Hamižflace, aneb ekonomika jako čerpací stanice - Rozbřesk

Ten fenomén známe všichni velmi dobře – když na světových trzích roste cena ropy, tuzemští pumpaři na nic nečekají a rychle zdražují, zvláště v časech prudkých cenových výkyvů. Opačným směrem je však cenová korekce o poznání zdrženlivější a levnější ropa se na totemech čerpacích stanic projeví s viditelným zpožděním. V posledním roce však tuto cenovou asymetrii pozorujeme nejen v případě pohonných hmot, ale napříč mnoha dalšími sektory české ekonomiky.

Spotřebitelské ceny začaly v Česku prudce růst ke konci roku 2021, přičemž zdroje hledejme jak na straně zahraničních nabídkových faktorů (zejména dražší energie), tak těch domácích poptávkových (přehřátý trh práce, uvolněná fiskální politika). V některých odvětvích však zároveň docházelo k růstu cen nad rámec objektivně vyšších nákladů. A podobná je situace i nyní – obchodníci se snaží držet ceny na vysokých úrovních nebo dokonce dále zdražovat, nehledě na prudký pokles cen energií (plyn je meziročně levnější o 60 %) nebo námořní dopravy (meziročně až 80 %).

Jak je to možné? Část firem jednoduše využila unikátních post-covidových makro podmínek, kdy mohou zdražovat, aniž by čelily ztrátě tržního podílu. Skokový nárůst cen vstupů (v důsledku nabídkového šoku) vedl k agresivní cenotvorbě, jelikož spotřebitel často nebyl schopen odlišit, zda za zdražováním stojí vyšší ceny vstupů nebo navyšování marží. Tento efekt navíc zesiluje samotné vysoko-inflační prostředí, ve kterém je pro firmy relativně jednodušší zvyšovat ceny.

Na straně druhé, akceptaci vysokých cen ze strany spotřebitelů pomohly jak významné pandemické nad-úspory, tak i rozhazovačná rozpočtová politika. Samostatnou kapitolou je pak otázka hospodářské soutěže, resp. (ne)dostatku konkurence v tuzemské ekonomice.

Dle nedávného výzkumu ECB to byly právě vyšší zisky podniků, které v minulém roce táhly inflaci v eurozóně směrem vzhůru, zatímco příspěvek mezd byl o více než polovinu nižší. Pro tento fenomén se vžil název hamižflace (greedflation), která bude zřejmě z části zodpovědná i za vysokou inflaci v Česku. Podobně jako v eurozóně totiž i u nás vloni výrazně vzrostla agregátní ziskovost podniků, zatímco podíl vyplacených mezd klesl, což představuje obrat před-pandemického trendu. Z pohledu inflačního vývoje se tak může jednat o další faktor, který udrží inflaci po delší dobu na vyšších úrovních, než by si centrální banka přála.


*** TRHY ***

Koruna

Koruna začala týden v poklidném duchu a stráží pozice okolo 23,60 EUR/CZK. Dnes může česká měna profitovat ze včerejších komentářů centrálních bankéřů. Guvernér Aleš Michl v rozhovoru pro ČT uvedl, že ČNB „bude držet úrokové sazby vyšší, než si kdokoli myslí“ vzhledem k převažujícím proinflačním rizikům (fiskální politika a mzdová dynamika). Zároveň zopakoval důležitost silné koruny pro aktuální měnovou politiku, přičemž silnou měnu by chtěl vidět po celé své funkční období (ideálně konstantní posilování o 2-3 % ročně). V podobném duchu včera hovořila také viceguvernérka Eva Zamrazilová, dle které odpovídá silná koruna situaci, kdy by byla základní úroková sazba minimálně o jeden procentní bod výše.

Eurodolar

Výnosy jednoměsíční pokladniční poukázky americké vlády utěšeně rostou, což je výsledek narůstajících obav z nárazu do dluhového limitu. Ten by měl posunout americký Kongres, ale jako obvykle se debata bude táhnout až do posledního možného okamžiku, což bude udržovat trhy v napětí. Taková situace může dolaru paradoxně vyhovovat. Nečekejme přitom, že by dnešní schůzka mezi prezidentem Bidenem a šéfem republikánské většiny v dolní komoře Kongresu mohla přinést rozuzlení.

Mezitím však dnes budou ve hře zajímavá tvrdá americká data - konkrétně pak maloobchod a průmysl za duben (v této souvislosti stojí za zmínku včera zveřejněná extrémně slabá podnikatelská nálada z New Yorku za měsíc duben).