Cena potravinářské
pšenice na pařížské
burze, jež je určující i pro české zemědělce, včera popět povyrostla. Přidala 0,8
procenta. Tuna
pšenice nyní stojí necelých 256
eur. Za uplynulé tři dny tak burzovní cena této základní
zemědělské suroviny poskočila o více než deset procent.
Deset procent není málo. Nejde ovšem ani o žádnou katastrofu.
Rusko se v očích Západu snaží z
pšenice učinit další zbraň ve své válce s
Ukrajinou. Cena potravinářské
pšenice tento týden v Paříží
vzrostla nikoli poté, co Kreml ukončil takzvanou
obilnou dohodu, nýbrž až poté, co o něco později prohlásil, že bude za vojenský
cíl považovat i civilní plavidla, která – i pod vlajkou třetích zemí – vyvážejí
pšenici a další
zemědělské produkty z
ukrajinských přístavů při Černém moři. Pro jistotu nechal bombardovat klíčový přístav v Oděse a tamní
obilné sklady.
Ukrajina včera odpověděla ve stylu „oko za oko, zub za zub“: bude pro změnu za vojenský
cíl považovat plavidla vyvážející
ruskou zemědělskou produkci.
Žádný soudný majitel plavidel pro
přepravu zemědělské produkce je nyní do Černého moře nevyšle. Vždyť by o ně snadno mohl přijít. A
pojišťovny by se mohly k takovému majiteli postavit zády, když přece byl varován, že v Černém moři se nyní jeho civilní plavidlo mění ve vojenský terč.
V kontextu takto vyhrocené situace – a vzhledem k tomu, že jak
Ukrajina, tak
Rusko představují
obilnice světa – je desetinový
růst ceny pšenice na pařížské
burze spíše úlevnou zprávou. Mohlo to být daleko více. Vždyť
pšenice je nyní nejdražší jen za období od letošního dubna. Za uplynulých dvanáct měsíců je její cena na daném kontraktu stále o nějakých 27 procent nižší.
To znamená, že i přes vystupňování
obilného dramatu v Černém moři je pro české zemědělce stále hrozbou spíše to, že budou čelit příliš nízké výkupní ceně své produkce. Cena na pařížské
burze je totiž jedna věc, cena na místním trhu věc druhá. S pařížskou cenou nemusí výkupní cena v českých luzích a hájích vždy „lícovat“, alespoň tedy ne po určitou přechodnou dobu, než se i místní trh – v tomto případě tedy ten český, případně středoevropský – dostane do nové rovnováhy.
Zejména tehdy by českým zemědělcům hrozily příliš nízké výkupní ceny, pokud by
ukrajinská pšenice mířila do
světa –
místo přes Černé moře – skrze východní část
EU. Letos v dubnu hned pět zemí východní části
EU –
Polsko,
Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a
Bulharsko – zakázalo dovoz
ukrajinského obilí a další
zemědělské produkce. Následně sice dané země zákaz zrušily, ale jen proto, že s
Evropskou komisí vyjednaly
embargo na dovoz čtyř
zemědělských komodit z
Ukrajiny –
pšenice,
kukuřice, semen
řepky olejky a slunečnicových semen. Toto
embargo původně platilo do 5. června, posléze byla jeho platnost prodloužena do letošního 15. září. Pokud se do té doby situace v Černém moři významně nezklidní, bude daná pětice zemí jistě žádat další prodloužení
embarga. V takovém případě by pak Česku hrozilo zvlášť závažné zaplavení vlastního trhu
ukrajinskou agrární produkcí, což by stlačovalo výkupní ceny v českém
zemědělství na obtížně udržitelnou úroveň.
Jestliže by
ceny pšenice či jiných
zemědělských surovin nyní ve světě
rostly rychleji, měli by čeští zemědělci větší naději, že se český trh i po zaplavení
ukrajinskou produkcí rychle „vyčistí“. Prostě proto, že vyšší
světové ceny by signalizovaly vyšší globální převis poptávky
nad nabídkou a stoupala by tedy pravděpodobnost, že
obilí z českých skladů rychle zmizí, když by šlo o celosvětově nedostatkové zboží.
