Pomáháme sbližování světů byznysu a vědy, říká Jiří Kozák

POMÁHÁME SBLIŽOVÁNÍ SVĚTŮ BYZNYSU A VĚDY, ŘÍKÁ JIŘÍ KOZÁK

Když vědci a manažeři firem společně vyjedou do zahraničí a účastní se tam stejných jednání, sblíží je to. „Projekty ekonomické diplomacie mohou podnítit i rozvoj vztahů mezi českým soukromým a akademickým sektorem,“ řekl v rozhovoru pro magazín MED první náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák. Vidí tady jednu z cest, jak napomoci transferu výsledků základního výzkumu do aplikovaného výzkumu a potom i do komerční praxe. „V tom máme v Česku velkou rezervu,“ dodává náměstek.

Foto: Libor Fojtík

Česko by si mělo podle Jiřího Kozáka jasněji určit priority ve výzkumu a ministerstvo zahraničí v tom může sehrát významnou roli: „Můžeme přispět výměnou zkušeností a ukazováním příkladů úspěšných zemí, které významně investují do vědy, výzkumu a inovací.“ Právě tyto země mají priority jasně dané a jsou efektivnější ve vynakládání peněz.

Jak se vám zatím jeví zkušenosti se zapojením ekonomických diplomatů do vědecké diplomacie? Pokud vím, tento český model je originální…

Náš model opravdu je poměrně originální. Občas v žertu říkám, že nám ho další ministerstva zahraničí závidí. Máme vlastní oddělení vědecké diplomacie a naši ekonomičtí diplomaté se věnují i vědecké diplomacii. Včas jsme podchytili trend. Všichni si uvědomují, že je třeba podporovat vědu a výzkum, a naši diplomaté se do podpory české vědy skvěle zapojili.

Někteří ekonomičtí diplomaté se už v minulosti více zabývali inovacemi, pro jiné je vědecká diplomacie zcela nový obor. Přesto se vám zdá, že to nyní funguje?

Funguje to i díky tomu, že pro vědeckou diplomacii využíváme nástroje, se kterými dlouhodobě pracujeme v ekonomické diplomacii. Ekonomičtí diplomaté jsou na ně zvyklí, umí s nimi pracovat. To všem zjednodušuje práci.

Zkušenosti s vědeckou diplomacií jsou v různých zemích hodně odlišné. Některé státy nabízejí místa vědeckých diplomatů spíše renomovaným vědcům. Chemik Vladimír Majer, který působil ve francouzských vědecko-diplomatických službách, nedávno napsal, že úspěšní vědci mohou být vhodnějšími protějšky třeba pro rektory univerzit. Jak to vidíte vy?

Záleží, co od vědecké diplomacie vlastně očekáváte. My jsme si na začátku jasně určili, že se v rámci vědecké diplomacie nebudeme věnovat jenom akademické spolupráci, ale také podpoře firem, které do vědy, výzkumu a inovací investují. Naším cílem je podpořit českou ekonomiku, aby dosáhla vyšší přidané hodnoty. Musíme se tedy zaměřit i na podnikové inovace, což odpovídá zaměření ekonomických diplomatů. Žádné řešení není úplně dokonalé, ale snažíme se nastavit naše aktivity tak, abychom byli schopni podpořit jak soukromou, tak akademickou sféru.

Jak vnímáte tezi, že by vědečtí diplomaté měli být rovnocennými protějšky rektorů? Předpokládám, že významnou roli mohou sehrát i velvyslanci, kteří jsou aktivní také v ekonomické diplomacii. Mohou zprostředkovat kontakty na vyšší úrovni i v rámci vědecké diplomacie.

To je určitě důležitá role pro velvyslance, kteří to tak i vnímají. Z naší dosavadní praxe ale také dobře víme, že naši ekonomičtí diplomaté jsou na zahraničních univerzitách dobře přijímáni, věcná spolupráce funguje bez jakýchkoliv bariér. Pokud je někdy třeba podpořit jednání na vyšší úrovni, může to udělat velvyslanec, v některých případech i přímo vedení našeho ministerstva nebo čeští ministři v rámci svých zahraničních misí.

Ekonomická a vědecká diplomacie se prolínají také v mnoha projektech ekonomické diplomacie PROPED, mezi něž patří oborově zaměřené výjezdní mise do zahraničí, které pořádá vaše ministerstvo s dalšími rezorty. Těch se často účastní zároveň zástupci firem i výzkumných institucí, univerzit. To se vám osvědčilo?

