Pokud vývoj cen bude pokračovat stejně i v dalších měsících, do blízkosti cíle se můžeme dostat rychle (Tomáš Holub, Audio)

 

Rozhovor s Tomášem Holubem, členem bankovní rady ČNB
Jan Bumba (Český rozhlas Plus 15. 9. 2023, pořad Interview Plus)

„Když se podíváme na meziměsíční vývoj cen za posledních čtyři až pět měsíců, tak ten se opravdu už výrazně uklidnil. A pokud takto bude pokračovat ve zbytku letošního roku a zejména v lednu, únoru příštího roku, tak se můžeme do blízkosti našeho dvouprocentního cíle dostat už v podstatě velmi rychle během několika měsíců. Neříkám, že to můžeme s jistotou tvrdit. Ten vývoj je stále obestřen řadou nejistot, ale naděje tady je,“ řekl člen bankovní rady Tomáš Holub v pátečním vysílání pořadu Interview Plus na Českém rozhlase Plus.

Audio

 

• Audio – rozhovor (externí odkaz)

Jan Bumba (moderátor)
V červenci 8,8 %, v srpnu 8,5 % v meziročním srovnání. Inflace sice trochu klesá, ale ještě zdaleka nedosahuje přijatelné úrovně. Česká republika i nadále patří v Evropě mezi země s nejvyšším růstem cen. I nadále se snižuje kupní síla obyvatel a znehodnocují se jejich úspory. Proč inflace neklesá rychleji? A jsou vítězem v této situaci firmy, které se nebály výrazně zdražit své zboží a služby? Dobrý poslech přeje Jan Bumba.

Hostem Interview je dnes člen bankovní rady České národní banky Tomáš Holub, dobrý den.

Tomáš Holub
Dobrý den, děkuji za pozvání.

Jan Bumba (moderátor)
Centrální banka cílí na dvouprocentní inflaci, od toho, jak vidíme, je ještě hodně daleko, proč se nedaří k této metě přiblížit?

Tomáš Holub
No, on ten ukazatel meziroční inflace je ze své podstaty takový setrvačný. Vlastně shrnuje to, co se s cenami dělo za posledních 12 měsíců a každé nové číslo vypustí to, co se dělo před rokem a je tam nejaktuálnější vývoj. Takže u meziroční inflace těžko můžeme čekat, že spadne dramaticky skokově, na druhou stranu jsou tam i příznivé prvky nových informací – když se podíváme na meziměsíční vývoj cen za posledních čtyři až pět měsíců, tak ten se opravdu už výrazně uklidnil, a pokud to takto bude pokračovat ve zbytku letošního roku a zejména v lednu, únoru příštího roku, tak se můžeme do blízkosti našeho dvouprocentního cíle dostat už v podstatě velmi rychle během několika měsíců. Neříkám, že to můžeme s jistotou tvrdit, vývoj je stále obestřen řadou nejistot, ale naděje tady je a poslední měsíce v tomto pohledu vypadají celkem optimistické.

Jan Bumba (moderátor)
To znamená, že třeba už v lednu, únoru příštího roku bychom mohli tady spolu mluvit o dvouprocentní inflaci.

Tomáš Holub
Bylo by to samozřejmě ideální a je to cíl centrální banky. Na druhou stranu nejistota, které my teď čelíme, je spojená s tím, do jaké míry se inflace zabudovala, nebo nezabudovala trošku víc do našich hlav a do celého ekonomického vývoje po dvou nebo už skoro třech letech mimořádně vysokého cenového růstu, protože inflace je do značné míry o nějakých očekáváních. O kolektivní psychologii. Pokud firmy začaly očekávat, že nadstandardně rychlý růst cen bude pokračovat i v dalším období a promítnou to v lednu, v únoru příštího roku do svých ceníků, tak se k té dvojce dostat nemusíme. To je asi teď ta nejdůležitější nejistota. Na druhou stranu, když se podíváme na aktuální vývoj, tak se velmi výrazně uklidnil minimálně vývoj cen potravin a cen průmyslového spotřebního zboží. Kde vidíme určitý varovný náznak setrvačnosti inflace, jsou ceny služeb.

