České firmy by měly sledovat, do čeho na Ukrajině zamíří největší investice

Ukrajina se přetočila do módu celkové modernizace, a to ohromnou rychlostí. Zmocněnec české vlády pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný v rozhovoru pro Export.cz upozornil, že budoucí investice v napadené zemi půjdou i do nových oborů. „Pro české firmy bude důležité nejen sledovat sektory, v nichž byla Ukrajina tradičně silná, ale také pozorovat, do čeho budou investovat sami Ukrajinci i jejich partneři v mezinárodních institucích,“ dodal Tomáš Kopečný.

Foto: Libor Fojtík

Situací na Ukrajině se od ruské invaze zabýváte prakticky neustále. Dokáže vás ještě něco překvapit?

Pořád mě něco překvapuje. Týká se to rychlosti procesů, které jsou s válkou spojeny, nejenom na Ukrajině, ale také v Rusku. Ještě na začátku invaze bylo možné v Rusku registrovat protiválečné protesty, což zmizelo. Na ruských sociálních sítích naopak pozorujeme schvalování útoků, jejichž obětmi jsou i ukrajinští civilisté včetně dětí. Navenek to vypadá, že se po počátečních loňských protestech v Rusku konsolidovala proválečná společnost. Tamní oficiální propaganda v tomhle podle všeho funguje velmi dobře. Ale podobné schvalování akcí, které my považujeme za vyloženě teroristické, mě pokaždé znovu zaskočí.

Jaký z toho musí vyvodit Ukrajinci závěr? I když se časem podaří dosáhnout příměří nebo míru, který ale nejspíš nebude trvalý, Ukrajina musí počítat s tím, že zůstane v neustálém ohrožení. A to má zase důsledky pro ekonomickou obnovu země…

Přesně tak. Nejvíc mě fascinuje pohyb v hospodářství obou zemí, které se vědomě přesunuly do módu válečného hospodářství. V Rusku se letos zešestinásobil rozpočet na obranu. Na zbrojení, nákupy zbraní a armádu tam nyní jde třicet procent veřejných výdajů, což je neuvěřitelné číslo. Když se podíváte například na legislativu, kterou v poslední době přijímají v Rusku i na Ukrajině, je zjevné, že se obě společnosti připravují na konflikt, který bude trvat dlouhé roky, ne-li desetiletí. To, co se na ruské straně projevuje nenávistí lidí vůči nepříteli i znevažováním jeho obětí, souvisí s hospodářskou mobilizací Ruska pro válečné úsilí.

Řekl jste, že vás překvapuje ekonomický vývoj také na Ukrajině. Čím?

Tam mě překvapují dva trendy a oba pozitivně. Za prvé se navzdory všem prognózám a obavám z minulého podzimu letos ukrajinské ekonomice relativně daří. Celkový propad hrubého domácího produktu byl loni nakonec pod třicet procent. Vzhledem k tomu, že Ukrajina ztratila pětinu území, je to vlastně dobré číslo. Ukrajincům se daří plnit své závazky, které vznikly za války i ještě před válkou. Z toho mohou vycházet zahraniční pojišťovny, včetně našeho EGAP. Česká vláda v červenci schválila program, díky kterému už EGAP export na Ukrajinu opět pojišťuje. To je inspirací i pro ostatní státy.

Mezinárodní finanční instituce uvádějí, že se ukrajinská ekonomika stabilizovala na dvoutřetinové úrovni. Z toho vycházíte i vy?

Skutečně se předpokládá, že Ukrajina letos nezaznamená další výrazný propad HDP ani se pochopitelně nevrátí na předválečnou úroveň. Pětina území je stále okupovaná. Mimochodem do loňského podzimu to byly dvě pětiny. Mezinárodní finanční instituce, mezinárodní organizace i vlády, včetně té naší, mohou vycházet z předpokladu, že Putinova válka nedosáhne původních cílů – to znamená dobytí Kyjeva, změnu tamní vlády, ovládnutí Ukrajiny Ruskem a ruskými zájmy. To, že ukrajinský stát splácí pohledávky a je spolehlivým ekonomickým partnerem, překvapil právě i mnohé zástupce mezinárodní ekonomické komunity, jak jsem se mohl při různých jednáních sám přesvědčit.

RYCHLÁ MODERNIZACE

Jaké je to vaše druhé pozitivní překvapení z Ukrajiny?

Ukrajina se přetočila do módu, který tato země potřebuje. Spočívá v celkové modernizaci, a to ohromnou rychlostí. Modernizace se týká přímých válečných potřeb, ale také udržování dalších sektorů ekonomiky. Tamní digitalizaci obdivují odborníci daleko za hranicemi země. Na kyjevském ministerstvu digitalizace jsem se dozvěděl, že Ukrajina uzavřela partnerství se šestnácti státy Evropské unie, kterým předává zkušenosti, jak nastavit systém digitalizace nejenom státní správy, ale prakticky celé společnosti přes aplikaci DIIA. Díky této aplikaci si Ukrajinci vyřídí digitálně v telefonu vše, k čemu potřebují komunikaci s úřady, včetně stavebního povolení, řidičáku…

Ukrajina pokročila v digitalizaci už před poslední ruskou invazí…

To je pravda. A fakt, že se tento trend akceleroval a nezastavil během války, mě opravdu překvapil velmi pozitivně. To bych neočekával.