Jenže při zmíněném zatím jen desetinovém vzestupu
cen pšenice na pařížské
burze nelze na něco takového příliš vsázet.
Co i přes napjatou situaci v Černém moři brání tomu, aby
cena pšenice v Paříži stoupla mnohem výše?
Globální
ceny potravin – včetně právě
pšenice – jsou letos zpravidla citelně níže než loni. Přeje
počasí. Úroda je
dobrá. O tom, že
pšenice meziročně stále citelně zlevňuje, již řeč byla.
Světová cena kukuřice je pak o třetinu níže, než kde loni vrcholila, sója je v porovnání s loňským vrcholem o patnáct procent níže. Jedinou výjimku představuje
rýže. Té
počasí nepřeje. Její cena je na
dvouletém maximu, meziročně o 30 procent výše. Pročež Indie, její největší vývozce, nyní zakazuje její
export (s výjimkou
rýže basmati).
Samo
Rusko výrazně přispívá je vytváření tlaku na pokles
světových cen pšenice prostřednictvím své bohaté úrody a rekordního
vývozu. V sezóně
2023 až
2024 Rusko podle odhadů vyveze do
světa přes 52
milionu tun
pšenice. To je historicky nejvyšší objem, více než dvojnásobný oproti exportovanému objemu z doby před deseti
lety. Na jedné
straně tedy
Rusko stupňováním situace v Černém moři
cenu pšenice zvedá, na
straně druhé ji masivním vyhlíženým
vývozem zase stlačuje. A tento druhý efekt zřejmě převáží. A ani Indie se svým zákazem
vývozu rýže posle všeho nezabrání tomu, aby tento druhý efekt převážil. Omezení
vývozu rýže – byť takovou velmocí, jakou Indie je – zkrátka nebude stačit na to, aby se globální ceny základních
potravin, jako je
pšenice,
kukuřice nebo sója při jejich aktuálně
dobré úrodě opravdu markantně zvedly.
Proto ovšem Západ – zejména
Brusel – stojí před dilematem. A
česká vláda s ním. Jestliže totiž
ceny pšenice ve světě výrazněji neporostou – čemuž kromě jiného zabrání rekordní
ruský vývoz – Západ bude muset učinit některý ze tří následujících kroků. Ani jeden z nich není ideální.
Zaprvé, bude se muset smířit s
ruskou blokádou Černého moře. Zadruhé, bude muset nabídnout Moskvě ústupek, aby od blokády upustila. Zatřetí, bude muset nabídnout zemím východní části
EU, které zatím dovoz
ukrajinské pšenice s posvěcením
Evropské komise embargují – masivní
dotace, které by po kolapsu černomořské
vývozní cesty pomohly zabránit alespoň kolapsu
vývozní cesty přes východní část
EU. Jinak se totiž samotné
Ukrajině nemožnost nevyvážet svoji
pšenici – a nejen ji – šeredně prodraží. Nakonec se tak vlastně tato
cesta zdá být ze tří uvedených nejschůdnější. Pětice východních zemí
EU dostane zaplaceno za to, aby od
embarga dovozu z
Ukrajiny upustila.
Česká vláda tedy stojí před – z jejího hlediska – podobně zásadním dilematem: buď se pragmaticky připojí k embargování
ukrajinského agrárního dovozu, s vyhlídkou na masivní
dotace, nebo bude hrát morálně čistší kartu. Ovšem s tím, že tuzemští zemědělci mohou být značně poškozeni; jak záplavou
ukrajinské agrární produkce, tak méně výhodnými podmínkami v porovnání se zemědělci v další zemích Visegrádské čtyřky, kteří se dočkají další
dotační injekce z
Bruselu.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
TRINITY BANK
Trinity Bank působí na finančním trhu již 25 let a vznikla transformací Moravského Peněžního Ústavu – spořitelního družstva. Má více než 92 000 klientů a její bilanční suma přesahuje 65 miliard Kč.
Trinity Bank se specializuje na privátní a korporátní bankovnictví, u fyzických osob se zaměřuje především na vkladové a spořicí produkty, které nabízejí nadstandardní zhodnocení úspor.
Více informaci na: www.trinitybank.cz