Česká vláda se na snížení inflace podílí jen ze tří procent, srazí ji o čtyři desetinky, ekonomiku tím přitom ovšem připraví o 82 miliard

V příštích měsících uslyšíme mnoho o tom, že inflace se snižuje i díky zásahům vlády. Tak si to "i" vyčísleme. Do jaké míry může vláda za snížení inflace?

Počítejme. Loni byla celoroční inflace 15,1 %. V příštím roce má podle prognózy Komerční banky činit 1,3 %. To znamená, že se inflace letos a příští rok postupně sníží o 13,8 procentního bodu.

Hlavním protiinflačním opatřením vlády v této době, letos a příští rok, je konsolidační balíček. Ten podle výpočtu opět Komerční banky sníží v příštím roce inflaci až o 0,4 procentního bodu. Z toho plyne, že podíl vlády na redukci inflace bude nejvýše zhruba tříprocentní. Pouze nejvýše 0,4 procentního bodu z celkového snížení inflace ve zmíněném rozsahu 13,8 procentního bodu lze totiž přičíst snažení vlády v podobě úsilí o konsolidaci veřejných financí.

Co tedy, když ne vláda, může za snížení inflace v rozsahu zbývajících zhruba 97 %, čili 13,4 procentního bodu?

Z většiny vývoj na světových trzích (tedy dramatický pokles cen plynu v EU, a tudíž i elektřiny, ale také propad světových cen ropy a ropných produktů) a statistická danost efektu navýšené základny meziroční základny – aneb žádný strom, ani ten inflační, neroste do nebes (i kvůli inflací výrazné snížené kupní síle obyvatelstva). Tyto faktory jsou zcela mimo možnosti ovlivnění jakoukoli českou vládou.

Z jisté, menšinové části může za redukci inflace v celkovém rozsahu zmíněných 13,4 procentního bodu vedle již uvedených mezinárodních a statistických faktorů měnová politika České národní banky, zejména ještě "Rusnokovy" bankovní rady. Ta od poloviny roku 2021 do poloviny roku 2022 poměrně razantně zvyšovala úrokové sazby. Měnová politika se projevuje převážně se zpožděním třeba až 1,5 roku, takže zásahy Rusnokova sboru se začaly projevovat vlastně až s nástupem "Michlovy" bankovní rady loni v polovině roku. Michlova rada ovšem – byť menším dílem než rada Rusnokova – ke snížení inflace také přispěla, resp. hlavně ještě přispěje, a to prostřednictvím své měnové politiky silné koruny.

Odpověď na úvodní otázku je ale tedy zřejmá. Vláda může za snížení inflace ze zhruba tří procent.

Přitom ovšem tato tři procenta nejsou zdaleka zadarmo. Což by vláda měla také dodat. Vždyť podle výpočtu Komerční banky v příštím roce konsolidační balíček sníží růst české ekonomiky o 0,7 procentního bodu. Místo tempa 2,5 % tak v příštím roce česká ekonomika kvůli balíčku poroste jen tempem 1,8 %. Tento rozdíl odpovídá ztrátě přibližně 82 miliard korun pro celou českou ekonomiku v roce 2024.

Za 82 miliard tedy vláda pořídí tříprocentní podíl na snížení inflace – tedy snížení inflace maximálně o zmíněných 0,4 procentního bodu. Čtyři desetinky za 82 miliard, to nevypadá jako něco, čím by se měla chlubit. Nutno ale říci, že hlavním cílem konsolidačního balíčku je nikoli redukce inflace (to je pouze vedlejší produkt), ale dlouhodobé snížení rozpočtových deficitů a celkové úrovně veřejného zadlužení, zejména v poměru k hrubému domácímu produktu.

Jestliže se ale premiér holedbá, o kolik že konsolidace veřejných financí v podobě balíčku snižuje inflaci, pak je plně na místě to říci se vším všudy: vláda sníží inflaci nejvýše o čtyři desetinky, neboli ze tří procent, v praxi tedy zanedbatelně, přičemž to českou ekonomiku bude stát 82 miliard korun.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank