Projev viceguvernérky Evy Zamrazilové na Česko-Slovenském ekonomickém fóru

 

Eva Zamrazilová, viceguvernérka ČNB
Kongresové centrum České národní banky
Praha, 2. října 2023

Vážené dámy, vážení pánové,

když jsem připravovala tuto úvodní řeč, nenapadlo mě, že ji budu začínat vzpomínkou na našeho bývalého kolegu, učitele a přítele. Jak ale praví jedno přísloví, člověk míní, život mění. Dovolte mi tedy připomenout Kamila Janáčka, bývalého člena bankovní rady, pedagoga a prvního hlavního ekonoma v Česku, který nás opustil 20. září.

Dnešní konferencí vrcholí série akcí započatých lednovou výstavou „Rozděleno! Vznik české a slovenské měny v roce 1993“. Celý tento koncept mapoval události související s rozdělením Československa a připomínal historii našeho vývoje v posledních 30 letech.

Připomínali jsme si události spojené se sametovou revolucí v roce 1989 a následným sametovým rozvodem v roce 1993. Připomínali jsme si nebývalou kultivovanost oněch procesů v rozbouřeném postsovětském bloku, na kterou můžeme být právem hrdí, protože to, jak naše země zvládly sametový rozvod, nás právem řadí po bok starých evropských demokracií.

Naše cesty se rozdělily, abychom se mohli dále potkávat přátelsky, osobně, pracovně a odborně. Jsem ráda, že dnes opět mohu srdečně přivítat naše slovenské kolegy, s nimiž jsme po celou dobu spojeni intenzivní, přátelskou a přínosnou spoluprací. Velmi si toho vážím.

Máme mnoho společného. Naše ekonomiky jsou strukturálně velmi podobné. To, co je mezi námi zásadně rozdílné, je měna. Zatímco Slovensko se vydalo cestou vstupu do eurozóny, Česko se prozatím rozhodlo vlastní měnovou politiku zachovat.

Z tohoto úhlu pohledu představuje rozdílný postup Česka a Slovenska nesmírně bohatou „laboratorní“ ekonomickou zkušenost. Laboratoř, která ukáže dopady rozdílného přístupu k výchově sourozenců v rozdílném prostředí. Kam jsme se se svou rozdílnou měnovou politikou od roku 2009, tedy po cca 15 letech dostali? Jak se různila naše makroekonomická trajektorie?

Velmi zajímavou zkušenost nabízí současná – snad již odeznívající – inflační epizoda posledních dvou let. Srpnová inflace byla na Slovensku 9,6 %, v Česku 10,1 % dle Eurostatu (HICP) a 8,5 % dle naší národní metodiky ČSÚ. A v neposlední řadě srovnání jádrové inflace: slovenská 8,6 %, česká 8,3 %.

Jak je to možné, když naše měnová politika byla o tolik přísnější než měnová politika eurozóny? Jen pro srovnání: naše měnověpolitická sazba byla vloni v srpnu 7 %, slovenská, tedy ECB depozitní sazba 0 % (první zvýšení na kladné hodnoty bylo v září 2022 na 0,75 %) a nyní je na 4 %.

Tím se dostávám k roli měnové politiky v současné nečekané etapě vysoké inflace. Je velmi dobře možné, že účinnost měnové politiky byla v této epizodě vysoké inflace, způsobené globálními nákladovými šoky a uvolněnou fiskální politikou, podstatně slabší, než bychom si jako centrální bankéři přáli.

Dovolte mi nyní pokročit dále, a to k programu dnešní konference. Samotnému rozdělení měny se bude věnovat náš první panel. V diskusi se vrátíme k samotným kořenům toho, co měnové odluce předcházelo. Bude zajímavé si připomenout, do jaké míry měl rozpad Československa objektivní důvody z pohledu různých přístupů tehdejších vlád i odborníků k tomu, jakou cestou by se měla ubírat ekonomická transformace, která měla naše ekonomiky přeměnit z ekonomik centrálně plánovaných na ekonomiky tržní. Tehdy jsem začínala svoji pracovní dráhu a debat se účastnila spíše v pozici pozorovatele. Pamatuji si ale, že to byly debaty nejen zajímavé, ale i rozporuplné. A součást odkazu samotného procesu transformace je s námi dodnes, takže bude určitě zajímavé podívat se na naši 30letou cestu v pohledu do zpětného zrcátka.

Další poměrně důležitou věcí, která má konotaci nejen k tehdejšímu rozdělení měny, ale i k přechodu na euro, je otázka měnové unie jakožto „optimální měnové zóny“. Zde se opět nabízí otázka, proč nebyla naše měnová unie se Slovenskem optimální měnovou zónou. Zde lze diskutovat o tom, jaké náklady má jednotná měnová politika v neoptimální měnové zóně. Co všechno by tehdy bylo třeba udělat proto, aby naše společná československá měna bývala byla mohla být zachována.

Praktický a technický pohled na proces měnové odluky je něčím, čím československá zkušenost přispěla do světového „ekonomického dědictví“. Jak jsme to vlastně dokázali? Dle mého názoru to byl skutečně heroický výkon a je dobré si připomenout tehdejší kroky nejen centrální banky, ale i vlády.

Náš dnešní druhý panel se bude zabývat širšími souvislostmi světového vývoje – měl by nás inspirovat k úvahám, jak co nejlépe reagovat na měnící se svět a s tím související výzvy.

A konečně náš dnešní poslední panel nás přenese do současného prostředí, které by s 30letým odstupem vypadalo trochu jako sci-fi, ale kterému se dnes jako centrální bankéři musíme rovněž intenzivně věnovat, a to digitálním měnám.

Dámy a pánové, přeji Vám příjemný den, strávený dnes v ČNB u příležitosti Česko-Slovenského ekonomického fóra věnovaného 30. výročí změn, kterými jsme – troufám si říci, že celkem úspěšně – prošli.