Vláda dnes vyslovila souhlas s návrhem na ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí

Praha, 21. června 2023 – Vláda dnes vyslovila souhlas s návrhem na ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (Úmluva proti domácímu násilí) a postoupila návrh na ratifikaci Parlamentu ČR. Ministerstvo spravedlnosti připravilo materiál obsahující variantní návrh – souhlasit s návrhem na ratifikaci, odložit rozhodnutí o rok či odložit rozhodnutí na neurčito. Vláda se dnes přiklonila k první variantě.

Úmluva je mezinárodním dokumentem zaměřujícím se na domácí a sexuální násilí. Dosud ji podepsalo 43 zemí Rady Evropy, ratifikace proběhla v 37 z nich. V roce 2022 ratifikovaly úmluvu Velká Británie, Moldavsko a během válečného stavu i Ukrajina. Česká republika podepsala úmluvu v květnu 2016, patří však mezi poslední země (společně se Slovenskem, Lotyšskem, Litvou, Bulharskem a Maďarskem), které úmluvu neratifikovaly. Turecko od úmluvy v roce 2022 odstoupilo. Rusko a Ázerbájdžán úmluvu nepodepsaly.

„Ratifikace Úmluvy proti domácímu násilí patří k mým prioritám jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Pečlivě jsme vysvětlovali, že úmluva dává smysl a představuje dobrý rámec pro další posilování prevence násilí ve společnosti, programy pro práci s původci násilí a rozvoj služeb na pomoc obětem – ženám, mužům, dětem i seniorům a seniorkám,“ uvedla zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

Domácí násilí a další formy genderově podmíněného násilí jsou závažným problémem české společnosti. Jedná se o jednu z nejčastějších forem násilí, která má zásadní negativní dopady na životy obětí i celé společnosti. Mezinárodní i české studie výskytu domácího násilí ukazují, že různé formy domácího násilí během svého života zažívá přibližně každá třetí žena a každý čtrnáctý muž. Ve více než polovině případů domácího a partnerského násilí jsou přítomny děti. Policie ČR řeší v průměru 2 případy týrání osoby žijící ve společné domácnosti denně. Ročně je z důvodu domácího násilí z obydlí vykázáno přes tisíc pachatelů. Orgány sociálně-právní ochrany dětí evidují v průměru přes osm případů domácího násilí denně. Zkušenost se znásilněním má přibližně každá desátá česká žena, přičemž naprostá většina z nich nikdy nevyhledá pomoc a neobrátí se na policii. Vysoká míra latence zůstává i u sexuálního obtěžování, nebezpečného pronásledování, či genderově podmíněného kybernásilí.

Členské státy, které úmluvu dosud neratifikovaly, se stávají předmětem mezinárodní kritiky – na úrovni Rady Evropy, EU i OSN. V lednu 2023 absolvovala Česká republika 4. cyklus univerzálního periodického přezkumu před Radou OSN pro lidská práva. ČR obdržela 242 doporučení – doporučení ratifikovat úmluvu patřilo vůbec k nejčastějším doporučením (ratifikaci ČR doporučilo více než 30 zemí). V roce 2019 zpracoval Úřad vlády rozbor dopadů ratifikace a přínos je jednoznačně pozitivní. Rozbor je k dispozici zde: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/Rozbor-dopadu-Istanbulske-umluvy_4.pdf.

„Úmluva má praktický i symbolický význam. Praktický význam spočívá v tom, že se Česká republika zaváže k trvalému závazku pomáhat obětem domácího a sexuálního násilí, zajišťovat krizovou pomoc, azylové domy a telefonní linku pro oběti. Zaváže se také k podpoře vzdělávání policie, soudů a dalších profesí, které se přicházejí s oběťmi do kontaktu. V případě ratifikace pak jakákoli další vláda nebude moci říci, že řešení domácího a sexuálního násilí přestává být prioritou. Symbolický význam spočívá v tom, že se připojíme ke zbytku evropských zemí, které kladou důraz na lidská práva a potírání násilí,“ vysvětlil ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR Radan Šafařík.

