penzí a veřejných institucí/vládních orgánů.