Jan Bumba (moderátor)
No, pojďme se ještě u toho chvilku zastavit, protože těch 8,5 % v srpnu, to přece znamená, že sice se zpomalilo tempo růstu, ale pořád je to zdražování, nebo ne? To táhnou služby?

Tomáš Holub
Táhnou to služby. V meziročním vyjádření je tam samozřejmě i stále poměrně výrazný příspěvek cen potravin a cen průmyslového zboží, ale skutečně tam je pozůstatek toho, jak se ceny vyvíjely už několik měsíců dozadu. Letos ten největší cenový skok nastal v lednu, kdy cenová hladina z důvodů odeznění vlivu úsporného tarifu na energie vyskočila o 6 %, ale od té doby ten vývoj je zklidněný. Ale je to zklidněné v tom smyslu, že ceny v průměru rostou už jenom pomalu, ne že by se ty ceny v průměru začaly snižovat.

Jan Bumba (moderátor)
Když jste zmínil energie, na ty bych se rád zeptal, protože v minulých letech byl růst spojen hlavně s energiemi, včetně těch obav, jestli vůbec bude dostatek plynu a elektřiny. Nejsou ale tyhle obavy už minulostí?

Tomáš Holub
Ty obavy jsou, doufejme, minulostí. Samozřejmě nevíme, jak to bude s cenami energií během nadcházející zimy, ale ta hlavní obava, jestli vůbec budeme mít dostatek plynu, tak ta se podařila do značné míry překonat. Kde vidíme meziroční poklesy, jsou ceny pohonných hmot, byť teď aktuálně vnímáme, že ceny na čerpacích stanicích šly nahoru, tak je to pořád méně než ty extrémní hodnoty z roku 2022. Na druhou stranu, je potřeba si uvědomit, že u cen elektřiny a plynu s tím, jak řada domácností má fixované kontrakty na rok, na dva, tak jim se může paradoxně cena těch energií zvyšovat. I když aktuální tržní ceny jsou daleko příznivější, než byly v létě minulého roku, ale můžou být stále vyšší než v době, kdy ty domácnosti si dříve tu cenu zafixovaly. Takže ne pro každou domácnost je ten vývoj stejný. Pro někoho se už energie zlevňují, pro někoho se naopak můžou ještě zdražovat.

Jan Bumba (moderátor)
Vy jste říkal, že hodně záleží na tom, jak jsme si nastavili ten obrázek v hlavě, co se týká budoucího vývoje cen, když se zeptám takhle hodně jednoduše, proč firmy zdražují? Protože si to tak nastavily ve svých plánech a v hlavách manažerů?

Tomáš Holub
Firmy čelily samozřejmě výraznému nárůstu nákladů, původně to byly zejména náklady na energie, zdražovaly potraviny, teď samozřejmě ve větší míře asi hraje roli poměrně svižný růst mezd, který se v soukromém sektoru pohybuje někde kolem osmi, devíti procent meziročně. Ale samozřejmě ta firma může na rostoucí náklady zareagovat různě. V tradičním nízkoinflačním prostředí s dobře ukotvenými inflačním očekáváními bych standardní chování nazval pravidlem tří třetin – z jedné třetiny se firma ty zvyšující se náklady pokusí vstřebat zvýšením produktivity práce, z jedné třetiny je vstřebá do svých marží a z jedné třetiny je pošle svému zákazníkovi.

My jsme se tady z mnoha důvodů, které můžeme asi rozebrat, následně dostali do situace, kde ty firmy posílaly nákladové šoky směrem do cen svých zákazníků víceméně jedna ku jedné. Anebo v některých případech v očekávání asi pokračujícího růstu nákladů i více než jedna ku jedné a to makroekonomické prostředí jim to v nějakém okamžiku umožňovalo.

