Mělo by Česko přejít z koruny na euro?

Krátkodobé makroekonomické efekty přijetí eura jsou v aktuální debatě poněkud přeceňovány. Skalní příznivci nás lákají na masivní úsporu nákladů exportérů a příliv zahraničních investic, které nakopnou celou ekonomiku. Odpůrci prorokují skokové zdražení či povinnost zaplatit veškeré řecké dluhy. Ve skutečnosti by se v několika letech bezprostředně po vstupu do eurozóny pravděpodobně nezměnilo nic. A to je právě ten problém.

Z ekonomického pohledu nemáme přesvědčivé důkazy o prospěšnosti eura v zemích, které nám jsou podobné. Potřeby české a evropské ekonomiky nejsou vždy totožné, a právě flexibilní kurz či vlastní měnová politika patří mezi mechanismy, kterými lze rozdílné potřeby zohledňovat a předcházet tak hospodářským škodám.

Běžný člověk by si samozřejmě všiml, že se mu v peněžence proměnily bankovky a jednou za rok by před cestou do Chorvatska nemusel navštívit směnárnu, která by ho tudíž nemohla „odrbat“ o pár korun na poplatcích. Exportérům by sice odpadla nutnost konverzí a zajišťování, ovšem na celkovém výkonu ekonomiky by to podle dosavadních zkušeností nezměnilo nic a kromě nich by to tedy pravděpodobně nikdo nepoznal.

Skutečné ekonomické dopady přijetí eura nejsou nárazové, nýbrž rozprostřené do desetiletí, kdy je ekonomika na jedné straně lépe propojena s eurovými obchodními partnery, na druhé straně ovšem nemůže volně dýchat stoupáním a klesáním kurzu či vlastní měnovou politikou. Zda by celkový efekt byl kladný, či záporný nelze z dosavadních poznatků teoretické ani praktické ekonomie s dostatečnou jistotou určit. Zatímco vstoupit do eurozóny ovšem můžeme kdykoliv, vystoupit z ní se jeví jako téměř nemožné. Osobně tedy v situaci, kdy není zřejmé, která volba je ta správná, preferuji tu, kterou lze případně kdykoliv změnit. To znamená euro zatím nepřijímat.

 12. 01. 2024 Autor: Vít Hradil