Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou - 2023

Schválený vládou ČR dne 14. února 2024.

Česká republika se Aktem o přistoupení České republiky k Evropské unii zavázala k přijetí eura. Jednou z podmínek, které musí každý členský stát v procesu přistoupení k eurozóně splnit, je dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, který se posuzuje v návaznosti na míru plnění tzv. maastrichtských konvergenčních kritérií. Tento materiál hodnotí naplňování těchto kritérií ze strany České republiky.

Samotné stanovení konkrétního termínu vstupu je plně v kompetenci každého členského státu, jakkoliv by se mělo ideálně odvíjet od míry jeho připravenosti. Vedle nesporných pozitivních přínosů, jakými jsou úspory transakčních nákladů či odstranění kurzového rizika, totiž přijetí eura znamená vzdát se samostatné měnové politiky a kurzu koruny coby stabilizačních makroekonomických nástrojů. Připravenost ekonomiky na vstup do eurozóny je proto třeba posuzovat podle hospodářské sladěnosti a strukturální podobnosti s měnovou unií a také z hlediska její schopnosti tlumit po ztrátě samostatné měnové politiky asymetrické šoky jinými mechanismy, zejména prostřednictvím fiskální politiky, trhu práce či bankovního sektoru.

Od podpisu Smlouvy o přistoupení tento rok uběhlo 20 let. Od té doby eurozóna, potažmo celá Evropská unie, prošly hospodářskou recesí z let 2008 a 2009, následně některé země eurozóny dluhovou krizí, v letech 2020 i 2021 svět paralyzovala pandemie covid-19 a v loňském roce akcelerovala energetická krize a ruská agrese na Ukrajině růst cenové hladiny. Tyto a jiné události ovlivňují další procesy evropské integrace zaměřené na posílení hospodářské a fiskální koordinace či na dokončení bankovní unie a unie kapitálových trhů. Nové instituce a pravidla tak mění podobu eurozóny a obsah závazku přijetí eura. I tyto skutečnosti je potřebné řádně vyhodnotit a brát v potaz při rozhodování o načasování vstupu do měnové unie.

Součástí hodnocení připravenosti země přijmout společnou měnu euro, a s tím související práva, povinnosti, výsady a závazky, je kromě slučitelnosti právních předpisů také hodnocení, zda jsou plněna kritéria konvergence: dosažení vysokého stupně cenové stability, dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí, dodržování normálního fluktuačního rozpětí měnového kurzu a stálost konvergence, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb.

Z analýzy obsažené v tomto dokumentu vyplývá, že Česká republika v roce 2023 nesplnila kritérium cenové stability. Česká ekonomika – přes výrazné zpomalování cenového růstu – stále patří mezi země Evropské unie s nejvyšší inflací, kterou donedávna zintenzivňovaly silné nabídkové i poptávkové tlaky, stejně jako zvýšená inflační očekávání. Kritérium konvergence úrokových sazeb bude pravděpodobně plněno v tomto i příštím roce vzhledem ke snižujícímu se rozdílu v nastavení měnové politiky České národní banky a Evropské centrální banky. Konsolidace veřejných financí byla zpomalena opatřeními zaměřenými na snížení dopadu energetické krize na domácnosti a podniky, ČR tedy neplní referenční hodnotu pro deficit sektoru vládních institucí. Avšak po dobu účinnosti obecné únikové doložky, která je součástí společných fiskálních pravidel Evropské unie, Evropská komise s odvoláním na přetrvávající nejistoty makroekonomického vývoje nenavrhla zahájení postupu při nadměrném schodku. Kritérium stavu veřejných financí tak Česká republika formálně stále plní.

V roce 2024 by Česká republika měla pravděpodobně plnit referenční hodnoty kritérií stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb i cenové stability. V příštím roce by se vzhledem k opadnutí nepříznivých nabídkových faktorů a účinkům předchozího zpřísnění měnové politiky měla inflace pohybovat poblíž horní hranice tolerančního pásma inflačního cíle ČNB. Ke snížení deficitu sektoru vládních institucí přispěje ozdravný balíček i předpokládané oživení ekonomické aktivity. Kritérium fluktuace měnového kurzu není formálně plněno, protože se Česká republika příslušného kurzového mechanismu neúčastní.

Z hlediska sladěnosti české ekonomiky s eurozónou a její schopnosti přizpůsobit se případným asymetrickým šokům bez vlastní měnové a kurzové politiky lze charakteristiky českého hospodářství rozdělit do tří skupin.

První skupinu tvoří ekonomické ukazatele naznačující relativně nízkou míru rizik spojených s případným přijetím eura v analyzované oblasti. Do této skupiny se dlouhodobě řadí velká obchodní i vlastnická provázanost české ekonomiky s eurozónou, které reprezentují předpoklady pro realizaci přínosů ze zavedení eura a zároveň přispívají ke sladěnosti hospodářského cyklu České republiky s eurozónou. Ta aktuálně dosahuje velmi vysokých hodnot, není však zřejmé, nakolik je její zvýšení pouze dočasným důsledkem obdobných dopadů silných globálních ekonomických šoků. Velká obchodní provázanost se promítá i do rostoucího podílu financování českých podniků v eurech, které navíc v loňském roce podpořil vysoký úrokový diferenciál mezi korunovými a eurovými úrokovými sazbami. Překážku pro vstup do eurozóny nepředstavuje ani vývoj české koruny a eura vůči americkému dolaru, který zůstává sladěný. Na straně přizpůsobovacích mechanismů české ekonomiky lze pozitivně hodnotit nízkou míru dlouhodobé nezaměstnanosti, která stále patří k nejnižším v Evropě. Příznivý je i vývoj domácího bankovního sektoru, který se vyznačuje robustní kapitálovou i likviditní pozicí, vysokou ziskovostí a nízkou mírou úvěrů se selháním. Jeho odolnost proti možným negativním šokům tak zůstává vysoká.