Jan Bumba (moderátor)
Pojďme tedy podrobněji k tomu, o čem jste právě teď hovořil, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza to napsal velice asi tvrdě, budu citovat jeho slova. „Agrobaroni vyděsili lidi chlebem za 200 Kč, oškubali je po cestě, pobrali dotace a pak oznámili rekordní zisky.“ Předpokládám, že byste asi volil jiný slovník, ale je to v zásadě trefný popis situace?

Tomáš Holub
Určitě jako centrální bankéři musíme volit opatrnější slovník a rozhodně se nechceme stavět do role nějakého arbitra mezi různými stupni výrobního a prodejního řetězce.

My jsme se analyticky před několika měsíci snažili udělat takový rozklad vývoje několika základních potravin, jejich cen z hlediska toho, jak moc se zvýšily ceny tržní, zemědělských výrobců, jak moc se zvýšily marže zpracovatelů, jak moc se zvýšily ceny nebo marže prodejců a u různých komodit to bylo v různém poměru, ale v zásadě nám vyšlo, že se zvýšily marže na všech stupních řetězce. I z tohoto pohledu bych nerad hrál roli nějakého arbitra, kdo za to zvýšení může víc prostě.

Jan Bumba (moderátor)
A zvýšily se tedy více, než kolik by naznačovalo ty vstupní náklady?

Tomáš Holub
Ty ceny se zvýšily, zvýšily spíše více než ty vstupní náklady, což samo o sobě vlastně znamená, že výkyv cenové hladiny směrem nahoru byl větší, než jaký byl prvotní šok, který k nám přicházel ze zahraničí nebo ze světových trhů, a pro nás jako pro centrální banku je spíš klíčové zpětně vyhodnocovat, jak je vlastně možné, že makroekonomické prostředí tuhle situaci vůbec umožnilo. A jak se z tohohle prostředí, kdy je normální zdražovat takto výrazně, dostat zpátky do nízkoinflační situace.

Jan Bumba (moderátor)
Už na to máte odpověď, jak to, že to prostředí takhle silné zdražování umožnilo?

Tomáš Holub
Ta odpověď určitě není definitivní. To bude předmět zkoumání ekonomů myslím na několik let dopředu. Snaha z toho vyvodit nějaké ponaučení, určitě to bylo hodně o tom, že jsme podcenili na jednu stranu to, jak moc covid a následně válka na Ukrajině porušily nabídkovou stranu ekonomiky – to byly takové ty různé přetrvávající zádrhele v dodavatelských a výrobních řetězcích: chybějící čipy, potom obava z nedostatku energií, v nějakém momentu to omezovalo, kolik byla schopna nejen česká, ale i světová ekonomika vyprodukovat, a to se střetlo s velmi silnou poptávkou, která byla daná odloženou spotřebou domácností, které během lockdownu nemohly spotřebovávat. Tak se jim v uvozovkách hromadily peníze na účtech a ve chvíli, kdy se ekonomika znovu otevřela, tak tam byla nějaká nadstandardní chuť utrácet.

Jan Bumba (moderátor)
Takže tam byla i větší ochota na straně těch zákazníků nebo spotřebitelů přijmout ty vyšší ceny.

Tomáš Holub
Myslím si, že to zvažování, jestli si něco koupím za zvýšenou cenu, bylo do určité míry i psychologicky omezeno. Nepochybně k tomu přispěla i uvolněná rozpočtová, bohužel ve zpětném pohledu i měnová politika během těch lockdownů. Ta politika státu i centrálních bank se během těch lockdownů zaměřovala na to, aby nedošlo k nějakému rozvratu ekonomického systému, k vysoké nezaměstnanosti, hromadným bankrotům a podobně. Což se na jednu stranu podařilo, ale na druhou stranu, když se ekonomiky otevřely, a k tomu otevření nakonec došlo vlastně rychleji, než jsme si dovedli představit, tak se ta vybuzená poptávka střetla s omezenou nabídkou. A to prostě ekonom už za takovéhle situace asi nemůže být překvapen tím, že vede ke zvyšování cen.