Osvědčilo. Pro nás je to kromě samotné mezinárodní spolupráce i příležitost, abychom podnítili rozvoj vztahů mezi českým soukromým a akademickým sektorem. Ne vždy mají tyto dva světy k sobě blízko. Když vědci a manažeři firem společně vyjedou a účastní se stejných jednání, sblíží je to. Atmosféra při zahraničních cestách je přece jen trošku jiná, než když se sejdou na konferenci v Praze, Brně nebo Ostravě. Pro nás je sbližování těchto dvou světů velmi důležité. Vidíme v tom i jednu z cest, jak napomoci transferu výsledků základního výzkumu do aplikovaného výzkumu a potom i do komerční praxe. V tom máme v Česku velkou rezervu.

KDE HLEDAT INSPIRACI

V minulém rozhovoru jsme mluvili o Švédsku a Izraeli. Vyhodnotili jste si další příklady zemí, které by mohly být inspirativní z hlediska celkového prostředí výzkumu, vývoje a inovací nebo ve vědecké diplomacii?

Jsou to určitě Spojené státy. Velkou inspirací pro nás mimo jiné je, jakým způsobem v Americe podporují vědu, výzkum a inovace na západním pobřeží, v Silicon Valley. Hledáme tam příklady, které bychom mohli přenést do české praxe, včetně podpory výzkumu informačních technologií nebo umělé inteligence. Hodně se zabýváme také tím, jak ve Spojených státech funguje transfer výsledků výzkumu do komerční praxe. Nedávno se tam uskutečnil projekt ekonomické diplomacie zaměřený na podporu startupů. Mohl bych ale uvést spoustu dalších příkladů. Ve Francii chceme navázat na misi, která se týkala spolupráce v oblasti umělé inteligence. S CzechInvestem chystáme na příští rok inspirativní misi do Švédska a Dánska, která bude zaměřena na prezentaci inovačních infrastruktur v oblasti biotech. To je obor, v němž mají české firmy i univerzity skvělé výsledky a chtějí rozšiřovat svůj záběr do dalších evropských zemí.

Nedávno jste navštívil Singapur, kde byla hlavním tématem kybernetická bezpečnost. To je téma, které má také blízko k vědecké diplomacii…

Ano. V rámci konference Cyber Week jsem s představiteli Singapuru hovořil o spolupráci v oblasti kybernetické bezpečnosti i umělé inteligence. Rýsuje se tam velký potenciál spolupráce s českými firmami i univerzitami. Velmi aktivní je v tomto ohledu Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost a řekl bych, že v oblasti kyberbezpečnosti má Česká republika nejen v Singapuru, ale v celém regionu jihovýchodní Asie výsadní postavení mezi evropskými zeměmi.

Jiří Kozák v září inauguroval Pavilon – nový prostor pro setkávání zástupců českých firem a profesionálů se švédskými partnery na Velvyslanectví ČR ve Stockholmu. Na snímku vlevo velvyslankyně Anita Grmelová. Foto: Jiří Strouhal, Velvyslanectví ČR ve Stockholmu

Mluvíte o poznatcích, které získáváte v různých zemích, a předáváte do Česka. Jste si jistí, že je tady o ně opravdu zájem?

Rozhodně tu zájem je. Když jsme v září pořádali cestu do Švédska, která měla jejím účastníkům představit švédský inovační ekosystém, museli jsme bohužel kvůli velkému zájmu některé zájemce odmítat. Kapacita se naplnila velmi rychle, proto uvažujeme o tom, že podobnou cestu uspořádáme znovu. Takovému zájmu napomáhá, že se snažíme o vědecké diplomacii mluvit, stejně jako o cílech, které ministerstvo zahraničí v této oblasti má. Firmy, zástupci univerzit i výzkumných infrastruktur se dozvídají, co jim ministerstvo zahraničí může díky svým projektům nabídnout.

Ve Švédsku s vámi byli zástupci akademické sféry, transferových pracovišť. Předtím, než jste na ministerstvu posílili vědeckou diplomacii, by je nejspíš ani nenapadlo, že Černínský palác může něco podobného zprostředkovávat…

Řada univerzit se zahraniční spolupráci věnuje dlouhodobě. My se jim snažíme nabídnout efektivnější nástroje a zároveň pomáhat objevovat nové oblasti mezinárodní spolupráce, ať už tematicky nebo geograficky.