Do kategorie neutrálně vyznívajících ukazatelů spadá zejména podobnost transmise měnové politiky v České republice a v eurozóně. Ačkoli se Česká republika od průměru měnové unie v některých finančních ukazatelích liší, například ve struktuře finančních aktiv domácností či struktuře úvěrů na bydlení dle délky fixace úrokových sazeb, z hlediska přijetí eura to nelze označit za zásadní překážku. Hloubka finančního zprostředkování i výše zadluženosti soukromého sektoru jsou v České republice relativně nízké, a nepředstavují tak potenciální zdroj systémového rizika. Neutrálně vyznívá také hodnocení sladěnosti finančního cyklu České republiky a eurozóny, která se v loňském roce výrazněji neměnila, a v delším pohledu i konvergence úrokových sazeb. Ta se při stabilitě domácích úrokových sazeb a zpřísňování měnové politiky ECB od druhé poloviny roku 2022 opětovně zvýšila. Riziko nepředstavuje ani volatilita kurzu české koruny, která při odeznívání energetické krize a zklidnění nejistoty na finančních trzích poklesla zpět na předkrizovou úroveň. Rovněž sladěnost finančních trhů České republiky a eurozóny se již vrací k hodnotám z minulé dekády. Neutrálně vyznívá i většina ukazatelů trhu práce. Zatímco geografická mobilita pracovní síly díky růstu podílu cizinců na populaci dále roste, ukazatele efektivity práce se příliš nemění. Nadále rovněž přetrvává nízké zapojení žen v nižším středním věku na trhu práce, které souvisí s dlouhou rodičovskou dovolenou a nízkým podílem částečných úvazků. Z hlediska rizik spojených s případným přijetím eura vyznívá neutrálně také hodnocení úrovně zadlužení sektoru vládních institucí, které se nicméně v loňském roce opět zvýšilo.

Třetí skupinu pak tvoří ukazatele naznačující ekonomická rizika spojená s přijetím eura v analyzované oblasti. K těmto ukazatelům patří nedokončený proces ekonomické konvergence České republiky k eurozóně, zejména z pohledu cenové a mzdové úrovně. Jejich odstup od průměru eurozóny zůstává i přes loňské zrychlení konver-gence výrazný, a to nejvíce u mezd a cen některých služeb. Riziko by v případě přijetí eura představovala také poměrně nízká strukturální podobnost české ekonomiky s eurozónou spočívající v nadprůměrném podílu průmyslu na tuzemském HDP. Na straně přizpůsobovacích mechanismů české ekonomiky je problémem přetrvávající strukturální nerovnováha českých veřejných financí. V posledních letech došlo k přijetí několika opatření, která měla negativní vliv na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. V současné době však vláda usiluje o zlepšení fiskálních ukazatelů ať už z titulu konsolidace veřejných financí skrze ozdravný balíček či v oblasti změn důchodového systému. Česká legislativa počítá s postupným návratem na střednědobý rozpočtový cíl, který odpovídá strukturálnímu deficitu 0,75 % HDP (pro země eurozóny platí v tomto kontextu zpravidla strukturální deficit ve výši maximálně 0,5 % HDP).

Podoba a fungování hospodářské a měnové unie se průběžně vyvíjejí, tyto procesy je tak třeba i nadále sledovat a vyhodnocovat. Přijetí společné evropské měny s sebou nese vedle přínosů také institucionální i finanční závazky, které je nutné při rozhodování o načasování vstupu do eurozóny posoudit. Celkové finanční náklady, které budou do budoucna spojeny s přijetím eura, se mohou dále vyvíjet. V současnosti odhadované finanční závazky pro českou ekonomiku, které nebyly známy v době vstupu do Evropské unie, zahrnují především vklad kapitálu do Evropského mechanismu stability a převod příspěvků bank se sídlem v České republice do Jednotného fondu pro řešení krizí.

V souhrnu lze konstatovat, že dvě maastrichtská konvergenční kritéria Česká republika v roce 2023 nesplní. Konkrétně nebude splněno cenové kritérium a kritérium fluktuace měnového kurzu. Vlastní ekonomická připravenost České republiky na přijetí eura výrazněji nepokročila. Ekonomická úroveň se v posledních dvou letech dokonce mírně vzdálila od průměru eurozóny, přičemž k jen částečnému sblížení došlo u cenové a zejména mzdové hladiny. Nadále přetrvávají významné rozdíly ve struktuře ekonomik. Nedořešená zůstává také otázka dlouhodobé udržitelnosti českých veřejných financí. Na straně eurozóny dopady energetické krize dále zviditelnily její ekonomickou různorodost. Rovněž fiskální pozice většiny členských států eurozóny zůstává nelichotivá.

S ohledem na všechny výše zmíněné skutečnosti Ministerstvo financí a Česká národní banka doporučují vládě České republiky, aby prozatím nestanovovala cílové datum vstupu do eurozóny. Doporučení implikuje, že by vláda neměla ani usilovat o vstup České republiky do mechanismu směnných kurzů.