Proč se smráká nad chemickým průmyslem ve světě a v Evropě dvojnásob?

Chemický průmysl na celém světě se potýká se slábnoucí poptávkou po svých produktech, což se promítá do finančních výsledků společností. Jeden příklad za všechny: Nejhodnotnější chemické firmě na světě Saudi Basic Industries klesl ve druhém čtvrtletí čistý zisk meziročně o 85 % na 1,18 miliard rijálu (315 milionu dolaru). „Globální poptávka po petrochemických výrobcích úzce souvisí se světovou ekonomikou,“ uvedl CEO Abdulrahman Al-Fageeh. „Růst poptávky bude svázán s oživením globální ekonomiky, v nějž doufáme.“

Jakkoliv se jedná o celosvětový problém způsobený bojem centrálních bank s rostoucí inflací, který brání plnému zotavení ekonomik po pandemii covid-19 a může vyústit v recesi, my se zaměříme především na situaci v Evropě, která vykazuje určitá zesilující specifika. Evropa totiž využívá jen 55 % dostupných kapacit, zatímco globální průměr činí 67 %, viz Exhibit 1 analýzy Goldman Sachs:

Podle Goldman Sachs se nyní mění hybné síly tohoto fenoménu, který v Evropě trvá již více než rok, jak znázorňuje Exhibit 2 analýzy Goldman Sachs. Od roku 2021 může být ztraceno 20-25 % objemu evropské chemické produkce. Loni sehrály výraznou roli jednak abnormálně vysoké ceny plynu, které učinily výraznou část evropské produkce nehospodárnou, jednak prakticky absentující poptávka Číny kvůli covid-19 lockdownům. Ceny plynu v hlavním evropském hubu TTF sice od té doby oslabily o přibližně 70 % na 30 EUR/MWh, ale šéf německého gigantu BASF upozorňuje, že nemusí jít o trvalý stav. „Sami se v Evropě vidíme až příliš v bezpečí, protože jsme měli mírnou zimu,“ uvedl Martin Brudermueller s tím, že chladná zima by mohla situaci na evropském trhu velmi rychle zhoršit. BASF mimochodem již přijal úsporná opatření s cílem ušetřit každoročně 500 milionu eur, celkem propustí 2600 zaměstnanců (2 % z aktuálního počtu).

Aktuálně má dominantní vliv vyskladňování zásob a slabá poptávka koncových zákazníků, kteří sami přestávají být konkurenceschopní. V případě zásob jde o cyklický faktor, který bude alespoň v některých sektorech postupně odeznívat. Goldman Sachs předpokládá, že odvětví jako stavebnictví, vybavení domácnosti či elektronika by mohly přistoupit k opětovnému naskladňování již v nadcházejících šesti měsících. Na druhou stranu v případě zemědělství, spotřebitelského či farmaceutického průmyslu, kde jsou aktuálně zásoby blízko historických maxim, bude vyskladňování ještě nějakou dobu probíhat. Pokles zásob na normální úrovně se očekává v roce 2024 a měl by být předpokladem pro obnovení růstu v chemickém sektoru, jak ukazuje následující Exhibit 15 analýzy Goldman Sachs:

Jako další možnost se nabízí, zda kapacity v Evropě nejsou vytlačovány importem z Číny, která nedávno zprovoznila řadu nových výrobních závodů. Ty zatím převyšují stále slabou domácí poptávku, a tak by i díky nižším výrobním nákladům teoreticky mohly umožnit export do drahé Evropy. Podle analýzy Goldman Sachs se tak ovšem neděje, protože jde převážně o sofistikované produkty s řadou komplikací, u nichž není pravděpodobné rychlé a masivní vytlačení výroby v Evropě (viz Exhibit 16). Jestli něco, tak částečně dochází k přemísťování výroby evropských firem do Číny, odkud se pak výrobky vozí zpět do Evropy.

Omezená konkurenceschopnost koncových zákazníků je naopak spíše strukturální faktor pramenící z drahých energií, který vede k trvalému uzavírání kapacit. Podle Goldman Sachs bylo zatím takto zrušeno 2 % celkových kapacit v porovnání s rokem 2021, nicméně tento údaj nezahrnuje plánované uzavírky bez konkrétně specifikovaného místa (výsledné číslo tedy bude zřejmě podstatně vyšší). Kromě již zmíněného gigantu BASF, který varuje před důsledky deindustrializace jako jsou ztráta obchodního přebytku v chemickém průmyslu či zpomalení dekarbonizace Evropy kvůli přemístění „zelených“ investic do jiných regionů (zejména USA a Čína), se problém týká i dalších firem v odvětví. Rovněž německý Lanxess aktuálně vyhodnocuje výhodnost tamní výroby energeticky náročných produktů. Vysoké ceny energií a slábnoucí domácí poptávka mohou vyústit až v uzavření některých závodů v Německu.

Britský INEOS čelí pro změnu nástrahám regulace. Pro již dříve schválený projekt ekologicky šetrného krakování v belgických Antverpách tamní soud zrušil povolení v návaznosti na protesty místních obyvatel a ekologických aktivistů. Project One se měl stát prvním nově vybudovaným zařízením v Evropě za posledních 25 let a zařízením s rekordně nízkými emisemi uhlíku. To dokládá míru obtíží, které musí případné inovativní investice v Evropě brát v úvahu, naopak třeba USA nízkoemisní projekty lákají investičními pobídkami. A třeba britsko-nizozemský ropný a petrochemický velikán Shell plánuje přeuspořádat svoji evropskou stopu včetně potenciálních vyřazení a odprodejů energetických a chemických závodů.

Ale i v Evropě se možná blýská na lepší časy. Německo oznámilo, že tento rok plánuje první z pěti aukcí dotačního programu, který si klade za cíl usnadnit energeticky náročným výrobcům přechod na uhlíkově neutrální technologie. Další dvě aukce by měly proběhnout příští rok, poslední dvě pak v roce 2025. Celkově by se v rámci projektu mělo rozdat 50 miliard eur. Jedná se o povzbuzující zprávu, tento dosud chybějící druh podpory může totiž podle Goldman Sachs pomoci vyřešit problém deindustrializace Evropy. Stejně tak Evropa sice ztratila lesk u řady investorů, ale další zájemci stále vidí strategickou hodnotu investic v regionu. ADNOC (Abu Dhabi National Oil Company) zvažuje akvizici Covestro AG a již zmíněný INEOS nedávno dojednal koupi petrochemických aktiv ve Francii od Total Energies.