Z toho by mohly vycházet i české firmy, které budou chtít s Ukrajinou spolupracovat. Souhlasíte, že i pro ně se mohou v oblasti digitalizace, informačních a komunikačních technologií rýsovat nové příležitosti?

Jednoznačně. Ukrajina má velmi silný IT sektor, což se projevuje i na úrovni státu a je to mimo jiné dané strukturou sekundárního a terciárního vzdělání. Odvětví IT bylo před rokem 2020 velmi silné jak na Ukrajině, tak v Bělorusku. Tam ale bylo udupáno v rámci potlačování protestů proti zfalšovaným volbám. Na Ukrajině se rozvíjelo dál vzhledem k vládní podpoře, a také relativně rychlým změnám legislativy, pokud byly potřebné. To platí i v dalších případech. Rychlost, kterou se Ukrajina žene do Evropské unie – ať už jde o přijímání legislativy, ale i její implementaci – je obdivuhodná. Díky tomu bude možné nastartovat změny v celé ekonomice, její struktuře. Pro české firmy bude důležité nejen sledovat sektory, v nichž byla Ukrajina tradičně silná, ale také pozorovat, do čeho budou investovat sami Ukrajinci v rámci svého státu i jejich partneři v mezinárodních institucích.

Výhledově to tedy může znamenat i investice do zcela nových odvětví. V předchozí otázce jsem měl na mysli i to, že české firmy by neměly o Ukrajině uvažovat jako o běžném mimoevropském trhu. Už dnes se může zrodit technologická spolupráce, spolupráce ve vědě, výzkumu a inovacích, možná i společné česko-ukrajinské projekty na třetích trzích. Jak se na to díváte vy?

Všechny tyto typy spolupráce se už nějakou dobu odehrávají v obranném průmyslu. Pokud jde o další odvětví, bude záležet na tom, kam budou alokovány finanční prostředky na obnovu a modernizaci. V této fázi se většina mezinárodních organizací zabývá takzvanou podporou odolnosti, rychlou obnovou. Vytváří se tím předpolí pro velkou obnovu, velkou rekonstrukci. Pokud bude firma aktivní a úspěšná v první fázi, získá ohromnou konkurenční výhodu, až se mezinárodní finanční instituce rozhodnou, že začnou plnohodnotně financovat a pojišťovat obnovu Ukrajiny v řádu vysokých stovek miliard dolarů.

Foto: Libor Fojtík

ROZVOJ UKRAJINY I ČESKA

Navázali jste spolupráci s Dnipropetrovskou oblastí, jež má být jedním z pilířů českých aktivit na Ukrajině. Správce této oblasti Serhij Lysak řekl, že nová platforma spolupráce bude pomáhat nejenom rozvoji oblasti a celé Ukrajiny, ale také Česka. S tím souhlasíte?

Ano. Nikde na světě se v následujících letech nezrodí větší nový trh. Rozvoj Ukrajiny se nebude týkat pouze nahrazení nebo obnovy toho, co tam bylo zničeno. Zemi čeká bezprecedentní a rozsáhlá technologická modernizace. Ukrajina bude přijímat nové standardy, aby její firmy mohly fungovat na evropském energetickém nebo potravinářském trhu. Kdo uspěje na Ukrajině, bude mít mnohem větší obraty a zisky. Profitovat tak může celá česká ekonomika a její export. Důležité bude, aby se pak české firmy dostaly k velkým, integračním mezinárodním projektům – ať už jako finální dodavatelé, EPC kontraktoři, nebo jako významní subdodavatelé.

Říkal jste ale, že Rusko i Ukrajina se chystají na ještě hodně dlouhý konflikt. Neobáváte se, že časem mezinárodní podpora Ukrajiny ochabne?

Toho se vlastně neobávám. Vývoj války přenáší všechny aktéry na hřišti do nové situace. Vidíme naprostou militarizaci ruského hospodářství a její účel se netýká jenom války proti Ukrajině. Od vrcholných ruských představitelů slýcháme úvahy o tom, že Praha by opět měla být jejich, že Berlín by měl být jejich… Tento vývoj si drtivá většina politicko-bezpečnostních kruhů v Evropě uvědomuje. Stačí jenom poslouchat to, co v Rusku explicitně říkají na naší adresu, a pak je zjevné, že nemůžeme v podpoře Ukrajiny polevovat nebo od ní upouštět. Na druhou stranu je logické, že zásoby toho, co lze Ukrajině darovat z nepotřebného materiálu, už jsou de facto vyčerpané. Model podpory se bude vyvíjet. Velcí donoři budou chtít vidět, že podpora Ukrajiny znamená také růst jejich vlastního hospodářství, budou vytvářet společné podniky, realizovat transfer technologií. To není pouze o emocích, ale také o vlastním hospodářském růstu.

