Proč si centrální bankéři hned tak neposedí se založenýma rukama

Globální inflační tlaky zatím příliš nepolevují. Přestože průměrná globální meziroční míra inflace počítaná agenturou Bloomberg klesla z říjnového maxima 10,3 % na aktuálních přibližně 7,1 %, je potřeba si uvědomit, že tento pokles byl způsoben primárně výrazným poklesem cen energií.

Pokud se podíváme na ukazatele jádrové inflace (core inflation), které vyjadřují celkovou inflaci očištěnou o volatilní položky, jako jsou právě energie či potraviny, zjistíme, že fundamentální poptávkové inflační tlaky jsou globálně nadále velice silné. Například v USA se meziroční míra jádrové inflace již několik měsíců drží kolem 5,5 % a meziměsíční okolo 0,4 %. Obdobný obrázek setrvalého silného inflačního trendu vidíme i v dalších ekonomikách, například v eurozóně, Německu, Česku nebo Japonsku.

Domnívám se proto, že centrální banky ještě ani zdaleka nemají ve svém boji s inflací vyhráno a budou nuceny udržovat úrokové sazby na relativně vysoké úrovní ještě velice dlouho. Zároveň platí, že úroveň úrokových sazeb centrálních bank v reálném vyjádření (očištěném o inflaci) je vesměs stále (výrazně) záporná, a tudíž se domnívám, že vzhledem k aktuální úrovni inflace jsou měnové politiky klíčových centrálních bank spíše uvolněné, nikoli přehnaně restriktivní.

Návrat inflace k 2% inflačním cílům bank proto bude pravděpodobně probíhat velice pomalu. Také bych se nedivil, kdyby se míra inflace globálně na delší dobu usadila na významně zvýšené úrovni okolo 5-6 % a k 2% inflačním cílům se v nejbližších letech (v případě absence hluboké globální ekonomické recese) již nevrátila.

Argument, že se bude inflace minimálně v nejbližších letech pohybovat poměrně výrazně nad inflačními cíli centrální bank, je podpořen několika globálními sekulárními proinflačními faktory:

Celý článek najdete na https://www.investicniweb.cz/ekonomika-politika/ekonomika/proc-si-centralni-bankeri-hned-tak-neposedi-se-zalozenyma-rukama