Výrobci papíru se snaží o udržitelnost

20. 4. 2024 / Zahraničí a technologie

Papír ušel od svého objevení v Číně v roce 105 našeho letopočtu dlouhou cestu. Ze vzácné a drahé komodity pro horní vrstvu vyvolených se stal běžným každodenním prostředkem k užívání, jehož všudypřítomnost je pro nás samozřejmostí. Objem výroby papíru se každým rokem zvyšuje úměrně poptávce a stejně tak i zátěž, kterou představuje pro životní prostředí. A tak vzrůstá také snaha negativní dopady eliminovat anebo alespoň zmírnit.

Na cestě k dosažení co největší trvalé udržitelnosti je velká část pozornosti v oblasti výroby papíru zaměřena na praktikování takových metod managementu, které zabraňují odlesňování a snižují plýtvání veškerými zdroji. I největší výrobci papíru si dnes uvědomují, že není možné masově produkovat bez ohledu na to, jaké dopady má výroba na prostředí, ve kterém žijeme, a že klíčovými oblastmi, na které je potřeba se zaměřit, jsou energie, voda a recyklace papíru. Zároveň si uvědomují, že rovnováhy mezi výrobou a ekologií je možno dosáhnout investicemi do vhodných technologií, které zefektivní využívání zdrojů a sníží negativní dopady výrobních procesů na životní prostředí. Jasně z toho vyplývá, že na začátku cesty k „zelenější“ výrobě papíru je nejprve potřeba důkladně zhodnotit dosavadní výrobní procesy a uvědomit si, jak je zlepšit a dovést na úroveň co největší dosažitelné trvalé udržitelnosti.

Klíčem jsou inovativní technologie

Základem výroby nerecyklovaného papíru je získávání dřevěné vlákniny a její následné zpracování, neboť jde o část výroby, kde může docházet k největšímu plýtvání vstupními zdroji. A tak se do výrobních strojů zabudovávají nejrůznější diskové filtry, teplovodní disperzní systémy a čisticí jednotky. K dosažení trvalé udržitelnosti ve výrobě papíru to samo o sobě ještě nestačí, ale existují i další chytrá zařízení, která je možné a potřebné do výroby zapojit. Tato zařízení pak tím, že oddělují vodu od nečistot ve vláknině a odstraňují těžké kontaminanty z kalových usazenin, soustavně zvyšují trvalou udržitelnost výrobních procesů v oblasti nakládání s vodou a její recyklace. Ve výsledku se více šetří vodou a dosažený meziprodukt – vlákninová kaše coby základ budoucího papíru – je kvalitnější.

Souběžně s úsporou vody šetří nové technologie v této výrobní fázi i spotřebu energie a pomáhají tak celý proces zefektivnit, přičemž zároveň zmírňují jeho negativní dopady na životní prostředí. Například diskové filtry výrazně urychlují oddělování vláken papírové dužiny i odstraňování vody z papírové kaše. Další vylepšení pak přináší celkově lepší péči o vlákna v dužině, která chrání před poškozením, čímž se zlepšuje jejich schopnost vzájemného propojování a tím i ochrana před ještě dalším poškozováním. Celý proces se díky těmto jednotlivým krokům zrychluje a zefektivňuje jak z pohledu výroby, tak i co se týče ekologičnosti jeho operací od prvního do posledního kroku. Svým dílem k tomu přispívají i automatizace a digitalizace, díky nimž mohou výrobci nastavovat výrobní parametry přesně na míru poptávce a lépe plánovat. Pokročilé analýzy nasbíraných dat pak mohou pomoci lépe nakládat s odpadem, ještě více zefektivnit využívání energie a tím i celý výrobní proces.

Přínosy alternativních zdrojů

Velké úsilí se vyvíjí i v oblasti získávání jiných vstupních surovin pro výrobu papíru, než je dřevo, jako jsou bavlna, bambus, abaka, konopí a sisal, ale také zbytky z rostlinné výroby, například pšeničná sláma či třtinová bagasa, což je zbytek z drcení a lisování cukrové třtiny. Tyto alternativní suroviny mají oproti dřevu jednu velkou výhodu, a to že rostou mnohem rychleji než stromy, z jejichž dřeva se papír při komerční výrobě běžně získává.

Dobrou praxí je i využívání recyklovaného papíru k další výrobě, neboť v takovém případě není potřeba vyrábět vstupní papírovou kaši z původních surovin. Při výrobě papíru z recyklovaného materiálu se spotřebuje mnohem méně energie a vody.

K velkým změnám v papírenském průmyslu došlo i na poli využívaných zdrojů energie. Na rozdíl od předchozích let je většina paliva používaného při výrobě papíru získávána u nefosilních a obnovitelných zdrojů biomasy. Dřevěná vlákna jsou předtím, než se promění v biomasu, opakovaně využívána, čímž se dramaticky snižují negativní dopady papírenské výroby, především odlesňování. Celkově je tento trend vnímán jako vykročení správným směrem. Tím, že se tak snižuje závislost papíren na lesích a těžbě dřeva, zvyšuje se zároveň i trvalá udržitelnost celého výrobního procesu.

Trvale udržitelná výroba papíru přináší širokou škálu výhod environmentálních, sociálních, ekonomických i přímo pro samotnou výrobu.

Nejčastěji zmiňovaným přínosem „zelených“ praktik je ochrana lesů. Ačkoliv rychlost odlesňování za poslední tři desítky let významně poklesla, lesy stále mizí alarmujícím tempem. Papírenský průmysl se proto zaměřuje na důsledný management lesního hospodářství, využívání alternativních zdrojů a inovativních technologií, umožňujících vyrábět papír v duchu trvalé udržitelnosti, aby tak přispěl k zachování světového lesa a života v něm i pro generace, které přijdou po nás.

V neposlední řadě přináší trvale udržitelná výroba papíru i finanční úsporu, především skrze lepší nakládání se zdroji i s odpadem. Ušetří se tak na spotřebě energie, vody, ale i lidské práce.

V kostce by se dalo shrnout, že drancování lesa výhradně za účelem získat papír rozhodně není cesta, kterou by se moderní papírny chtěly a mohly ubírat. A tak se rostoucí počet výrobců připojuje k myšlence trvalé udržitelnosti a přizpůsobují tomu své provozy.