A co konkrétně úmluva přinese?

Prevence a pomoc obětem domácího a sexuálního násilí se stane trvalou povinností České republiky. Jakákoli další vláda nebude moci zhoršit stávající stav pomoci obětem.
Česká republika bude mít povinnost zajistit financování bezplatných telefonních linek pro oběti, krizové pomoci i specializovaných azylových domů.
Česká republika bude muset také podporovat terapeutické programy pro násilné osoby. Protože bez práce s původci násilí se mezigenerační přenos násilí nikdy nezastaví.
Česká republika bude mít povinnost zajistit dostupnost psychologické pomoci dětem vyrůstajícím v rodinách s výskytem domácího násilí.
Prevence domácího a sexuálního násilí bude zahrnuta do rámcových vzdělávacích programů.
Policie, státní zastupitelství, OSPOD, zdravotnický personál a další profese budou proškolovány v citlivém přístupu k obětem domácího a sexuálního násilí.

Co je Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí?

Jedná se o mezinárodní smlouvu zaměřenou na potírání domácího násilí a násilí na ženách. Jde o jednu z mnoha úmluv Rady Evropy v oblasti lidských práv.
Nejedná se o přímo použitelnou smlouvu - neupravuje práva a povinnosti fyzických či právnických osob. Upravuje povinnosti státu ve vztahu k zajištění ochrany před sexuálním a domácím násilím.
Úmluva byla otevřena k podpisu v květnu 2011 v Istanbulu během tureckého předsednictví Výboru ministrů Rady Evropy (proto se úmluvě neformálně říká Istanbulská úmluva).

Jak se k úmluvě staví česká veřejnost?

Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) realizovalo již 3 reprezentativní výzkumy názorů české veřejnosti na ratifikaci úmluvy (v letech 2018, 2019 a 2021).^{^[1]} Výzkumy CVVM ukazují, že 21 % veřejnosti ratifikaci úmluvy podporuje (12 % rozhodně podporuje, 9 spíše podporuje), 8 % je proti ratifikaci (4 % rozhodně proti, 4 % spíše proti). Zbytek veřejnosti (71 %) nemá na ratifikaci úmluvy názor. Odpor proti ratifikaci úmluvy v čase klesá – v roce 2018 bylo proti 13 % veřejnost, v roce 2021 jen 8 %.

Jaké formy násilí úmluva pokrývá a jaké povinnosti obsahuje?

Úmluva se vztahuje na různé formy násilí na ženách (znásilnění, sexuální násilí, stalking, ženskou obřízku) a na domácí násilí (zejm. partnerské a mezigenerační násilí). Zvláštní pozornost věnuje ochraně dětí.
Úmluva vychází z toho, že většinu obětí domácího a sexuálního násilí tvoří ženy. Zároveň se vztahuje i na muže v rolích obětí domácího násilí.
Úmluva v souladu s dalšími dokumenty Rady Evropy, OSN, judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a odbornými poznatky konstatuje, že ke celospolečenským příčinám domácího a sexuálního násilí patří společenské nerovnosti mezi muži a ženami. Tyto nerovnosti také mohou znesnadňovat situaci obětí (např. ekonomická závislost partnerky na partnerovi).
Úmluva upravuje povinnosti státu v oblasti prevence, pomoci obětem a postihu pachatelů.
Konkrétně úmluva např. požaduje, aby státy podporovaly osvětové aktivity proti násilí (čl. 13), zajistily prevenci do vzdělávání (čl. 14), školily subjekty přicházející do styku s oběťmi (čl. 15), podporovaly programy pro násilné osoby (čl. 16), zajistily dostupnost služeb pro oběti (čl. 20) a bezplatné telefonní linky (čl. 24) či kriminalizovaly a postihovaly jednotlivé formy násilí (čl. 33 – 42).