Jan Bumba (moderátor)
Můžu to říct lidově i tak, že firmy ucítily možnost zdražovat, a tak to udělaly?

Tomáš Holub
Do určité míry. Nerad bych tady vytvářel nálepky typu „lakomé firmy“ a podobně. Ono to jednání bylo racionální.

Jan Bumba (moderátor)
No, právě, jestli jim to člověk může vyčítat, pokud prostě se naskytla ta možnost, tak to udělaly.

Tomáš Holub
Udělaly to. A bohužel platí, že když zvyšují firmy ceny souběžně, tak zákazník nemá moc kam utéct. On samozřejmě může omezovat objem svých nákupů, respektive je do toho i nucen tím, že mu klesá reálný příjem a reálná hodnota jeho úspor. Ale pokud jako firma zvýšíte svoji cenu, dejme tomu, o 25 % a ubude vám jenom 5 % zákazníků, tak na svých tržbách jste furt v plusu 20 %.

Jan Bumba (moderátor)
Jak to, že nějak víc nezafungovala konkurence?

Tomáš Holub
Pokud zvýšíte cenu v tomto rozsahu jenom vy a nikdo jiný, tak vás může zákazník vytrestat tím, že přejde ke konkurenci a vám klesnou tržby třeba o polovinu a nemůžete si to dovolit.

Jan Bumba (moderátor)
Ale oni zdražili všichni.

Tomáš Holub
Ale ve chvíli, kdy ta atmosféra je taková, že zdražujeme všichni a musíme, protože nám skokově všem vzrostly náklady, tak samozřejmě se to dělá snadno a ten zákazník nemá moc jak si vybrat, kam utéct. Tady navíc byla chuť utrácet po lockdownech. Specifikum české ekonomiky je i rekordně nízká míra nezaměstnanosti, která nebyla narušena ani covidovou recesí, ani tím potom relativně pozvolným oživením. Takže lidé neměli obavu ze ztráty zaměstnání. I to zřejmě minimálně v prvotní fázi přispívalo k jejich chuti utrácet. To se samozřejmě změnilo, my teď už několik čtvrtletí v řadě vidíme klesající spotřebu domácností právě proto, že reálné příjmy domácností se snížily.

Doufejme, že i s přispěním přísné měnové politiky, posílení nebo relativně silného kurzu koruny se podařilo cenový růst ztlumit, ale je otázka, jestli nedojde třeba ještě k nějakému opětovnému skokovému nárůstu cen začátkem příštího roku, byť rozhodně nebude už tak silný, jako byl letos. Na začátku roku by ale mohl být stále vyšší, než co by odpovídalo plnění našeho dvouprocentního inflačního cíle.

Jan Bumba (moderátor)
Ještě jedna otázka k těm firmám. Bývalá ministryně spravedlnosti ve vládě Andreje Babiše (ANO) Marie Benešová proslula výrokem, že firmy mají mít vatu na přežití těžkých dobách, myslíte, že ty firmy se teď rozhodly vytvořit si hodně vaty?

Tomáš Holub
Já nevím, jestli tohle byla ta úvaha. Možná tam byla i určitá chuť vykompenzovat si ty hubenější roky nebo měsíce spojené s lockdowny. Vykompenzovat si ty výpadky tržeb a příjmů. Zároveň zase nerad bych tomu vytvářel nějaké jako negativní nálepky. Vy, když jste firma a stanovujete cenu, a víte, že ji obvykle měníte jenom jednou za půl roku nebo jednou za rok, tak racionálně berete v potaz nárůst nákladů, který jste viděl v předchozích měsících. Ale můžete do toho započítat i nějaký očekávaný růst nákladů na několik dalších měsíců, třeba klidně na půl roku, na rok dopředu. A tady možná došlo i k tomu, že firmy se obávaly, že náklady porostou dál velice dramaticky. Nakonec ten vývoj byl příznivý v tom, že světové ceny energií a posléze i potravin začaly výrazně korigovat směrem dolů a ty firmy měly ve svých cenících započten i růst nákladů, který nakonec nenastal. Což se projevilo tím zvýšením jejich ziskových marží a celoročních zisků v loňském roce.