Řada západních společností pořád obchoduje s Ruskem, máme zprávy o skrytém exportu do Ruska přes jiné země, obcházení protiruských sankcí. Jak na to reagují Ukrajinci?

Ukrajinci mají vlastní, velmi extenzivní sankční seznam. V momentě, kdy mají informaci, že se firma nebo fyzická osoba dopouští něčeho podobného, zařadí ho na tento seznam.

A upozorňují své partnery…

Ukrajinci skutečně předávají podobné informace partnerům. Evropská unie má svůj seznam, členské státy se ale nemusí vždy shodnout na všech potenciálně zařazených osobách, firmách a entitách. Proto Česko přišlo s vlastním sankčním seznamem, který je zatím relativně skromný, ale systémově pracujeme na tom, aby byla naše vyhodnocovací kapacita navýšena. Musíme být schopni reagovat, zvlášť když například zjistíme, že v Česku působí subjekty, které se podílí na výrobě raket zabíjejících ukrajinské civilisty.

Registrujete frustraci Ukrajinců z obcházení sankcí?

To, co registruji, je frustrace, ale ne z Česka. Občas zaslechnu povzdechnutí, že by bylo super, kdyby k tomu všichni přistupovali jako my.

I nás se ale týká problém utajeného exportudo Ruska… Roste český vývoz do některých zemí, který evidentně následně směřuje do Ruska. To asi je problém, který bychom měli řešit?

Pro všechny české firmy platí, že když se taková informace dostane na veřejnost, znamená ohromné reputační riziko. Nejde jenom o český trh. Na podobné informace se pozorně dívají orgány Spojených států i našich dalších západních partnerů. Pokud český subjekt vědomě dodává do určité země zboží, které opakovaně končí na ruském trhu, je to jeho volba, která má ovšem dopad na českou zahraniční politiku a na důvěryhodnost Česka jako země. Celkově to kazí obraz českých firem, veškeré procedury due diligence se stávají těžšími pro všechny. Několik českých subjektů začalo mít velké problémy ve vztazích se svými obchodními partnery jen kvůli podezření, že pokračovaly ve svých obchodních aktivitách v Rusku. Pokud se takové podezření potvrdí, danou firmu to nakonec může poškodit mnohem víc, než si vydělá na složitém exportu přes třetí zemi do Ruska.

SPECIÁLNÍ MISE

Z hlediska česko-ukrajinské spolupráce bude velmi důležitý obranný průmysl. Také ten čeká velká obnova a modernizace. Jaké jsou šance českých firem v tomto oboru?

Od začátku ruské invaze platilo, že obranný průmysl je a bude nejsilnější součástí česko-ukrajinské spolupráce. To platí pro obnovu i z hlediska už realizovaných dodávek, rýsují se zde licenční dodávky i společné výrobní podniky. O tom všem intenzivně jednáme s ukrajinskými partnery v podstatě každý týden. Další podnikatelská mise, které se zúčastním, se bude věnovat právě výlučně obrannému průmyslu, protože tak velký sektor si zaslouží speciální misi. Pokračujeme v tom, s čím jsme velmi intenzivně začali v prvních dnech a týdnech po loňské ruské invazi.

Zmínil jste společné výrobní podniky, v létě se objevila informace o společných plánech výrobce leteckých motorů PBS Velká Bíteš a ukrajinské konstrukční společnosti Ivčenko-Progress. Měl jste na mysli tento společný podnik?

Projektů je na stole víc, uvidíme, kdo jako první přestřihne pásku. Společně s Ukrajinci jsme se domluvili na konkrétních záměrech, nyní musí vzniknout studie proveditelnosti, analýzy finanční náročnosti. Říkal jsem, že nikde na světě se v dohledné době nezrodí větší nový trh než v rámci obnovy Ukrajiny. V případě obranného průmyslu to platí dvojnásob.

Mohl byste uvést hlavní oblasti už realizovaných českých dodávek na Ukrajině v tomto oboru?

Nadále platí, že tam ve velkém dodáváme těžkou pozemní techniku, to znamená bojová vozidla pěchoty i tanky. Stejně tak platí, že na Ukrajinu dodáváme velkorážovou munici. To jsou ty nejdůležitější položky, které Ukrajinci v současnosti potřebují.

A další ambice?

Ambice jdou napříč celým českým obranným průmyslem. Chceme dodávat drony, zatím jich bylo pár jednotek kusů. Dále například trenažéry pro výcvik pilotů, malorážovou munici i malorážové zbraně, tedy vybavení pro sesednutého vojáka od pistolí po útočné pušky.

JAN ŽIŽKA

Další část rozhovoru s Tomášem Kopečným vyjde v příštím čísle magazínu Moderní ekonomická diplomacie.

&

??