Export skrze Černé moře takřka
rok umožňovala takzvaná
obilná dohoda
Ukrajiny a Ruska, dojednaná loni v červenci pod patronátem OSN a
Turecka. Jenže
Rusko se rozhodlo v plnění
obilné dohody dále nepokračovat a minulý týden ji ukončilo.
Ukrajině tak zůstala pouze jediná opravdu významná
vývozní cesta, právě skrze Dunaj. Proto se ji
Rusko útoky nyní snaží ochromit. Situace přitom musí zajímat i české zemědělce.
Rusku se ale dunajskou
cestu zatím nepodařilo vyřadit z provozu. Přístav v přístavním městě Reni jel po pondělních ruských útocích v
úterý již opět naplno.
Ruské drony sice zničily několik obilných skladů, ale to zatím přepravce neodrazuje od toho, aby do Reni dále svá plavidla vysílaly.
Cena potravinářské
pšenice na pařížské
burze, jež je směrodatná i pro české zemědělce a jejich výkupní ceny,
vzrostla od
ruského ukončení
obilné dohody o zhruba právě oněch osm procent.
Osm procent není málo. Nejde ovšem ani o žádnou katastrofu.
Rusko se v očích Západu snaží z
pšenice učinit další zbraň ve své válce s
Ukrajinou. Kreml minulý týden, krátce po ukončení
obilné dohody, uvedl, že bude za vojenský
cíl považovat civilní plavidla, která – i pod vlajkou třetích zemí – vyvážejí
pšenici a další
zemědělské produkty z
ukrajinských přístavů při Černém moři.
Ukrajina odpověděla ve stylu „oko za oko, zub za zub“: bude pro změnu za vojenský
cíl považovat plavidla vyvážející
ruskou zemědělskou produkci.
I přes vystupňování
obilného dramatu v Černém moři a na Dunaji je pro české zemědělce stále hrozbou spíše to, že budou čelit příliš nízké výkupní ceně své produkce. Cena na pařížské
burze je totiž jedna věc, cena na místním trhu věc druhá. S pařížskou cenou nemusí výkupní cena v českých luzích a hájích vždy „lícovat“, alespoň tedy ne po určitou přechodnou dobu, než se i místní trh – v tomto případě tedy ten český, případně středoevropský – dostane do nové rovnováhy.
Zejména tehdy by českým zemědělcům hrozily příliš nízké výkupní ceny, pokud by
ukrajinská pšenice mířila do
světa –
místo přes Černé moře či Dunaj – skrze východní část
EU. Letos v dubnu hned pět zemí východní části
EU –
Polsko,
Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a
Bulharsko – zakázalo dovoz
ukrajinského obilí a další
zemědělské produkce. Následně sice dané země zákaz zrušily, ale jen proto, že s
Evropskou komisí vyjednaly
embargo na dovoz čtyř
zemědělských komodit z
Ukrajiny –
pšenice,
kukuřice, semen
řepky olejky a slunečnicových semen. Toto
embargo původně platilo do 5. června, posléze byla jeho platnost prodloužena do letošního 15. září. Pokud se do té doby situace v Černém moři a na Dunaji významně nezklidní, bude daná pětice zemí jistě žádat další prodloužení
embarga. V takovém případě by pak Česku hrozilo zvlášť závažné zaplavení vlastního trhu
ukrajinskou agrární produkcí, což by stlačovalo výkupní ceny v českém
zemědělství na obtížně udržitelnou úroveň.
Jestliže by
ceny pšenice či jiných
zemědělských surovin nyní ve světě
rostly rychleji, měli by čeští zemědělci větší naději, že se český trh i po zaplavení
ukrajinskou produkcí rychle „vyčistí“. Prostě proto, že vyšší
světové ceny by signalizovaly vyšší globální převis poptávky
nad nabídkou a stoupala by tedy pravděpodobnost, že
obilí z českých skladů rychle zmizí, když by šlo o celosvětově nedostatkové zboží.
Jenže při zmíněném zatím jen osmiprocentním vzestupu
cen pšenice na pařížské
burze nelze na něco takového příliš vsázet.
Co i přes napjatou situaci v Černém moři a na Dunaji brání tomu, aby
cena pšenice v Paříži stoupla mnohem výše?
Globální
ceny potravin – včetně právě
pšenice – jsou letos zpravidla citelně níže než loni. Přeje
počasí. Úroda je
dobrá. Meziročně
pšenice stále zlevňuje, dokonce o zhruba 26 procent, navzdory zmíněnému osmiprocentnímu
růstu posledních dní.
Světová cena kukuřice je pak o zhruba třetinu níže, než kde loni vrcholila, sója je v porovnání s loňským vrcholem o patnáct procent níže.
Samo
Rusko výrazně přispívá je vytváření tlaku na pokles
světových cen pšenice prostřednictvím své bohaté úrody a rekordního
vývozu. V sezóně
2023 až
2024 Rusko podle odhadů vyveze do
světa přes 52
milionu tun
pšenice. To je historicky nejvyšší objem, více než dvojnásobný oproti exportovanému objemu z doby před deseti
lety. Na jedné
straně tedy
Rusko stupňováním situace v Černém moři či na Dunaji
cenu pšenice zvedá, na
straně druhé ji masivním vyhlíženým
vývozem zase stlačuje. A tento druhý efekt zřejmě převáží.
Pokud
Rusko „vyřadí“ nakonec i dunajskou
vývozní cestu,
česká vláda se octne před dilematem: buď se pragmaticky připojí k embargování
ukrajinského agrárního dovozu, s vyhlídkou na masivní
dotace z
Bruselu za zachování
vývozní cesty přes východní země
EU, nebo bude hrát morálně čistší kartu. Ovšem s tím, že tuzemští zemědělci mohou být značně poškozeni; jak záplavou
ukrajinské agrární produkce, tak méně výhodnými podmínkami v porovnání se zemědělci v další zemích Visegrádské čtyřky, kteří se dočkají další
dotační injekce z
Bruselu.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
TRINITY BANK
Trinity Bank působí na finančním trhu již 25 let a vznikla transformací Moravského Peněžního Ústavu – spořitelního družstva. Má více než 92 000 klientů a její bilanční suma přesahuje 65 miliard Kč.
Trinity Bank se specializuje na privátní a korporátní bankovnictví, u fyzických osob se zaměřuje především na vkladové a spořicí produkty, které nabízejí nadstandardní zhodnocení úspor.
Více informaci na: www.trinitybank.cz