Jan Bumba (moderátor)
Vy jste, pane Holube, zmínil tu klesající spotřebu domácností, kterou evidujete. Jak významný to je faktor, jak významně právě tato okolnost může přispět ke snížení inflace?

Tomáš Holub
Nepochybně je to jeden z výrazných faktorů. Je to jeden ze základních kanálů vedle posílení kurzu koruny, kterým přísná měnová politika přispívá ke krocení inflace. Ale je to proces, který trvá. To vystřelení cen směrem nahoru bylo nezvykle rychlé, až pro mě překvapivé. Na druhou stranu, to brzdění tady přes útlum poptávky je prostě věc, která zabere čas. Ale my už vidíme, že se výrazně zklidnil růst cen dováženého zboží. Tam sehrálo významnou roli jednak útlum spotřeby, jednak obnovení funkčnosti globálních výrobních řetězců. Silná koruna tam prospívala. Kde vidíme více setrvačnosti, už jsem to jednou zmiňoval, jsou ceny služeb a tam to možná ještě nějakou dobu potrvá. I v situaci rychlého růstu mezd, protože ve službách mzdy představují jeden z klíčových nákladů firem.

Jan Bumba (moderátor)
My jsme v těch minulých měsících mnohokrát v různé podobě mohli číst poučky o tom, že se prodává za ceny, které jsou kupující ochotni akceptovat. Ale platí to u všeho zboží, protože lidé přece nemůžou přestat kupovat potraviny? Jak se může tam promítnout klesající ochota akceptovat vysoké ceny?

Tomáš Holub
Tak je to pravda, ale trh potravin není monopolizovaný, můžeme se bavit, do jaké míry v něm někde převládají oligopolní struktury… Ale i v rámci oligopolu si konkuruje minimálně několik firem. Takže dříve nebo později při té klesající poptávce může některá z firem, například prostřednictvím slevových akcí, se začít snažit přetáhnout více zákazníků od konkurence. A to už je ten moment, kdy zase to tržní prostředí začne působit ve prospěch zákazníka a tlumit cenový nárůst. Teď je tu i příznivý moment, kdy ceny na velkoobchodním trhu energií šly dolů, ceny potravin na světových trzích se snížily, takže firmy mají prostor v rámci konkurenčního boje tlačit ceny trošku dolů.

Jan Bumba (moderátor)
Myslíte, že v tuto chvíli už stačí jenom čekat? A pokud se nestane něco mimořádného, skutečně, tak za pár měsíců inflace bude už mnohem příznivější. Nebo je nutné ještě uvažovat o nějakých dalších nástrojích? A zmíním rovnou jeden - ekonom Jan Švejnar mluvil třeba o tom, že by šlo uvalit daň z nadměrných zisků na všechny firmy, které by se náhle a výrazně odchýlily od svého dlouhodobého normálu.

Co byste si o tom myslel?

Tomáš Holub
No, tak je to politické rozhodnutí. Náš stát se vydal cestou daně z nadměrných zisků jenom na vybraná odvětví.

Jan Bumba (moderátor)
Což právě s tím polemizoval profesor Švejnar.

Tomáš Holub
Ekonom by asi řekl, že by bývalo bylo možná lepší skutečně udělat daň z nadměrných zisků pro kohokoliv, ať už je z odvětví energetiky, bankovnictví nebo třeba i potravinářství. Ale tuhle možnost bych z pozice centrální banky nechtěl moc komentovat. A jednak už nějaké rozhodnutí padlo v minulosti a teď, že by se to dalo ještě dohnat, to si rozhodně nemyslím. Takže tudy asi podle mě cesta nevede.

O mně je známo, že jsem víceméně delší dobu pro ještě další zvýšení úrokových sazeb. Mám na mysli období od srpna minulého roku do letošního června. A kdyby se tehdy centrální banka rozhodla měnovou politiku zpřísnit ještě o něco výrazněji, tak by ten proces snižování inflace mohl být také o něco rychlejší. Ale nebylo by to dramatické.

My jsme loni dělali modelové odhady, kdybychom tehdy, dejme tomu, v létě loňského roku šli se sazbami někam až k 10 procentům, tak by třeba inflace teď byla o jeden procentní bod nižší. Nebavili bychom se o 8,5 %, ale o 7,5 %. Stále by to byla vysoká inflace. Ten problém byl tak závažný, že ho nešlo odstranit nějak překotně. Já jsem preferoval rychlejší, razantnější postup, ale tahle možnost už tady taky před námi neleží.

Je potřeba si uvědomit, že měnová politika působí se zpožděním rok, rok a půl. Takže my teď, kdybychom měnili úrokové sazby, tak ta naše opatření budou mít reálný vliv až někde na přelomu let 2024, 2025. A to už věříme, že inflace bude na nízkých jednociferných číslech.

Jan Bumba (moderátor)
Jinými slovy, máme tomu rozumět tak, že v současné době to nevypadá na to, že by centrální banka zvyšovala úrokové sazby.

Tomáš Holub
Za mě osobně už ne, já jsem už na tom posledním zasedání, které jsme měli v srpnu, hlasoval pro ponechání úrokových sazeb na nezměněné úrovni. Je to prostě plynutím času, nedá se vrátit v historii a debatovat o tom, jestli by bylo bývalo vhodné mít sazby vyšší, respektive debatovat se to dá, ale nedá se to změnit. Teď už je evidentní, že debata bude zejména o tom, jak dlouho držet to nastavení úrokových sazeb tam, kde je. To znamená na 7 %. Protože s tím, jak inflace bude klesat, tak to sedmiprocentní nastavení bude vlastně stále víc a víc přísné ve vztahu k tomu pozorovanému a do budoucna očekávanému cenovému vývoji. To znamená, jak moc toto přísné nastavení držet z hlediska spíš délky času, než že by se uvažovalo ještě o dalším zvýšení.

Jan Bumba (moderátor)
Cítíte na sobě silný tlak, a teď asi z různých míst, na uvolnění této politiky a snížení úrokových sazeb?

Tomáš Holub
To musím říct, že vůbec ne. Spíš jsem cítil, že byl silný tlak nebo silná veřejná diskuze v té fázi, kdy jsme úrokové sazby rychle zvyšovali, ale že by teď někdo nějak explicitně volal po rychlém snižování, to jsem já osobně nezaznamenal.

Jan Bumba (moderátor)
Možná už všechny tolik vyděsila ta inflace, takže to cítí tak, že je to nutnost.

Tomáš Holub
Je to, je to možné. Já myslím, že jsme všichni bohužel pocítili, jak moc negativní jev takhle vysoká inflace je. A asi jsme si většinově uvědomili, že je potřeba ji zkrotit „za každou cenu“. Na druhou stranu, dříve nebo později se dostaneme do debaty, jak dlouho je nezbytné vystavovat ekonomiku takto vysoké úrovni úrokových sazeb. Pokud se v příštím roce skutečně dostaneme blízko našeho dvouprocentního cíle, tak sedmiprocentní nominální sazba bude nepochybně příliš restriktivní a bude potřeba zahájit nějaký postupný proces jejího snižování. A pokud bychom zaspali až moc, tak budeme brzdit ekonomiku po delší dobu, než je potřeba.

Jan Bumba (moderátor)
Říká člen bankovní rady ČNB Tomáš Holub, který byl naším dnešním hostem. Děkuji za rozhovor.

Tomáš Holub
Děkuji za pozvání.