Efektivnějšími nástroji máte na mysli mise, kde se sejde více odborníků, manažerů, a jejichž součástí jsou na míru uspořádané akce typu různých seminářů?

Přesně tak. V Česku máme několik, nechci říct problémů, ale oblastí, kde vidím prostor pro zlepšení – například jasnější stanovení priorit ve výzkumu. Pokud pozveme zástupce českých institucí k jednání v zahraničí, kde vidíme konkrétní příklad, jak funguje inovační systém v dané zemi, pomáháme i tomu, abychom si lépe určili, co jsou naše české priority a jakým směrem chceme jít.

Už dříve jste mluvil o tom, že priorit vědy v Česku je příliš a že by se měly zúžit. Vaše ministerstvo tedy k tomu hodlá přispět?

Můžeme přispět výměnou zkušeností, nabízením příležitostí diskutovat s partnery v zahraničí, ukazováním příkladů úspěšných zemí, které významně investují do vědy, výzkumu a inovací, ale zároveň mají jasně definované priority a cíle a jsou ve vynakládání finančních prostředků efektivnější. Nemělo by docházet k tomu, že se dvě nebo tři vědecká pracoviště věnují podobnému tématu a ani spolu nemluví. To není efektivní nakládání s penězi. Měli bychom v Česku umět nastavit vzájemnou spolupráci ve vědě, výzkumu a inovacích tak, aby přinášela co nejvíc českým univerzitám a firmám.

Myslíte, že jste v Česku slyšet? Přispívá ministerstvo zahraničí k tomu, aby se priority české vědy více vyjasnily?

Snažíme se. Jestli jsme úspěšní, musí zhodnotit jiní. Usilujeme o to, aby tu taková diskuze o zužování priorit vůbec byla. Dříve jsem měl pocit, že nebyla tak intenzivní, jak bych si přál. Když přinášíme obraz, jak vypadá podpora vědy a inovací v zahraničí, snad to takové diskuzi pomáhá.

Česká vědecká diplomacie, jak uvádíte, se zaměřuje na podporu výzkumných institucí, univerzit, startupů nebo inovativních firem. Kdo z nich má největší zájem o vaše služby?

Poptávka je ze všech těchto směrů. Obracejí se na nás firmy, které chtějí proniknout se svým výzkumem do zahraničí nebo pro svůj výzkum hledají partnery, i akademická pracoviště. A my se snažíme vytvářet naše projekty ve spolupráci s nimi, abychom jim dokázali vyjít vstříc.

NOVÉ SMĚRY

S jakými novými náměty firmy a akademická pracoviště přicházejí?

V poslední době jsme se například bavili o výzkumu v Africe, kde vidí nadějný prostor pro spolupráci univerzity i firmy. Typickým tématem je efektivnější zemědělství, postavené na výzkumu, na inovacích. Dalším příkladem mohou být zdravotnické firmy, které se věnují výzkumu, ať už jsou to farmaceutické společnosti nebo výrobci zdravotnických přístrojů. Spolupracujeme s nimi dlouhodobě, ale nyní se rozhlížíme i po nových trzích, na které by se mohli zaměřit. Shodli jsme se, že český výzkum by se v tomto oboru mohl uplatnit v Latinské Americe. A právě tento kontinent může být zajímavý i z hlediska spolupráce v kybernetické bezpečnosti.

Předpokládám, že zemědělský výzkum se týká především pěstování různých plodin v afrických klimatických podmínkách, což je zvlášť aktuální téma.

Potravinová bezpečnost afrických zemí je velmi často zmiňována zejména v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině. V Egyptě jsme se letos bavili o konkrétní spolupráci výzkumníků z České zemědělské univerzity, kteří se zabývají možnostmi pěstování obilí zavlažovaného slanou vodou. Češi mají v této oblasti unikátní know-how.

Ekonomičtí diplomaté upozorňují, že dalším významným tématem pro Afriku může být kosmický výzkum. Souhlasíte?

