Indonésie plánuje nové průmyslové zóny, dálnice i umělé ostrovy

Končící indonéský prezident Joko Widoda přispěl k výstavbě tisíců kilometrů silnic a dálnic a nastartoval výrazné megaprojekty – výstavbu nového hlavního města IKN nebo zprovoznění první vysokorychlostní trati na rovníku. Na závěr svého mandátu zveřejnil čtrnáctibodový seznam strategických projektů, v nichž se počítá s účastí soukromých investorů.

Indonésie investuje i do moderní dopravy. Příkladem je vybudování železniční sítě LRT v Jakartě. Foto Shutterstock

Zatímco 8 z nich se zaměří na rozvoj klasických průmyslových zón, které mají přilákat zahraniční investory, Indonésie neopomíjí ani svůj turistický potenciál a snaží se o jeho rozvoj trochu netypicky v jávanských megapolích Jakartě a Surabaye. Tradičním oříškem je silniční infrastruktura, jejíž tristní stav a nedostatečná síť zvyšuje logistické náklady, kdy více jak polovina nákaldů mezi hlavními ostrovy paradoxně připadá na pozemní dopravu. Proto vláda vytipovala dvě další prioritní oblasti pro výstavbu dálniční mýtné sítě v okolí jávanských megapolí. Nechybí ale ani zaměření na posílení zdravotnického a biomedicínského sektoru, který bude vévodit průmyslovému parku BSD, nebo zvláštní zóna pro rozvoj čisté energetiky.

Některé z projektů již mají investory. Například tuzemská developerské společnost Sinar Mas Group, která stojí za vznikajícím hypermoderním biomedicínským centrem v Serpongu. Realitní konglomerát Agung Sedayu Group a Salim Group zkoumají návratnost rozvoje jakartského okrsku PIK 2, kde se koncentruje bohatá čínská komunita, a který nedostatek místa v hlavním městě řeší výstavbou umělých ostrovů s přemostěním k jávanské metropoli. Tamtéž se zmiňovaný konglomerát chystá pořádat světové motoristické závody, které mají velký ekonomický potenciál. Pouze tyto dva zmiňované projekty vytvoří desítky tisíc pracovních míst, které svědčí o tom, že rozvoj infrastruktury vede k vyrovnanějšímu ekonomickému rozvoji a prospívá všem sociálním skupinám.

Přehled strategických národních infrastrukturních projektů:

Průmyslové zóny

Wiraraja na ostrově Galang v oblasti Batam, Neo Neregy Parimo Industrial Estate na středním Sulawesi, Patimban Industrial Estate v Subang na západní Jávě, Giga v jihovýchodním Sulawesi, Kolaka Resource v jihovýchodním Sulawesi, Stargate Astra v jihovýchodním Sulawesi, Toapaya Bintan v oblasti Riau

Energetické projekty

Neo Energy Morowali na středním Sulawesi

Infastruktura

dálnice na křižovatce Harbour Road II v severní Jakartě, placená silnice vyšší třídy uvnitř města Bandung

Ostatní projekty

Takzvaná Tropická zóna – Pantai Indah Kapuk v Jakartě, offshore hub na východním Kalimantanu, integrovaná průmyslová oblast Bumi Serpong Damai v okolí Jakarty

Infrastrukturní projekty platí za urychlovače hospodářského růstu, po kterém lační snad všechny členské státy ASEAN. Populačně bující Indonésie mezi nimi vyniká, má potřebu zaopatřit extrémně mladou, téměř 300 milionovou společnost. Nízká kvalita a hustota infrastrukturní sítě zůstává tradiční výzvou, které se Jokowiho mandát ani zdaleka nezřekl. Odcházející prezident si na své konto může přičíst založení desítek průmyslových zón na podporu tuzemského průmyslu, stovky kilometrů dálnic, stejně jako projekty z oblasti městské hromadné dopravy – rozšíření jakartského metra či expanze sítě nadzemní dráhy LRT propojující jednu z nejlidnatějších aglomerací světa.

Nová železnice i přístavy

Mezi úspěchy se řadí i kontroverzní projekt historicky vůbec první vysokorychlostní železniční trati na trase Jakarta-Bandung, na jehož realizaci se čekalo o několik let déle a do nějž bylo třeba investovat o miliardy dolarů více, která ale posouvá Indonésii mezi hrstku zemí provozující hypermoderní železniční spoje, které navíc úspěšně integruje do standardní dopravní sítě. Jokowiho pozornosti neunikla ani potřeba zlepšit nákladovou logistiku, a to především v rámci země. S tím souvisí rozvoj přístavní infrastruktury, jemuž v posledních letech vévodil projekt Patimban, který má po dokončení v roce 2029 odlehčit jakartskému nákladnímu přístavu Tanjung Priok. Nabídne lepší konektivitu na dálniční spoje, moderní digitalizované služby v odbavování a prakticky stejný, ne-li vyšší objem odbavení kontejnerů, který nyní dosahuje 7,5 milionů TEU ročně.

Indonésie hledá cizí investory

Specifickým rysem infrastrukturních projektů v Indonésii je často podmínka vyšší míry účasti soukromých a zahraničních investorů. Indonéská vláda si je totiž vědoma potenciálu, který tkví v masivním trhu, bohatých přírodních zdrojích i celkové rozloze státu, a cílí na úspory státního rozpočtu při zpřístupnění těchto výhod zahraničnímu a soukromému kapitálu výměnou za rozvoj infrastruktury. Tak jako by projekt železniční tratě Whoosh nemohl vzniknout bez půjčky od čínské vlády, tak projekt hlavního města kalkuluje z 80 % se zahraničními investičními vstupy, ostatně i nedávno otevřené tzv. ekologické město na ostrově Rempang je výsledkem investičního kapitálu ve výši 11,5 mld. USD od největší sklářské firmy na světě, čínské Xinyi Group. A tak tomu v případě nově vyhlášených 14 národních strategických projektů není jinak.

Alena Štojdlová, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Jakartě