Státní rozpočet se dál vzmáhá

Údaje o plnění státního rozpočtu za období leden-červenec zatím mírně podporují nás, kteří nevylučujeme, že ministr Stanjura má pravdu, když tvrdí, že je slušná šance na nepřekročení (nebo jen malé překročení) původně plánovaného letošního celoročního salda -295 mld. Kč.

Zatímco totiž data až do května budila dojem, že deficit jede zhruba v dráze roku 2021 (kdy celorok byl 408 mld. Kč), červen a červenec jsou ve znamení zřetelného obratu spíš směrem k letům 2020 (celoroční deficit 364 mld. Kč), nebo dokonce 2022 (316 mld. Kč).

Co se týče vysvětlení onoho obratu, oním princem na bílém koni, který se jal zachraňovat český státní rozpočet, jsou zřejmě především daně z příjmu právnických osob. Po zářném červnu (kde komentář MF zdůraznil úhradu „čtvrtletních a pololetních záloh na dani a část úhrady daně za rok 2022“) byl velmi slušný i červenec (MF: „Za meziročním růstem inkasa u daně z příjmů právnických osob stály zejména firmy podnikající v oblasti energetiky a finančního zprostředkování“). Jinak řečeno, rozpočet v posledních dvou měsících sklízí plody velmi dobrých firemních výsledků z minulého roku.

Co se týče mimořádných peněžních toků spojených s drahými energiemi, tedy

(a) příjmů (odvod z cen energií, daň na vybrané banky a firmy v energetickém sektoru) a

(b) výdajů (kompenzace za dodávku elektřiny a plynu zákazníkům a na ztráty z důvodu zastropování jejich cen, dotace provozovateli přenosové soustavy, pomoc firmám v energeticky náročných odvětvích),

saldo je zatím nadále hluboce záporné (ale to by se snad mělo změnit v září s nástupem záloh na zmíněnou selektivní daň).

 

Michal Skořepa, analytik České spořitelny