Je to tak. O vesmírných technologiích slýcháme při našich jednáních v Africe často – od Egypta až třeba po Rwandu. A sami se snažíme identifikovat další země po celém světě, pro něž by mohl být vesmírný výzkum zajímavý. V této oblasti spolupracujeme s naším ministerstvem dopravy, které projevuje o podobnou zahraniční spolupráci velký zájem. Pokud jde o africké země, možná někoho překvapí, že do výzkumu poměrně intenzivně investují, a to také právě v oblasti vesmíru – mimo jiné díky rozvojové spolupráci s bohatšími státy nebo mezinárodními institucemi. Uplatnit se tam pochopitelně snažíme i my.

Rostoucí zájem o kosmický průmysl a výzkum souvisí s různými aplikacemi, které jsou využitelné i v dalších odvětvích na Zemi. Afričané si to zřejmě uvědomují…

Je tu mnoho rozměrů, kterými se zabýváme. Česko se během loňského předsednictví v Radě EU mimo jiné zaměřilo na téma předcházení škodám, které způsobují různé přírodní katastrofy. Stále více se zde při předvídání zemětřesení nebo sucha uplatňují satelitní technologie. Aktivní jsou v tomto oboru také čeští výzkumníci, kteří se zaměřují i na mezinárodní spolupráci, mimo jiné v Asii. A pro Afriku je důležité, že kvalita satelitních snímků už dnes umožňuje i jejich využití ve zmiňovaném zemědělství.

BRUSELSKÁ AGENDA

Trochu stranou pozornosti zatím zůstávalo, že Česko má vědeckou diplomatku také v Bruselu. Jak vnímáte její přínos?

Role v Bruselu je jiná než u ekonomických a vědeckých diplomatů, kteří se zabývají bilaterálními vztahy. Bruselská agenda zahrnuje výzkumné aktivity Evropské unie a pravidla, která v této oblasti vytváří. Diskutuje se tam o tom, jak by vlastně měla být věda v EU nastavená, jak si má Evropa ochránit výsledky výzkumu a s kým by měla spolupracovat.

Vladimír Majer zmiňuje význam Aliance EU pro vědeckou diplomacii – EU Science Diplomacy Alliance. Jak se k této iniciativě staví Česko?

Jsme v ní zapojeni od samotného začátku. Právě zde se řeší ta pravidla, o kterých jsem mluvil. Účastníme se diskuse a prezentujeme nejenom názor Česka – snažíme se, abychom představili témata, která jsou důležitá pro celou střední Evropu.

Účast v této alianci tedy považujete za důležitou?

Určitě, protože se tam probírají témata jako otevřenost, bezpečnost a svoboda vědeckého výzkumu. To je důležitá diskuze, protože v jiných částech světa – například v Asii – k nim často přistupují jinak než my. A pokud bychom si nevyjasnili evropský postoj, těžko bychom diskutovali o pravidlech na globální úrovni.

Měli bychom se více věnovat bezpečnostnímu aspektu vědy a výzkumu?

Je to jedno z důležitých témat. Můj osobní odhad je, že do budoucna bude stále důležitější. To se týká například pravidel pro využití umělé inteligence. A svět rozhodně nemá jednotný názor na to, jak by měla vypadat.

Mohli bychom naši unikátní zkušenost s propojením ekonomické a vědecké diplomacie nabídnout jako inspiraci také na evropské úrovni?

Tak jako se snažíme o sbližování světů byznysu a vědy v Česku, usilujeme o to i na evropské úrovni. Není to jenom propojování akademické sféry a firem, ale i směrem k politikům, protože evropská politika bohužel občas bývá trochu odtržená od potřeb firem, vědy a výzkumu.

Zastáváte názor, že v Evropské unii někdy převládá ideologie nad analýzou vědeckých poznatků?

Pro mě osobně je v tomhle důkazem třeba to, jakým způsobem jsme se postavili k boji proti klimatickým změnám. V minulosti tu převládly emoce nad racionálním uvažováním a výsledek je, že Evropská unie má dnes problém s dodávkami energií. Není úplně jasné, jestli víme, kterým směrem vlastně chceme jít. Odmítnutí jádra nebylo podloženo žádnou racionální diskusí. Naštěstí už i dřívější odpůrci jaderné energetiky uznávají, že jde o nízkoemisní zdroj a může být fungující alternativou. Důraz na vědu napomáhá tomu, aby se diskuze vedla racionálním způsobem.

JAN ŽIŽKA