Zahrady života s českou stopou v Jižní Americe: místo pustiny zelenina i ovoce

Malé lokální projekty pomáhají v Jižní Americe proměnit pustinu v zelinářské a ovocnářské farmy. Kromě obživy dávají lidem práci a často i nový smysl existence.

Místo nevzhledného brownfieldu vznikla v Sao Paolu zelinářská zahrada. FOTO: CIDADES SEM FOME

Itaquera nepatří v Sao Paolu mezi dobré adresy. Čtvrť na severovýchodě tohoto brazilského velkoměsta, v němž žije přes 20 milionů obyvatel, je poznamenána chudobou a také masivní urbanizací. Itaquera je většinou prvním místem, kam míří statisíce migrantů z chudého venkova, aby v nejlidnatějším brazilském městě hledali své štěstí. Šancí na úspěch, a tím pádem sociální vzestup a důstojnější život, tu ale moc není. Výjimkou jsou komunitní projekty, které dokáží propojit drobné podnikání, zaměstnávání sociálně znevýhodněných skupin, a také udržitelný přístup k práci i životu v hustě zalidněných oblastech.

Jedním z nich jsou Městské zahrady, projekt brazilské neziskové organizace Cidades sem fome (Města bez hladu), která se zaměřuje na nové šance pro obyvatele chudinských oblastí přelidněných metropolí. Loni v červnu aktivisté ve spolupráci s místními dobrovolníky otevřeli zelinářskou zahradu v jednom z vnitrobloků Itaquery. Tam, kde ještě před nedávnem zarůstaly plevelem sutiny domů a vršil se tu komunální odpad, se dnes na úrodných záhonech pěstuje zelí, saláty, brokolice i ředkvičky. A navíc s výraznou českou stopou. Jedním z donorů městské zahrady byl totiž i Generální konzulát ČR v Sao Paolu, který proměnu nevzhledného brownfieldu podpořil v rámci takzvaného malého lokálního projektu.

ZELENINA Z BROWNFIELDU

„Za peníze z české strany jsme pořídili například kultivátor, ruční nářadí, barely na dešťovou vodu, ale třeba také zeminu a semena či sazenice zeleniny,“ vypočítává Hans Dieter Temp, ředitel Cidades sem fome (Město bez hladu). Projekt podle něj zlepšuje kvalitu života na mnoha úrovních. Kromě proměny městské periferie v zahradu vylepšuje jinak chudý jídelníček místní komunity, učí, jak udržitelně obhospodařovat půdu a dává práci jinak sociálně znevýhodněným skupinám, mezi něž tradičně patří nezaměstnaní, mladí lidé a ženy.

Městské zahrady, jako je ta v Sao Paolu, mají navíc efekt také jako příklady změny přístupu k vytváření ekonomických příležitostí. „Projekt podporuje podnikavost místních, protože nabízí nové pohledy na možnosti prodeje zeleniny a zajištění důstojné obživy,“ vysvětluje Hans Dieter Temp. Dlouhodobě podle aktivisty, který neziskovku Cidades sem fome založil před dvaceti lety, právě pěstování zeleniny mění chápání života v metropolích. „Věříme, že městské nebo školní zelinářské zahrady, kterým se také věnujeme, přispějí k pestřejšímu nazírání na život a obživu ve městě, kam nepatří jen továrny a služby, ale také drobné zemědělské podnikání,“ dodává Hans Dieter Temp.

Jahody pěstované na větrných pláních otevírají nové možnosti obživy. FOTO: 500RPM

JAHODY Z VĚTRNÉ PATAGONIE

Zatímco v brazilské megapoli není zelinářství samo o sobě nijak náročná disciplína, protože jsou tu příznivé přírodní podmínky, o několik set kilometrů jižněji v Argentině u pobřeží Atlantiku panuje mnohem drsnější klima. Suchou patagonskou stepní krajinu tu bičují větry a místní se navíc potýkají s důsledky klimatických změn. Zeleň postupně ustupuje poušti a tradiční způsob obživy, kterým je pastevectví, se přestává vyplácet.

Místní se proto čím dál častěji ohlížejí po alternativách, a to i takových, které působí v tamních nehostinných podmínkách na první pohled poněkud exoticky. Jednou z nich je i pěstování jahod. Ty by ve stepi samy nikdy nerostly, protože kombinace sucha a větru jahodníkům nesvědčí. Naštěstí existují způsoby, jak jim zajistit teplo i vláhu. Právě s takovým řešením přišla argentinská nadace 500RPM. Ve spolupráci s patagonskou pobočkou Národního ústavu zemědělské technologie (INTA) vsadila na kombinaci fóliovníků a cílené kapkové závlahy, kterou pomáhají distribuovat malé větrné elektrárny. Dostatek větru v argentinských stepích dokáže roztočit listy vrtule stavebnicové elektrárny až na 500 otáček za minutu – odtud i název nadace.

Také iniciativu Frutillas del Viento (Jahody z větru) podpořila česká diplomacie v rámci malých lokálních projektů. Jak vysvětluje Radek Hovorka, ekonomický diplomat Velvyslanectví ČR v Buenos Aires, podpora necílí jen na zemědělskou výrobu, byť v Jižní Americe mnoho lidí žije právě z toho, co si vypěstují. „Obecný trend současnosti je podporovat projekty, které se nějakým způsobem zaměřují na boj s klimatickou změnou. Tento konkrétní projekt propojil boj s chudobou v rurálních oblastech a využívání obnovitelných zdrojů energie,“ říká.

Český grant pomohl v Argentině vybudovat jednu jahodářskou základnu: tedy napojit mikrofarmu na elektřinu, vodní pumpu, kapkovou závlahu a postavit malé fóliovníky pro 5 tisíc rostlin, které rostou na ploše pětiny hektaru. Právě tolik jahodníků je totiž podle nadace 500RPM optimálních pro ekonomickou i technickou soběstačnost malých farem. „Z českých peněz jsme také vybudovali čtyři větrné turbíny v místních technických školách, které budou sloužit pro praktický trénink. Díky grantu jsme také spustili naše webové stránky a vytiskli letáky, které projekt Jahody ve větru pomáhají propagovat,“ vysvětluje Luciana Proietti, ředitelka nadace 500RPM.

ČESKÁ PODPORA NASTARTOVALA GRANT Z EU

Projekt spolufinancovaný českou ambasádou má kromě samotného pěstování jahod také významný socioekonomický dopad. Mikrofarma totiž představuje v Patagonii také způsob obživy, který pomáhá zpomalit odliv zejména mladých lidí z venkova do měst. Větrné mikroelektrárny, které jsou energetickým jádrem projektu Jahody ve větru, jsou navíc zkonstruované tak, aby podpořily místní technickou vzdělanost: téměř vše lze totiž sestavit z dílů vlastní výroby podle dodaných výkresů. Kombinace využití obnovitelného zdroje a malého farmaření tak má širší využití, než jsou jen jahody. Nadace 500RPM chce model rozšířit také na pěstování květin. Samotný projekt Jahody ve větru se pak dostane k mnohem více zájemcům, kteří hledají nové zdroje obživy v patagonské stepi. „Od letoška čerpáme čtyřletý grant spolufinancovaný EU. Jsme vděční Česku, protože financování, které nám poskytlo, nám pomohlo projekt rozjet a začít snít o tom, že ho dostaneme do více míst,“ dodává Luciana Proietti.

BLAHOSLAV HRUŠKA