Plzeň hledá pěstouny - Dejte dětem rodinu a domov

V dětských domovech a výchovných ústavech po celé České republice nyní vyrůstá přes 6000 dětí, které hledají láskyplnou náruč, oporu a naději, že o ně má někdo zájem a bude v ně věřit. Pěstounská péče může být řešením. Přinášíme první díl seriálu o pěstounství, jehož cílem je odpovědět na nejčastější dotazy, které mají zájemci o pěstounskou péči.

„Specifickou a také velmi náročnou formou, co do kvalit pěstouna, je pěstounská péče na přechodnou dobu, které se v rámci osvětové kampaně chceme věnovat jako první“, uvedla Svatava Glancová, vedoucí Odboru státní sociální péče Magistrátu města Plzně.

Vizuál kampaně

Vizuál kampaně

Pěstounská péče na přechodnou dobu (PPPD) se od dlouhodobé pěstounské péče liší právě tím, že v ní dítě může být umístěno maximálně po dobu 1 roku. Většinou má dát biologickým rodičům, kteří mají problém s péčí o dítě, čas na to, aby si stihli upravit podmínky a zabezpečit tak jeho následnou výchovu. Případně má PPPD poskytnout čas pro nalezení vhodné náhradní rodiny pro dítě. Protože děti, kterým je PPPD poskytována, jsou velmi často traumatizované a potřebují se vyrovnat s mnohými problémy a ztrátami z minulosti, není možné, aby se pěstounem na přechodnou dobu stal úplně každý. Na osoby poskytující pěstounskou péči na přechodnou dobu se pohlíží jako na profesionály a očekává se, že dítěti poskytnou bezpečné a láskyplné prostředí.

Kritérií, podle nichž jsou kandidáti na pěstouny vybíráni, je proto celá řada. Patří sem mimo jiné posouzení jejich rodinné situace, finančního zabezpečení a bydlení, ale i osobnostní charakteristiky a zdravotní stav. Dítě může být do PPPD svěřeno pouze rozhodnutím soudu na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí a jen osobám, které jsou vedeny v evidenci pěstounů na přechodnou dobu. Pěstouni na přechodnou dobu jsou vedeni ve zvláštní evidenci krajských úřadů a pobírají odměnu i po dobu, kdy o žádné dítě nepečují. Měli by být připraveni přijmout dítě v krizové situaci bezprostředně po rozhodnutí soudu.

Své letité zkušenosti s pěstounstvím na přechodnou dobu popisuje paní Alena:

„Pěstounkou na přechodnou dobu jsem se stala přibližně před šesti, sedmi lety. Od té doby jsem pečovala o 10 dětí. Sama jsem osvojitelkou i dlouhodobou pěstounkou. A právě tato zkušenost, ten proces, kterým jsme procházeli, mě motivoval k tomu, stát se pěstounkou na přechodnou dobu. Víte, jedno z mých dětí prošlo ústavním zařízením, druhé jsem už přebírala od pěstounky na přechodnou dobu. A já najednou viděla ten ohromný rozdíl, to že dítěti, které k vám přichází z ústavu, chybí citová vazba, navázání na jednu blízkou osobu. To se na tom dítěti strašně podepíše. Takže tenhle okamžik byl pro mě rozhodující. Díky pěstounství se cítím naplněná, je to krásný pocit, když víte, že dětem, které neměly vstup do života zrovna nejlehčí, se pak podaří najít novou rodinu a že možná díky vaší péči je pro ně přechod do nové rodiny snazší. Se všemi ‚mými‘ dětmi a jejich rodinami udržuje naše rodina kontakt. Samozřejmě loučení je pro nás všechny těžké, ale už jsme se s tím naučili pracovat. Máme v tomto směru silnou podporu od doprovázející organizace, která nám pomáhá řešit i další úskalí, která v průběhu péče o dítě vyvstanou. Myslím, že pěstounství na přechodnou dobu je důležitou, ale ve společnosti stále nedoceňovanou profesí. Narážíme na mnoho problémů, tak jako všichni rodiče, nedostatek pediatrů, zubařů, ale i na dlouhé objednací lhůty u psychologů a terapeutů. Přitom právě u těchto dětí je včasná pomoc zásadní. Také to, že nejsme v klasickém pracovním poměru, přináší mnohé potíže, ale to je otázka legislativy, která má podle mě v tomto směru mnoho hluchých míst. Přesto přese všechno má pěstounství, a především pěstounství na přechodnou dobu smysl. Každé dítě si zaslouží milující náruč ‚svého‘ člověka, blízkost a teplo domova. Naše povídání bych uzavřela slovy terapeuta Zdeňka Riegera: Představte si, prosím, že jste malé, roztomilé nemluvně, které se uprostřed hluboké a temné noci probudilo. Začínáte si hrát s ručičkama a zároveň čekáte. Představte si, prosím, že každé nemluvně, když je vzhůru, tak čeká. Čeká, že k němu přijde jeho člověk. Člověk, jehož rytmem a vůní je prostoupeno. A teď si, prosím, představte, že nikdo nepřichází...“